Křesťané se možná nevědomky, ale o to častěji uchylují k tomu, že své kritiky častují mnohdy nepříliš lichotivými přívlastky, které jsou přitom charakteristické pro ně samotné.
Ateisté jsou tak bigotní, fundamentalističtí, militantní, zaslepení, fanatičtí. Ateismus je prý svého druhu náboženství, podle některých ateisté tvoří dokonce sektu (!) Všechny tyto přívlastky a charakteristiky jsou variací na stejné téma, a logika za tím je jasná: když tyto věci platí o velké části z nás (křesťanů, věřících), a nedá se s tím příliš polemizovat – tak ať si někdo nemyslí, že protistrana je na tom lépe.
Do tohoto rámce spadá i tvrzení, že ateismus je víra.
Zdůvodněním je, že přece nevíme stoprocentně, že žádný bůh neexistuje. (viz. rusalky) A nevíme-li to stoprocentně, pak tomu jenom věříme. Ostatně, i přímo v dnešní diskuzi zde na tomto webu napsal Protestant:
Co není 100%, to je víra.
Pak je ovšem víra naprosto všechno, protože 100% nevíme vůbec nic. Uvažme:
* víme se 100% jistotou, že tamten strom opravdu existuje? Jak si můžeme být stoprocentně jisti, že nežijeme např. v Matrixu? Jak víme, že se nám všechno jen nezdá? Ve skutečnosti by pak neexistovalo nic z toho, co vidíme a vnímáme.
* víme naprosto jistě, že svět nebyl stvořen před pěti minutami? Že ho Bůh nestvořil včetně všech “starých” předmětů, zkamenělin, včetně našich tak živých vzpomínek, na naše dětství, mládí, na včerejší den, i na to co jsme dělali před půl hodinou…?
* atd.
Je-li tedy víra vše, co nevíme 100% jistě, pak je víra úplně vše, a mimo víru není nic. Tvrzení že ateismus je víra, je v takovém případě triviálně pravdivé, banální, a bezobsažné.
Podívejme se na následujících sedm tvrzení:
1) věřím, že existují vodníci, kteří se před lidmi velmi dobře schovávají, avšak o to čileji se pídí po dušičkách utopivších se, aby je schovali ve svých hrníčcích
2) věřím, že na dnešní tiket vyhraju ve sportce první cenu
3) věřím, že dnes večer vyhraju v ruletě
4) věřím, že z mého dítěte vyroste slušný člověk
5) věřím, že mě zítra cestou do práce nezajede auto
6) věřím, že tělesa padají na celém povrchu Země opravdu se zrychlením g=~9,81 m*s^-2, v souladu s gravitačním zákonem, ačkoliv sám jsem to nikdy neověřoval (a už vůbec ne na všech místech povrchu Země!)
7) věřím, že Země není placatá (a já např. nejsem obětí gigantické konspirace, kdy všechny řeči o kosmonautech jsou fabulace, fotografie Země z Vesmíru jsou padělky, loď mizející za obzorem je jen optický klam, podobně jako kolejnice sbíhající se v dáli, mapy světa jsou vládami záměrně zkreslované, atd.)
Velmi dobře cítíme, že těchto sedm názorů má (ne zcela korektně řečeno) různý stupeň pravděpodobnosti, a že zastávat je není stejně oprávněné. Strkat je všechny do šuplíčku “víra” asi není úplně nejrozumnější.
Pokud někdo věří, že existují vodníci, je tak trochu případ pro psychiatra, a to zcela bez ohledu na to, že nemůžeme nadevší pochybnost vyloučit, že má pravdu.
Víra, že zítra vyhraju první cenu ve sportce, je legitimní, nicméně dosti pošetilá. V ruletě mohu vyhrát o poznání snáz, dokonce docela pravděpodobně (!) avšak hraní v kasínu jako příliš racionální nevnímáme.
Budu-li se o své dítě řádně starat, pak je docela pravděpodobné, že z něj dobrý člověk opravdu vyroste – ovšem i tak jde v podstatě do značné míry o víru, avšak jsou tam i zjevné prvky racionality.
To, že mě zítra cestou do práce nezajede auto, je asi stále v jistém smyslu víra – ovšem současně je to zcela opodstatněný předpoklad, přesto že může nevyjít.
Body (6) a (7) pak podle mého názoru vírou v pravém smyslu nejsou. Jde o naprosto racionální závěry, platící s velmi vysokou (nikoliv však stoprocentní!) jistotou.
Nabízím na to celé následující sjednocující pohled:
Víra i racionální úsudek jsou dva rozdílné způsoby, jak subjektivně přisoudit pravdivostní hodnotu daným tvrzením. Podstatné je, že jsou to způsoby do jisté míry na sobě nezávislé.
Mohu si být vědom toho, že z racionálního hlediska se jeví jako pravděpodobný závěr X, já ale věřím spíš závěru Y. Podle mého názoru u většiny lidí k takovému nesouladu může dojít, a to zejména v případech, kdy je člověk osobně (a/nebo citově) zainteresován na tom, aby platilo to, čemu věří. (viz. např. bod (5) a zejména (4)) Toto je podle mého názoru význam slova víra v běžně používaném smyslu.
Dále mohu uvážit, že fakta svědčí pro závěr X, a tak mu i věřím (bez ohledu na to, že může být všechno i jinak). V tomto případě podle mého názoru není na místě mluvit o víře, a IMHO v obecném pojetí se to takto také chápe.
