NOMA je zkratka anglického sousloví “Non overlapping magisteria”. Je to teze, že věda a náboženství jsou dvě vzájemně mimoběžné oblasti lidského poznání, a že jedna ke druhé nemá co říct, a ani by se o to neměla pokoušet.
Bez ohledu na to, co touto myšlenkou její autor, americký biolog a historik vědy Stephen J. Gould původně mínil, je dnes NOMA často s naprostou samozřejmostí používána jako zdůvodnění, proč by se ateisté z pozic racionálního rozumu vůbec neměli k náboženství vyslovovat. Co víc, mnozí věřící, ale i nevěřící (například Jan Zrzavý) berou pravdivost NOMA jako axiom (viz. např. příspěvek Jana Zrzavého ve sborníku Dawkins pod mikroskopem) a se silně zdviženým obočím komentují, když se někdo vůbec pokouší o kritiku náboženství z pozic racionality. NOMA je zhusta používána jako odmítnutí legitimity samotné diskuze, jako záminka ke shození argumentů se stolu pro jejich nepřípustnost, aniž by byla zkoumána jejich platnost.
Každý si jistě může sám pro sebe stanovit limity, k čemu je ochoten a k čemu se naopak nehodlá kriticky vyjadřovat. Snad je i legitimní veřejně obhajovat tezi, že taková pravidla by měla být přijímána všeobecně. V takovém případě by ovšem měl mít člověk, který něco podobného prohlašuje, v rukou pádné argumenty proč je všeobecné akceptování takových pravidel potřebné. Nevím o tom, že by takové relevantní argumenty existovaly.
Někdy bývá NOMA chápána tak, že prostě ta teze platí a na snahách konfrontovat víru s racionalitou není apriori nic špatného – jen jsou takové snahy odsouzeny k neúspěchu (protože platí NOMA).
Tato úvaha je však chybná, a k náboženství prakticky v jakékoliv podobě věda opodstatněné stanovisko zaujmout může.
1) čím víc konkrétních tvrzení má dané náboženství o našem reálném světě (v případě křesťanů např. že Bible je Slovo Boží, že modlitby fungují, že Ježíš byl Boží syn, že vstal z mrtvých, atd.), tím lépe jsou takto postulované teze testovatelné, a je alespoň v principu dokazatelná jejich nepravdivost.
2) někteří věřící se logicky snaží jakákoliv konkrétní tvrzení svého náboženství o našem světě minimalizovat (v případě “extrémně umírněných” křesťanů až k nule) a přicházejí tak s Bohem, jehož měřitelné interakce se světem jsou co nejmenší, až žádné: modlitby sice fungují, ale jen v tak malém počtu případů, aby to nebylo statisticky prokazatelné, popř. jaksi “transcendentně” tak, aby to bylo v reálu neodlišitelné od situace, kdy by nefungovaly vůbec; Bible sice je slovo Boží, ale jen v jakémsi naprosto vágním smyslu “obecné inspirace”, čehož nepochopitelným důsledkem je, že vypadá přesně tak, jako kdyby s ní Bůh neměl nic společného. Atd.
Avšak i takovýto Bůh, který se chová přesně tak, jako kdyby nebyl, je vědecky vyvratitelný, viz. vílí argument. Respektive je vyvratitelný přesně v takovém smyslu, jako je vědecky vyvratitelná existence víl, bludiček, vodníků, skřítků, Lochnesské příšery, sněžného muže, létající čajové konvice mezi Marsem a Jupiterem, nebo třeba létajícího špagetového monstra.
Nebo-li: Pokud příjmáme tezi, že věda se nemůže vyjadřovat k existenci rusalek, vodníků a spol., a že závěr, že s největší pravděpodobností neexistují, není legitimní a opodstatněný – pak, a jedině pak můžeme souhlasit i s myšlenkou NOMA.
ad Protestant
Myslím, že nic takového zde nepadlo.
Tohle je pro Vás naprosto typické: mlžíte, mlžíte a zase jen mlžíte. V Bibli se sice píše: „Vaše slova budiž ano ano ne ne,“ ale Vy se tím vůbec neřídíte.
Božství Ježíšovo jste zpochybňoval v souvislosti se Schweitzerem. Kdybych na to dal odkaz, tak tady zase začnete mlžit, že jste to myslel úplně jinak. Tak Vám dávám jasnou otázku: Je Kristus Bůh, nebo ne? Ale pochybuji, že odpovíte, mlžení je Váš životní styl, i když je křesťana naprosto nehodný.
