Dnes je Velký Pátek, a v plném proudu jsou tedy Velikonoce, největší křesťanské svátky v roce. Pojďme se krátce zamyslet nad tím, co vlastně křesťané tak slaví.
Příběh o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista je v křesťanství naprosto ústřední. Ježíš dopředu věděl, že zemře na kříži, a celé jeho působení na Zemi k tomuto směřovalo. Někteří dokonce říkají, že to takto bylo naplánováno od Stvoření. Byl zrazen Jidášem, souzen, a Židé si vynutili jeho popravu. Svou mučednickou smrtí (obětováním sebe sama) pak spasil nás všechny. O Velikonocích si křesťané připomínají tyto události, a radují se z toho, jak byl Ježíš vzkříšen a fyzicky vyzdvižen na nebesa. V samotném vzkříšení pak vidí naději na Spásu pro nás pro všechny.
Křesťané tento příběh velmi prožívají. Mnozí se dojímají nad tím, jak velká byla Ježíšova oběť. Představují si jeho utrpení, někteří v samotném utrpení z trýznění vidí očistný proces, a tak se bičují (prý i Jan Pavel II. tak činil), a fanatici z Filipín se dokonce přibíjejí na kříž. Jiní zase o Ježíšově ukřižování točí morbidně naturalistické filmy (Mel Gibbson), kde jsou dopodrobna vidět cáry kůže a masa vyrvané Ježíšovi z těla při bičování – a Papež pak zjihle řekne, že “takhle nějak to opravdu bylo”.
Současně však křesťané dodržují starou dobrou zásadu, že přemýšlet o těchto věcech se nemá. Celou záležitost prohlašují za velké mystérium, a jakékoliv přemýšlení o tom je pošetilé. Těmito frázemi se však jen snaží zastřít fakt, že tento ústřední příběh křesťanství ve skutečnosti vůbec nedává smysl.
My se ale frázemi o mystériích principielně nepřístupných kritickému rozumu jistě nenecháme odradit. Pojďme se nad celou věcí zamyslet.
Obětovat se znamená přijmout nějaký druh příkoří, aby bylo odvráceno (obecně jiné) příkoří hrozící jiné osobě nebo osobám. Oběť je tím větší, čím větší příkoří podstoupím, a čím většímu příkoří hrozícímu jiným osobám zabráním. Ježíšova “oběť” je prezentována jako ta snad vůbec největší myslitelná: měl obětovat svůj život za život nás všech.
Ale obětoval se Ježíš skutečně? V čem jeho oběť spočívala?
Ježíš byl podle křesťanů Bůh. Bůh nemůže zemřít, Ježíš tedy svůj život rozhodně neobětoval, protože nezemřel. Výroky typu “Ježíš byl Celý Bůh, a současně Celý člověk” (aby mohl zemřít) jsou zjevný nonsens. Bůh je ve svých atributech nekonečný, a ať se s Ježíšovým tělem stalo cokoliv, nepředstavovalo to pro Ježíše jako Ducha, jako Bytost, jako součást Boha, jistě naprosto žádnou újmu. Ježíš jakožto Bůh může koneckonců se svým pozemským tělem dělat jistě cokoliv se mu zlíbí, libovolně ho oživovat, nechávat umřít, mučit – a jak si můžeme myslet, že by to pro Něj jako Boha mohlo představovat cokoliv úkorného?
Nyní uvažme, proč se vlastně Ježíš obětoval. Co by se stalo, kdyby tak neučinil? Před čím vlastně lidi zachránil? Odpověď je jediná možná: zachránil je před zatracením – přičemž zatratil by je jedině Bůh, tedy On Sám.
Křesťané tedy věří tomu, že Ježíš svou smrtí nesmrtí spasil Člověka před tím, aby ho On Sám zatratil. Pokud to takto nesmyslně udělat chtěl, pak prosím, ale jistě to celé nelze nazývat obětí.
Nabízí se také otázka, pokud Bůh chtěl lidem odpustit – nemohl to prostě udělat? Musel sám sebe nechat umučit neumučit, popravit nepopravit? Fakt tohle dává smysl?
Smysl nedává ani Jidášova Zrada. Přijmeme-li tezi, že nás Ježíš svou smrtí opravdu spasil, pak udělal Jidáš jen to, co bylo třeba. Jak lze tedy jeho čin nazývat zradou?
Bylo by snad lepší, kdyby neudělal to co udělal, Ježíš by ukřižován nebyl a z mrtvých by nevstal?
