Křesťané se možná nevědomky, ale o to častěji uchylují k tomu, že své kritiky častují mnohdy nepříliš lichotivými přívlastky, které jsou přitom charakteristické pro ně samotné.
Ateisté jsou tak bigotní, fundamentalističtí, militantní, zaslepení, fanatičtí. Ateismus je prý svého druhu náboženství, podle některých ateisté tvoří dokonce sektu (!) Všechny tyto přívlastky a charakteristiky jsou variací na stejné téma, a logika za tím je jasná: když tyto věci platí o velké části z nás (křesťanů, věřících), a nedá se s tím příliš polemizovat – tak ať si někdo nemyslí, že protistrana je na tom lépe.
Do tohoto rámce spadá i tvrzení, že ateismus je víra.
Zdůvodněním je, že přece nevíme stoprocentně, že žádný bůh neexistuje. (viz. rusalky) A nevíme-li to stoprocentně, pak tomu jenom věříme. Ostatně, i přímo v dnešní diskuzi zde na tomto webu napsal Protestant:
Co není 100%, to je víra.
Pak je ovšem víra naprosto všechno, protože 100% nevíme vůbec nic. Uvažme:
* víme se 100% jistotou, že tamten strom opravdu existuje? Jak si můžeme být stoprocentně jisti, že nežijeme např. v Matrixu? Jak víme, že se nám všechno jen nezdá? Ve skutečnosti by pak neexistovalo nic z toho, co vidíme a vnímáme.
* víme naprosto jistě, že svět nebyl stvořen před pěti minutami? Že ho Bůh nestvořil včetně všech “starých” předmětů, zkamenělin, včetně našich tak živých vzpomínek, na naše dětství, mládí, na včerejší den, i na to co jsme dělali před půl hodinou…?
* atd.
Je-li tedy víra vše, co nevíme 100% jistě, pak je víra úplně vše, a mimo víru není nic. Tvrzení že ateismus je víra, je v takovém případě triviálně pravdivé, banální, a bezobsažné.
Podívejme se na následujících sedm tvrzení:
1) věřím, že existují vodníci, kteří se před lidmi velmi dobře schovávají, avšak o to čileji se pídí po dušičkách utopivších se, aby je schovali ve svých hrníčcích
2) věřím, že na dnešní tiket vyhraju ve sportce první cenu
3) věřím, že dnes večer vyhraju v ruletě
4) věřím, že z mého dítěte vyroste slušný člověk
5) věřím, že mě zítra cestou do práce nezajede auto
6) věřím, že tělesa padají na celém povrchu Země opravdu se zrychlením g=~9,81 m*s^-2, v souladu s gravitačním zákonem, ačkoliv sám jsem to nikdy neověřoval (a už vůbec ne na všech místech povrchu Země!)
7) věřím, že Země není placatá (a já např. nejsem obětí gigantické konspirace, kdy všechny řeči o kosmonautech jsou fabulace, fotografie Země z Vesmíru jsou padělky, loď mizející za obzorem je jen optický klam, podobně jako kolejnice sbíhající se v dáli, mapy světa jsou vládami záměrně zkreslované, atd.)
Velmi dobře cítíme, že těchto sedm názorů má (ne zcela korektně řečeno) různý stupeň pravděpodobnosti, a že zastávat je není stejně oprávněné. Strkat je všechny do šuplíčku “víra” asi není úplně nejrozumnější.
Pokud někdo věří, že existují vodníci, je tak trochu případ pro psychiatra, a to zcela bez ohledu na to, že nemůžeme nadevší pochybnost vyloučit, že má pravdu.
Víra, že zítra vyhraju první cenu ve sportce, je legitimní, nicméně dosti pošetilá. V ruletě mohu vyhrát o poznání snáz, dokonce docela pravděpodobně (!) avšak hraní v kasínu jako příliš racionální nevnímáme.
Budu-li se o své dítě řádně starat, pak je docela pravděpodobné, že z něj dobrý člověk opravdu vyroste – ovšem i tak jde v podstatě do značné míry o víru, avšak jsou tam i zjevné prvky racionality.
To, že mě zítra cestou do práce nezajede auto, je asi stále v jistém smyslu víra – ovšem současně je to zcela opodstatněný předpoklad, přesto že může nevyjít.
Body (6) a (7) pak podle mého názoru vírou v pravém smyslu nejsou. Jde o naprosto racionální závěry, platící s velmi vysokou (nikoliv však stoprocentní!) jistotou.
Nabízím na to celé následující sjednocující pohled:
Víra i racionální úsudek jsou dva rozdílné způsoby, jak subjektivně přisoudit pravdivostní hodnotu daným tvrzením. Podstatné je, že jsou to způsoby do jisté míry na sobě nezávislé.