Jehovisté nejsou křesťané, protože to jsou ariáni. Ariáni nejsou křesťané, protože popírají božství Kristovo.
Byly doby, kdy západořímská církev neuznávala tu východořímskou a naopak, kdy řkc neuznávalo nás za křesťany, kdy Vickliff neuznával papeže za křesťana.
To jsou ale bláboly. Pravoslavní jsou z pohledu katholictví schismatici, tj. rozkolníci. Rozkolník je křesťan, byť neposlušný. Na východě měli heretická období, např. ikonoklasm (obrazoborectví). Heretik, tj. bludař, je křesťan, byť pokřivený.
Katholíci považují protestanty za heretiky, tj. za špatné křesťany. Ale máte pravdu, že někteří kalvinisté křesťany nejsou, když nemají křest, Krista za Boha apod.
Nevím o tom, že by Wicliff nepovažoval papeže za křesťana. Za špatného ano, ale za nekřesťana?
doporučuji přečíst tohle:
A proč? Myslíte, že neznám křesťanská vyznání? Myslíte, že nerozumím jejich jazyku? Vždyť je úmyslně jednoduchý, aby jim každý rozuměl a každý je mohl vyznávat.
A není na čase sáhnout po jiných vyjádřeních?
Jak doplněk, ano. Nicméně stará vyznání platí i nadále. Nikdo je nikdy nezrušil, ani zrušit nesmí.
Takže vyznejte, že Kristus je Bůh z Boha a pravý Bůh z pravého Boha. Jinak nejste křesťanem.
to Michal:
Tohle by za našich studií možné nebylo:
http://www.feld.cvut.cz/psps/osobni/slamecka/skripta/skr6.pdf 🙂
Koukám že je to psané v TeXu, to je pěkné 🙂
Protestante a vy se s tím pojetím náboženství, které v těch skriptech je, ztotožňujete?
Tak koukám, že to bude počtení 🙂
Znamená to, že pokud svět a všechny věci jsou v čase, Bůh je to, co je před časem, nebo alespoň mimo čas.
To je zajímavé… Bůh klidně může být mimo čas, ale jak může být “před” časem? Čím by se měřilo to “před”, než zase časem? Buď je v čase, nebo je mimo čas. Před časem je zjevná blbost.
Pozorný čtenář už ví, že u Boha nemá smysl se ptát, “co je Bůh?”, neboť “Bůh je, a to stačí.”
Jo tak takhle se v teologii dokazuje – tím je hned všechno jasnější 🙂
Už jsme si vyjasnili, že pojem nekonečna přijímáme a víme, o čem je při nekonečnu řeč. Zamyslíme-li se nad tímto faktem, snadno dospějeme k závěru, že v našem vědomí je “něco”, co můžeme nazvat ideou, představou nebo pojmem nekonečna. Dokonce se zdá, že jde o ideu tak běžnou, že jí musí rozumět každé malé dítě. Je to prostě něco, co nemá konce.
Teda to je zajímavé, jak prosté to je 🙂 I malé dítě nekonečnům rozumí!!! 😀
Zvláštní, že na VŠ se kardinálním a ordinálním číslům (tedy matematické formalizace nekonečna, nekonečným “číslům”) věnovalo pěkných pár přednášek v Teorii Množin (plus celosemestrální přednáška pro studenty se zaměřením na diskrétní matematiku), a troufám si říct, že dobře jsem tu ideu nepochopil dřív, než v páťáku.
A přitom je to tak prosté, nekonečno si přece stačí představit jako 1,2,3, … (a pár teček) 🙂
Myslím, že bych autorovi během pár chvil snadno dokázal, že jeho představa nekonečna je zoufale, nepřípustně zjednodušená, až zcela chybná.
Kde se tedy bere naše jistota, že svět je nadán nekonečností?
Ach jo… co jsou tihle teologové za lidi? Jak “svět je nadán nekonečností? Jak “je nadán”?
Kde se bere jistota, že svět JE prostorově nekonečný? No takovou jistotu nemáme, i když se to dnes zdá velmi pravděpodobné. A pomoct nám může jedině fyzika, rozhodně ne filozofické kecy.
Kde se bere jistota, že svět je nekonečný v čase? Analogicky, viz. předchozí.