Co se vůbec po zmrtvýchvstání stalo s Ježíšovým tělem? Oficiální verze říká v souladu s Biblí, že bylo “vyzvednuto do nebe”. Jenže my dnes víme, že nebe jako takové neexistuje, a Bůh tam nesídlí. Bůh samozřejmě může sídlit mimo náš Prostor a Čas, mimo náš Vesmír – ale jaký smysl by mělo uvažovat o tom, že se tam může dostat lidské tělo z masa a kostí, resp. z hmoty našeho Vesmíru? A jaký by mělo smysl aby se tam dostalo? K čemu by tam Ježíšovi bylo?
Řekněme nyní, že to je všechno pravda, a Ježíš nás obětí svého života opravdu spasil. Otázka je, koho vlastně spasil.
Katolická verze říká, že k tomu abychom byli spaseni, musíme věřit v Ježíše, a nesmíme příliš hřešit (Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Jak 2:17). Tohle ovšem platilo i před Ježíšem! Co se tedy v takovém případě Ježíšovým zmrtvýchvstání změnilo?
V této souvislosti nemohu nezmínit, že KKC 841 a 847 stanoví “výjimku pro Muslimy”…
Protestanté vyznávají zásadu Sola Fide, která říká, že spaseni budou všichni kdo věří v Ježíše. Bez ohledu na jejich hříchy.
Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši (Řím 3:21-24).
Tato úžasná zásada vlastně říká “hřích jako hřích”, tedy např. vražda a “braní Božího jména nadarmo” vyjdou na stejno. Dále z toho plyne, že věřící vrah a násilník bude určitě spasen, zatímco ateista nikoliv (nesplňuje nutnou podmínku víry). Tomu říkám morálka!
Liberální křesťané pak zastávají názor, že spaseni budou všichni, paušálně. Ale – opravdu je morální, aby byli spaseni všichni? Ti kdo znásilňují malé děti? Vrazi? Lze tomuto říkat spravedlnost? Jen si představme pedofilního vraha, který unikl pozemské spravedlnosti – a po smrti jde “po zásluze do nebe”… Super.
Pokud se najde křesťan, ochotný přemýšlet o své víře, který má názor na výše nastíněné problémy, byl bych moc rád kdyby se s námi o své odpovědi podělil v diskuzi pod článkem.
Michal says:
August 1, 2013 at 8:07 am
Jinak by možná bylo dobré napsat ČEMU nerozumíš, protestante… Můžeš být konkrétní?
protestant:
Nevím například co myslíš tím dědičným hříchem, který spáchal Praotec
Nevím také jak jsi přišel na tu Kristovu dobrovolnost. Vždyť se podle evangelia modlil v předvečer smrti, aby Bůh tento pohár od něj odejmul.
Protestant: Nevím například co myslíš tím dědičným hříchem, který spáchal Praotec
Jsem si jist, že víš.
A k té dobrovolnosti: Kristus tedy v předvečer své smrti věděl, co ho čeká? A proč tedy neutekl?
Neutekl proto, že utéct nechtěl. Věděl co je potřeba, a i když z toho nebyl nadšený, šel do toho, a proto to bylo dobrovolné. Kromě toho, v jiných evangeliích se o takovém váhání nepíše, zejména např. u Jana.
to Michal:
1) Kristus byl, pokud vím, bez hříchu. Už si nevzpomínám, ale nesouvisí to s tím, že byl “počat Duchem svatým” a Marie byla také počata neposkvrněně, tudíž bez hříchu?
2) Nejde o to, jestli se Kristus obětoval dobrovolně, ale že byl obětován Bohu. Různí lidé se nechali různým bohům obětovat také dobrovolně (a možná na to byli hrdí a šťastní) – co si myslet o Bohu který požaduje lidské oběti?
3) Jestli byl Ježíš bůh, tak nemohl zemřít, a tudíž zaplatit za hřích. Zemřít mohla jen jeho lidská část a to na splacení všech hříchů nemůže stačit. Ale to se asi zamotáme do trojjedinosti. 🙂
SVH:
1) ovšemže byl Kristus bez hříchu, však on také netrpěl za svoje hříchy…
2) my tu nejsme od toho, abychom soudili boha. Kromě toho bych neřekl, že to bůh “žádal”. Kristus mohl oběť odmítnout…
3) Mohl zemřít, protože byl člověk 🙂 Kromě toho, v tehdejším pojetí bylo celkem běžné, že bohové mohli umírat, a také čile vstávat z mrtvých…
BTW, podle mě tahle pasáž dává nejlepší smysl v originále, tj. u Pavla, mého oblíbeného ;), podle kterého byl Kristus na Bohu nezávislá (avšak i přesto božská!) bytost.
1) No právě – byl potrestán za cizí hříchy, což je nelogické.
2) Z našeho pohledu je to nemorální a jiný pohled nemáme. Pokud byla Kristova oběť ta jediná, která mohla usmířit Boha a vyžehlit lidské hříchy, pak jí Bůh požadoval. Mohl přece nechat hříchy splatit něčím jiným a tím tedy požadovat něco jiného.