Mohu si být vědom toho, že z racionálního hlediska se jeví jako pravděpodobný závěr X, já ale věřím spíš závěru Y. Podle mého názoru u většiny lidí k takovému nesouladu může dojít, a to zejména v případech, kdy je člověk osobně (a/nebo citově) zainteresován na tom, aby platilo to, čemu věří. (viz. např. bod (5) a zejména (4)) Toto je podle mého názoru význam slova víra v běžně používaném smyslu.
Dále mohu uvážit, že fakta svědčí pro závěr X, a tak mu i věřím (bez ohledu na to, že může být všechno i jinak). V tomto případě podle mého názoru není na místě mluvit o víře, a IMHO v obecném pojetí se to takto také chápe.
V obou případech je navíc velmi vhodné uvážit míru faktické evidence, a míru příslušné víry či přesvědčení.
V případě křesťanského náboženství jde (v závislosti na míře fundamentalismu daného křesťana) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé, a tomu přináležející (extrémně) vysokou subjektivní jistotu, že naopak pravidé je. Toto je víra par excellence.
Naproti tomu v případě ateistů (alespoň těch rozumných) mluvíme o slušné evidenci (v závislosti na konkrétním náboženském učení, proti kterému se v daném případě vymezují) že mají pravdu, a tomu odpovídající (tedy nikoliv přehnaně vysoké, a už vůbec ne absolutní) míře přesvědčení, že tomu tak opravdu je.
Házet oba ty přístupy do jednoho pytle je zjevná demagogie, matení pojmů, a projev přesně toho přístupu, na který jsem upozornil v úvodu dnešního článku.
To:Protestant
————————————————————————————–
Pouze jsem napsal, že doslovné čtení nemusí být to pravé. A na tom trvám.
————————————————————————————–
Na tom trvat nemusíte,s tím souhlasím.Proto jsem napsal,že pouze autor ví jaká
myšlenka se za daným textem skrývá.
Ovšem v tom případě se nabízí napsat,že doslovné čtení nemusí být to pravé,
ALE MŮŽE BÝT.
Pravdivé nepravdivé, IMHO jde o to, co tím autor toho kterého textu myslel.
A pokud jeho úmyslem bylo vážně tvrdit něco, co není pravda (např. o potopě) popř. něco nemorálního (např. o nutnosti kamenování, nebo výzvy k vraždění žen a dětí), pak z toho plyne, že nejen za těmi konkrétními slovy, ale ani za těmi myšlenkami nestál Bůh.
A vzhledem k tomu, že tyhle pasáže jsou v Bibli velmi běžné, plyne z toho, že Bible není od Boha v žádném rozumném smyslu. To je oč tu celou dobu běží.
Přesně tak.Proto jsem psal,že o “Bohu” mluví a píší pouze lidé.
Jěště jsem neslyšel,že by existovala “boží” autobiografie :-).
Protestante, jste tak blbý, nebo navedený? Když napíšu: „Kdybyste se, Protestante, netočil na pitomostech, tak byste si slovo „ateistické“ nahradil slovem „sekulární“ a bylo by,“ tak jedině trouba to vyloží tak, že pro mne je sekulární totéž jako atheistický. Ve skutečnosti šlo o to, že když někdo omylem místo „sekulární“ napíše „ateistické“, tak jen troll se na tom točí.
My v ČCE také nikoho neupalujeme.
Jsou v ČCE kalvinisti? Jsou. Upálili kalvinisti Serveta? Upálili. Tak o čem je řeč? Odmítáte připustit, že kalvinisti upalovali lidi a že kdyby mohli, tj. kdyby jim v tom sekulární stát nebránil, tak upalují zase?
Jste čech?
I češi upalovali.
I češi upalovali.
Laciný trik. Nikdy žádný Čech neupálil někoho, protože nebyl Čechem. Servetus však byl upálen proto, protože nebyl kalvinista.
Ačkoliv tady diskutují pouze křesťanští heretici, takže katholický katechism pro ně nemusí být argument, přesto si dovolím odkázat na jeho § 905 al. 2.
Největší křesťanská církev tedy uznává, že existující nevěřící, tedy lidé, kteří nevěří. Zdá se, že označovat atheisty za věřící je nějaký specifický kalvinistický nesmysl.
Servetus však byl upálen proto, protože nebyl kalvinista.
….Exkurs – případ Servet:
– španělský právní, theolog a lékař Michael Servet veřejně popíral ústředí body křesťanské
věrouky, zvláště pak dogma o Boží Trojjedinosti. Pronásledován katolickou inkvizicí prchá
do či přes Ženevu. Tam je na Kalvínův příkaz zatčen a podle platného říšského práva předán
spravedlnosti. Tak byl Michael Servet 27. října r. 1553 před branami Ženevy upálen. „Causa”
vyvolala mnohé otázky. Nemá mít protestantství vůči „heretikům” jiný přístup, mírnější,
milosrdnější a laskavější? Kalvín prý žádal pro Serveta mírnější trest, ale městská ženevská
rada posoudila Servetův přečin jako státní zločin, za nějž byl pouze trest smrti. …..