Kde se bere jistota, že pojem nekonečno je logicky konzistentní, a lze o něm přemýšlet? Že nekonečno existuje ve stejném smyslu, v jakém existují např. přirozená čísla? No tak zde jistotu máme, a tu nám dává pro změnu matematika.
atd., prostě takováhle vyjádření mě fakt berou…
Z matematiky víme, že podělené nekonečno je znovu nekonečnem, není tedy celkem, neboť tyto části jsou stejně velké jako výchozí celek. K nekonečnu nelze přičíst nic tak velkého, aby to znovu nebylo nekonečno, nelze ho zmenšit, stále zůstává jedno a totéž nekonečno.
“Podělené nekonečno”… asi raději no comment. Jinak samozřejmě autor nemá pravdu, když tvrdí, že “stále zůstává jedno a totéž nekonečno”. Asi nikdy neslyšel o spočetných a nespočetných množinách, a obecněji právě o kardinálních číslech, jak jsem o tom už psal výše.
Myslím že se raději přesunu k teologičtějším pasážím 🙂
Panebože… tak jsem právě došel k místu, kde autor přechází od úvah o deistickém “abstraktním” Bohu k Bohu jeho slovy “užitečnějšímu”. A činí to tak, že bez jakéhokoliv úvodu a vysvětlování začne citovat z Bible a líčit setkávání Mojžíše s Bohem (u keře)!
Žádné vysvětlování, proč se vůbec máme Biblickými představami o Bohu zabývat, žádné vysvětlení, proč zrovna Bible a ne třeba Korán, nic takového. Autor úplně přeskočil to NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, a pěkně přímo hup do Starého Zákona.
Bůh řekl Mojžíšovi: JÁ JSEM, KTERÝ JSEM. Izraelitům řekne toto: Já jsem mě poslal k vám.
a jsme doma, a já jdu raději dělat něco užitečnějšího. Protestante, takhle postupují teologové vždy? Něco serióznějšího byste neměl?
Ne, vážně, znovu jsem si přečetl strany 29,30,31 Protestantových skript, a doporučuji to samé každému kdo má zájem. Ten oslí můstek mezi Bohem deistickým a Bohem křesťanským opravdu stojí za pozornost. A docela bych uvítal Protestantův komentář, protože pokud takto se postupuje ve SKRIPTECH teologie – tak to je fakt celkem mazec.
A hele, copak se tu píše o inspirovanosti Bible? 🙂
4.1.3 Kdo je tedy autorem Bible?
Na tuto otázku v podstatě nelze jednoduše odpovědět. Odpovíme-li Bùh, odpovídáme dobře, poněvadž Bible je přece dopisem Boha lidem. Odpovíme-li člověk, pak odpovídáme rovněž dobře, poněvadž u některých, především novozákonních spisů, dokonce známe autora.
Co tedy s tím?
Představme si sekretářku ředitele podniku. Ředitel chce poslat nějaký dopis, jde a všechny myšlenky nejprve zhruba sekretářce sdělí. Ta potom sedne a dopis napíše. Obsahuje všechny myšlenky, které ředitel chce dopisem sdělit, možná jsou v něm použity i oblíbené ředitelovy fráze. Je ale samozřejmé, že je to především sekretářka, která dopisu vtiskne svoji osobitou vyjadřovací schopnost. Neumí-li pravopis, udělá v něm i chyby, je-li mistryní jazyka, bude její dopis radost číst. Ředitel pak napsaný dopis podepíše a svým jménem odešle třeba na ministerstvo. Co myslíte, co si bude ministerský úředník myslet o autorství dopisu? Dostal ho od ředitele nebo od sekretářky? Tímto přirovnáním jsem chtěl přiblížit teologický termín inspirace.
Není to náhodou přesně to, jak chápání Bible připisuji křesťanům já, a naprostý opak toho, co zde říká Protestant?
to Michal:
Odpověď na posledních několik otázek:
Odkaz jsem poslal jen jako na zajímavost, že si ČVUT fakulta elektrotechniky tiskne skripta o náboženství. Co je v nich nevím a nikdy jsem je nečetl. A ani nemíním, stejně jako se nemíním vracet ke Slabikáři či Vlastivědě.
Aha, to je zajímavé, tak vysokoškolská skripta jsou pro Vás jako Slabikář či Vlastivěda? 🙂 Tak to jste tedy nějaký velice významný teolog s rozsáhlou vlastní publikační činností, ne? 🙂
Mimochodem, myslím že byste do těch skript měl nahlédnout, abyste konečně zjistil, co míním pojmem “skutečné křesťanství” Nepřekvapivě – je to například zrovna to, co se popisuje v těch skriptech. Přesně s takovým křesťanstvím polemizuji, Protestante!