3) 🙂 Nemohl zemřít, protože byl bůh. 🙂 Jestli je pro bohy běžné umírat a vstávat z mrtvých, pak to není žádná pořádná oběť.
Kristus jakožto božská bytost nezávislá na Bohu – to je nějaký biteismus. 🙂 To u Pavla vážně někde je?
Pokud se k Ježíši Bůh vzkříšením přihlásil, pak to znamená, že Ježíšovo jednání bylo Bohu milé a tedy že pokud jej budeme následovat, pak směřujeme k Bohu a ne od Boha.
Při dešifrování tohoto sdělení je ovšem nutno mít na paměti, že
1) nemáme definovatelný a definovatelný význam slova “Bůh”,
2) Ježíšovo vzkříšení je metafora.
Tudíž spojení “Bůh se k Ježíši vzkříšením přihlásil” nemá zřejmý smysl. Nevím kdo/co se k Ježíši prřihlásil(o), a nevíme, co znamená “vzkříšení”.
SVH, z mého pohledu úplně jasně 🙂 Vezmi si třeba jen tuhle pasáž z listu Filipským:
Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval.
Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
Zdá se Ti, že v těch verších míní Pavel, že Kristus a Bůh Otec je jedna osoba?
neruda says:
August 1, 2013 at 9:19 am
Pokud se k Ježíši Bůh vzkříšením přihlásil, pak to znamená, že Ježíšovo jednání bylo Bohu milé a tedy že pokud jej budeme následovat, pak směřujeme k Bohu a ne od Boha.
Při dešifrování tohoto sdělení je ovšem nutno mít na paměti, že
1) nemáme definovatelný a definovatelný význam slova “Bůh”,
2) Ježíšovo vzkříšení je metafora.
Tudíž spojení “Bůh se k Ježíši vzkříšením přihlásil” nemá zřejmý smysl. Nevím kdo/co se k Ježíši prřihlásil(o), a nevíme, co znamená “vzkříšení”.
protestant:
Výborně nerudo. Opravdu NEVÍME.
Michal says:
August 1, 2013 at 8:17 am
Protestant: Nevím například co myslíš tím dědičným hříchem, který spáchal Praotec
Jsem si jist, že víš.
protestant:
Nevím, co ty tím dědičným hříchem myslíš….
Protestante,
problém vidím v tom, že Vaše sdělení, že “Pokud se k Ježíši Bůh vzkříšením přihlásil, pak to znamená, že Ježíšovo jednání bylo Bohu milé a tedy že pokud jej budeme následovat, pak směřujeme k Bohu a ne od Boha.” nedává žádný smysl.
Proč jste ho tedy napsal? Co jste tím chtěl sdělit?
Michal says:
SVH, z mého pohledu úplně jasně 🙂 Vezmi si třeba jen tuhle pasáž z listu Filipským:
Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval.
Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
Zdá se Ti, že v těch verších míní Pavel, že Kristus a Bůh Otec je jedna osoba?
S.V.H.:
Aha, já pochopil “nezávislý na Bohu” ve smyslu prvotní příčiny, tedy jako jiný bůh rovný Bohu. Ve smyslu “jiná bytost” to bude u Pavla asi pravda. Prostě jen nějaký podržtaška jako andělé & spol.
neruda says:
August 1, 2013 at 10:12 am
Protestante,
problém vidím v tom, že Vaše sdělení, že “Pokud se k Ježíši Bůh vzkříšením přihlásil, pak to znamená, že Ježíšovo jednání bylo Bohu milé a tedy že pokud jej budeme následovat, pak směřujeme k Bohu a ne od Boha.” nedává žádný smysl.
Proč jste ho tedy napsal? Co jste tím chtěl sdělit?
protestant:
Pro mne to smysl dává.
Protestante,
a jaký smysl Vám dává?
Takový jaký jsem napsal.
Následováním Krista jdeme k Bohu.
Takový jaký jsem napsal.
Následováním Krista jdeme k Bohu.
Protestante,
jaký smysl může dávat tvrzení, když je v něm čtyřikrát použit výraz, který je nedefinované a nedefinovatelné, a jednak se v něm operuje s metaforickým vyjádřením “vzkříšení”, aniž by bylo zřejmé, co ta metafora má vyjadřovat ?
S.V.H.: “Kristus jakožto božská bytost nezávislá na Bohu – to je nějaký biteismus. 🙂 To u Pavla vážně někde je?”
SVH, aj podľa mňa Pavol chápal Krista ako bytosť odlišnú od Boha a podriadenú Bohu:
neruda says:
August 1, 2013 at 11:37 am
Takový jaký jsem napsal.
Následováním Krista jdeme k Bohu.