Největší křesťanská církev tedy uznává, že existující nevěřící, tedy lidé, kteří nevěří. Zdá se, že označovat atheisty za věřící je nějaký specifický kalvinistický nesmysl.
Ateista podpírající svá tvrzení římskokatolickým katechismem …… zase jste vtipný 🙂
Mě zaujala ta věta, že dogma o Boží trojjedinosti je jedním z ústředních bodů křesťanské věrouky… Souhlasíte s tím, Protestante? 😉
PS. vůbec by mě zajímal souhrn takových bodů! Tak jedním z nich je dogma o Boží trojjedinosti. Jaké jsou ty další ústřední body?
…..Církevní vyznání (konfese) nejsou v ČCE závazné takovým způsobem jako v církvích, které mají konfesi jen jednu. Proto také není natolik důležité zkoumat, která z nich má největší vliv a těší se největšímu přijetí. Důležitější je uvědomit si, co umožňuje přijetí čtyř konfesí, z nichž každá vznikala při jiné příležitosti a má jiné zaměření. Více než jednotlivé konfese je pro ČCE charakteristický neprostředkovaný vztah k Bohu a svoboda víry, která staví pouze na poslušnosti božího Slova, zatímco každá dogmatická formulace se chápe jako pomocná……
http://www.evangnet.cz/cce_pruvodce:soucasny_theologicky_profil
Tak ta teze o Boží trojjedinosti byla tak významná, že za její odmítání hrozilo i upálení, že…
Dobrá, já se ale neptám na konfesi s největším vlivem. Mě stačí vyjmenovat jich pár, které mají vliv velmi velký.
Zdá se mi to, nebo se vyhýbáte odpovědi, Protestante? 😉
Ale copak to v tom vámi odkazovaném textu čtu? 🙂
Biblicky orientovaný směr je v církvi asi nejvlivnější. Navazuje na bratrské písmáctví, vychází z pochopení Písma jako božího Slova v lidské podobě.
Zajímavé, VELMI zajímavé… Vy budete Protestante mimo hlavní proud i ve své vlastní církvi, že?
Víte co znamená slovo NAVAZUJE či VYCHÁZÍ? Ta slova nepopisují současný stav, ale stav ze kterého současnost VYCHÁZÍ či na kterou NAVAZUJE. 🙂
…zatímco každá dogmatická formulace se chápe jako pomocná……
To je myslím naprosto jasná formulace.
Ta slova nepopisují současný stav, ale stav ze kterého současnost VYCHÁZÍ či na kterou NAVAZUJE.
No to bych se tedy hádal 🙂 Podle mého ta věta zjevně znamená, že sice navazuje na bratrské písmáctví z minulosti, avšak z pochopení Písma jako božího Slova v lidské podobě vychází samozřejmě DNES. A svědčí o tom i mnohé ty texty, na které jste vy sám dříve odkazoval. Všechny staví na Bibli – a staví na ní dnes!
http://www.e-cirkev.cz/clanek/192-Jaky-vztah-ma-CCE-k-Bibli/index.htm
No, však s tím v podstatě nemám problém. Jen je třeba vysvětlit, že ta větička “stává se jím působením slova božího” neznamená nic jiného, než naprostá libovůle ve výkladu Písma, pod průhlednou záminkou pocitu, že daný výklad byl autorizován přímým působením Boha na člověka, který s tím výkladem přišel.
A důkazem budiž, že různí lidé docházejí pod “zaručeně pravým vlivem Ducha Svatého” ke zcela různým výkladům stejných pasáží 🙂
Mimochodem … mám právě pocit že mě osvítil Duch Svatý!!! Řekl mi, že s Biblí nemá naprosto nic společného, Ježíš Kristus není jeho Syn, nekonal zázraky, nevstal z mrtvých a nebyl ani Mesiášem. Máte si to prý všichni uvědomit.
Doufám, Protestante, že mi to věříte. Nebo snad ne? 😉 Pokud ne – pak proč? 😉
Mimochodem … mám právě pocit že mě osvítil Duch Svatý!!! Řekl mi, že s Biblí nemá naprosto nic společného, Ježíš Kristus není jeho Syn, nekonal zázraky, nevstal z mrtvých a nebyl ani Mesiášem. Máte si to prý všichni uvědomit.
Doufám, Protestante, že mi to věříte. Nebo snad ne? Pokud ne – pak proč?
Musíte si vybrat. Buď vám budu věřit tohle, nebo to že jste ateista. 🙂
……Jen je třeba vysvětlit, že ta větička “stává se jím působením slova božího” neznamená nic jiného….
Ale taková větička se v odkazu nevyskytuje 🙂