Vysokoškolská skripta na elektrotechnické fakultě zabývající se náboženstvím nemohou o mnoho přesahovat Slabikář či Vlastivědu. Nebo předpokládáte u studentů této fakulty předběžné mnohaleté náboženské studium?
Na webu jsem o jeho odbornosti v otázce náboženské nic nenašel.
…pak ale napište že polemizujete s částí křesťantva a ne s křesťanstvím.
to Michal:
….Ne, vážně, znovu jsem si přečetl strany 29,30,31 Protestantových skript, a doporučuji to samé každému kdo má zájem. Ten oslí můstek mezi Bohem deistickým a Bohem křesťanským opravdu stojí za pozornost……
Takto asi vznikají ty představy o tom co zde někdo tvrdí a co ne.
Ze skript nějakého katolíka Slámečka se stanou protestantova skripta.
Za chvíli bude někdo prohlašovat, že jsme tvrdil to a ono z obsahu těchto skript. 🙂
http://www.diecezehk.cz/dieceze/osoba/slamecka-vladimir/
Zjevně to je oficiální církevní osoba, kněz z královehradecké diecéze, jistě s vystudovanou teologickou fakultou. Nepřekvapivě – má přesně takové názory, o kterých VÍM že na mších skutečně zaznívají! (a vy to bagatelizujete)
Zajímavé také je, že skripta na které v podstatě náhodně padnete pasují přesně do mého pojetí křesťanství. Jistě náhoda…
Dobrá Protestante: Zkuste najít skripta, kde se popisuje VAŠE pojetí křesťanství! Jsem moc zvědavý.
Podle mě BUĎ žádná taková nenajdete, a nebo v nich bude opět to co tvrdím já; podle mě, vaše pojetí je tak vágní a zmatečné, že na toto téma skripta ani nemohou existovat. Dá se o tom maximálně tak mlžit v párřádkových příspěvcích v diskuzi na netu.
to G.P:
A proč? Myslíte, že neznám křesťanská vyznání? Myslíte, že nerozumím jejich jazyku? Vždyť je úmyslně jednoduchý, aby jim každý rozuměl a každý je mohl vyznávat.
Za nás co o čteném a mluveném přemýšlíme asi toto.
Niceum je v podstatě mobilizační vyhláška proti arianismu. Je potřeba vědět jak a proč vzniklo, jaký byl jeho účel. Jak píše Milíč Lochman v knize Kredo je v Nicejském vyznání víry použita příliš tlustá vrstva dogmatiky pochopitelná pro dobu kdy Nicejské vyznání víry vznikalo, ale dnes spíše matoucí.
V podstatě NV je Apostolikum doplněné obranou proti arianismu.
Proto s ním také nemám sebemenší problém. Ale také proto dávám a nejen já přednost apoštolskému vyznání, kde “nejsou dogmatické barvy použity v tak tlustých vrstvách” (dle Lochmana).
Ostatně, koukám že ony ty Slámečkovy skripta nejsou “jen tak nějaká”. Google je řadí na první místo při vyhledávání “skripta teologie”…
Jo jo, Protestante… 😉
to Michal:
Určitě taková skripta neexistují. Protestantská “dogmatika” totiž není jednotná, aby se dala vtěsnat do jedněch skript. Myslím, že k napsání takto ucelených a všeobjímajících skript by se žádný protestant neodhodlal, protože by věděl, že není schopen obsáhnout celou problematiku.
Odkaz na materiály Evangelické fakulty jsme vám už poslal a teď jen doplním seznam doporučené literatury ke zkouškám na tuto fakultu:
http://www.etf.cuni.cz/~nidlova/w-prijimacky.html
Problémem je, že jen Lochmanovo Kredo zabývající se Apoštolským a Nicejským vyznáním víry (tedy pár řádky textu) má skoro 300 stran, Pokorného Úvod do NZ (tedy žádné podrobné probírání evangelí) http://www.uloz.to/8581971/literarni-a-teologicky-uvod-do-noveho-zakona-petr-pokorny-pdf ještě více.
Protestante já vám musím poděkovat, tyhle texty co sem dáváte … bývají často velmi zajímavé. Třeba teď ta poslední kniha od Pokorného vypadá moc pěkně, hned po letmém nakouknutí mě zaujala ta kapitola o dokumentu Q…