Protestante,
jaký smysl může dávat tvrzení, když je v něm čtyřikrát použit výraz, který je nedefinované a nedefinovatelné, a jednak se v něm operuje s metaforickým vyjádřením “vzkříšení”, aniž by bylo zřejmé, co ta metafora má vyjadřovat ?
protestant:
O Bohu je tam jen jednou a o vzkříšení vůbec.
A to že něco je nedefinovatelné neznamená, to pro člověka nemá smysl.
protestant:
O Bohu je tam jen jednou a o vzkříšení vůbec.
A to že něco je nedefinovatelné neznamená, to pro člověka nemá smysl.
Protestante,
měl jsem na mysli toto Vaše tvrzení:
“Pokud se k Ježíši Bůh vzkříšením přihlásil, pak to znamená, že Ježíšovo jednání bylo Bohu milé a tedy že pokud jej budeme následovat, pak směřujeme k Bohu a ne od Boha.”
……Musíme si uvědomit, že vše, co o Bohu a jeho díle říkáme, nejsou definice, ale kulhající přirovnání. Sám Ježíš o Božím království mluvil v podobenstvích, která vyjadřují vždy jen určitou stránku věci a nesmí se z nich vyvozovat další a další důsledky. Myšlenka zástupné oběti nepopisuje jak a proč Ježíš zemřel, ale pokouší se dodatečně vysvětlit význam jeho smrti pro nás a pro naši spásu.
Je nesporné, že Ježíš zemřel, protože se ho vládnoucí klika v Jeruzalémě chtěla zbavit. Evangelia svědčí o tom, že Ježíš o této hrozbě věděl a rozhodl se před ní neuhýbat. Přijal svou smrt jako součást svého poslání, ačkoli se smrti bál a na kříži prožil chvíle opuštění a prázdnoty.
Jeho smrt a především potupné ukřižování znamenalo v očích tehdejších lidí totální prohru a prokletí. Proto ten úžas a zděšení, když se k ukřižovanému Bůh po třech dnech přiznal a vzkřísil ho z mrtvých. Jeho smrt tím dostala zcela nový význam. Už to nebyla prohra, ale vítězství. Ježíš obětoval svůj život, aby smrt mohla být na jeho těle přemožena a poražena.
Církev však uvěřila, že jeho smrt má pro ještě hlubší smysl a význam. Ten je však pochopitelný pouze na pozadí starozákonních obětí za hřích. Při nich lidé přicházeli do chrámu, aby byli ujištěni o Božím odpuštění. Byla to vlastně hostina, při které část oběti lidé snědli, část odevzdali kněžím a část spálili na oltáři Bohu. Přitom vyznávali svůj hřích a na znamení odpuštění odevzdali Bohu oběť. Bohatší ovci či býka, chudší třeba jen holoubě. Boží odpuštění se nikdy nedalo koupit. Vždycky to bylo výsostné Boží rozhodnutí a milost. Ale člověk potřebuje být ujištěn, že mu bylo skutečně odpuštěno a uvědomit si rozsah svého provinění. Právě tomu sloužila oběť, při které umíralo nevinné zvíře. Byla to smlouva míru, kterou Bůh lidem potvrzoval své odpuštění a milost. Nebyl to člověk, který si Boha „koupil“ svou obětí. Byl to Bůh, který se rozhodl takovou oběť přijmout
Pouze v tomto smyslu má smysl mluvit o Kristově zástupné oběti. Ježíš neumírá proto, aby nám Bůh mohl odpustit. Umírá z lásky k nám, aby jeho víra a láska k hříšníkům mohla být Bohem potvrzena a smrt navždy přemožena. Nebyla to oběť, kterou by musel dát Bůh sám sobě, ani výkupné, které by mu za nás musel zaplatit Ježíš. Byla to nespravedlivá a krutá smrt člověka, které dal Bůh smysl tím, že ji přijal jako oběť, kterou byl navždy zahlazen náš hřích. Přijal tu oběť kvůli nám – aby se naše odpuštění a vykoupení z hříchu stalo stejně nezpochybnitelnou skutečností jako Kristova smrt a kříž. ….
http://brno1.evangnet.cz/node/341
Schází mi tu, že to ale nejsou tvoje slova, Protestante.
” Byla to nespravedlivá a krutá smrt člověka, které dal Bůh smysl tím, že ji přijal jako oběť, kterou byl navždy zahlazen náš hřích.!
Bůh nemohl nespravedlivou a krutou smrt NEPŘIJMOUT, protože kvůli ní byla oplodněna Marie jeho spermií. Ježíš nemohl být omilostněn, protože to by bylo proti božímu plánu. Neobětoval-li bůh sobě sám sebe, tím spíše neobětovali lidé Ježíše bohu. Ukřižování nebyla oběť! To by obětujícím byl Pilát.