NOMA

NOMA je zkratka anglického sousloví “Non overlapping magisteria”. Je to teze, že věda a náboženství jsou dvě vzájemně mimoběžné oblasti lidského poznání, a že jedna ke druhé nemá co říct, a ani by se o to neměla pokoušet.

Bez ohledu na to, co touto myšlenkou její autor, americký biolog a historik vědy Stephen J. Gould původně mínil, je dnes NOMA často s naprostou samozřejmostí používána jako zdůvodnění, proč by se ateisté z pozic racionálního rozumu vůbec neměli k náboženství vyslovovat. Co víc, mnozí věřící, ale i nevěřící (například Jan Zrzavý) berou pravdivost NOMA jako axiom (viz. např. příspěvek Jana Zrzavého ve sborníku Dawkins pod mikroskopem) a se silně zdviženým obočím komentují, když se někdo vůbec pokouší o kritiku náboženství z pozic racionality. NOMA je zhusta používána jako odmítnutí legitimity samotné diskuze, jako záminka ke shození argumentů se stolu pro jejich nepřípustnost, aniž by byla zkoumána jejich platnost.

Každý si jistě může sám pro sebe stanovit limity, k čemu je ochoten a k čemu se naopak nehodlá kriticky vyjadřovat. Snad je i legitimní veřejně obhajovat tezi, že taková pravidla by měla být přijímána všeobecně. V takovém případě by ovšem měl mít člověk, který něco podobného prohlašuje, v rukou pádné argumenty proč je všeobecné akceptování takových pravidel potřebné. Nevím o tom, že by takové relevantní argumenty existovaly.

Někdy bývá NOMA chápána tak, že prostě ta teze platí a na snahách konfrontovat víru s racionalitou není apriori nic špatného – jen jsou takové snahy odsouzeny k neúspěchu (protože platí NOMA).

Tato úvaha je však chybná, a k náboženství prakticky v jakékoliv podobě věda opodstatněné stanovisko zaujmout může.

1) čím víc konkrétních tvrzení má dané náboženství o našem reálném světě (v případě křesťanů např. že Bible je Slovo Boží, že modlitby fungují, že Ježíš byl Boží syn, že vstal z mrtvých, atd.), tím lépe jsou takto postulované teze testovatelné, a je alespoň v principu dokazatelná jejich nepravdivost.

2) někteří věřící se logicky snaží jakákoliv konkrétní tvrzení svého náboženství o našem světě minimalizovat (v případě “extrémně umírněných” křesťanů až k nule) a přicházejí tak s Bohem, jehož měřitelné interakce se světem jsou co nejmenší, až žádné: modlitby sice fungují, ale jen v tak malém počtu případů, aby to nebylo statisticky prokazatelné, popř. jaksi “transcendentně” tak, aby to bylo v reálu neodlišitelné od situace, kdy by nefungovaly vůbec; Bible sice je slovo Boží, ale jen v jakémsi naprosto vágním smyslu “obecné inspirace”, čehož nepochopitelným důsledkem je, že vypadá přesně tak, jako kdyby s ní Bůh neměl nic společného. Atd.

Avšak i takovýto Bůh, který se chová přesně tak, jako kdyby nebyl, je vědecky vyvratitelný, viz. vílí argument. Respektive je vyvratitelný přesně v takovém smyslu, jako je vědecky vyvratitelná existence víl, bludiček, vodníků, skřítků, Lochnesské příšery, sněžného muže, létající čajové konvice mezi Marsem a Jupiterem, nebo třeba létajícího špagetového monstra.

Nebo-li: Pokud příjmáme tezi, že věda se nemůže vyjadřovat k existenci rusalek, vodníků a spol., a že závěr, že s největší pravděpodobností neexistují, není legitimní a opodstatněný – pak, a jedině pak můžeme souhlasit i s myšlenkou NOMA.

This entry was posted in Křesťanské argumenty. Bookmark the permalink.