V obou případech je navíc velmi vhodné uvážit míru faktické evidence, a míru příslušné víry či přesvědčení.
V případě křesťanského náboženství jde (v závislosti na míře fundamentalismu daného křesťana) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé, a tomu přináležející (extrémně) vysokou subjektivní jistotu, že naopak pravidé je. Toto je víra par excellence.
Naproti tomu v případě ateistů (alespoň těch rozumných) mluvíme o slušné evidenci (v závislosti na konkrétním náboženském učení, proti kterému se v daném případě vymezují) že mají pravdu, a tomu odpovídající (tedy nikoliv přehnaně vysoké, a už vůbec ne absolutní) míře přesvědčení, že tomu tak opravdu je.
Házet oba ty přístupy do jednoho pytle je zjevná demagogie, matení pojmů, a projev přesně toho přístupu, na který jsem upozornil v úvodu dnešního článku.
Mimochodem, ta teze že věřící člověk jde automaticky do nebe je sama o sobě velmi “zajímavá”. (v ne zcela kladném smyslu 😉 )
Předně: věřící znamená věřící v to, že Ježíš Kristus je Mesiáš – ano? Tedy např. Muslimové automaticky do nebe také nejdou, protože Ježíš byl podle nich “jen” prorok, nikoliv Mesiáš. Analogicky ostatní náboženství. Protestante, potvrďte to prosím, nebo definujte jaká víra zakládá ten (IMHO velmi absurdní) nárok.
Dále bych si tipl, že ta víra musí být “pravá”. Že třeba člověk který o sobě jen říká že věří, do nebe také nemusí jít automaticky.
A co třeba člověk, který skutečně věří, že Ježíš byl Mesiáš – ale věří tomu jen jako faktu, “chladně”? Nemiluje Ježíše, necítí k němu žádnou lásku, nekomunikuje s ním, nemodlí se – a navíc třeba páchá zlo? Ten jde také automaticky do nebe?
A konečně – samotná myšlenka, že právě víra by měla být tím, co člověku garantuje jakousi bianco vstupenku do nebe, a případné vraždy, znásilnění, a spousty dalších hříchů takového člověka jsou irelevantní, je-li věřící, … dokonce ani pokání není potřeba, stačí přece jen víra – tak tato myšlenka se mi zdá morálně a eticky vyloženě nechutná. A myslím že byste měli tyto myšlenky hlásat dostatečně často a nahlas – protože bych se vsadil že nejsem sám, komu tyto názory přijdou absolutně amorální a opovrženíhodné.
Také mi přijde pozoruhodné, a to mě napadlo až teď, že najednou vám nevadí že Bůh jedná v tomto punktu ale opravdu jak automat! Věříš – jdeš automaticky do nebe. VŽDY. Zajímavé – a u upřímných proseb o pomoc ve vážných situacích zněl argument, že Bůh přece nebude pomáhat v jakémkoliv statisticky významném počtu případů (tedy zdaleka ne vždy!), vždyť přece není automat… Opravdu žasnu.
Tedy, když jsem v minulém příspěvku psal “Vy jste snad ukázal, že protestanti zastávají názor, že každý věřící člověk jde do nebe automaticky.”, kladl jsem nad to SNAD silný otazník, a měl jsem přitom na mysli tyto výše naznačené problémy.
Mohl byste se k tomu vyjádřit?
to Michal:
….a že toto je oficiální stanovisko vaší církve….
Podle mne v tomto je ten váš problém. Pořád jste nepochopil, že každý stojí před Bohem sám za sebe. Že o tom kdo půjde no “nebe” a kdo do “pekla” nerozhoduje žádná instituce, žádná církev ale jen Bůh. A k tomu je ještě potřeba přidat že nevíme co je “peklo” a co “nebe” , nevíme jak a kdy dojde ke “vzkříšení” a ani nevíme co to “vzkříšení” bude.
to Michal:
A co třeba člověk, který skutečně věří, že Ježíš byl Mesiáš – ale věří tomu jen jako faktu, “chladně”? Nemiluje Ježíše, necítí k němu žádnou lásku, nekomunikuje s ním, nemodlí se – a navíc třeba páchá zlo? Ten jde také automaticky do nebe?
To je stejná hloupost jako byste napsal že milujete svoji dívku ale jen jako fakt, “chladně”.
Myslím, že je trochu problém v tom názvu křesťanství. Ono to vypadá jako věc. Správě přeloženo by to mělo být “Kristovství” či “následování Krista”. Tedy aktivní pohyb, žádné pasivní přitakání k nějakému faktu. Tedy křesťané jsou vlastně kristovci či následovníci Krista. Ne ti co nějak fakticky a chladně přijímají nějaký fakt.
to Michal:
A konečně – samotná myšlenka, že právě víra by měla být tím, co člověku garantuje jakousi bianco vstupenku do nebe, a případné vraždy, znásilnění, a spousty dalších hříchů takového člověka jsou irelevantní, je-li věřící, … dokonce ani pokání není potřeba, stačí přece jen víra
Dovedete si představit následovníka Krista – tedy toho, kdo jde Kristovou cestou (milování nepřítele, nastavování druhé tváře atd – že vraždí? Pokud půjdete skutečně Kristovou cestou (jako Kristovec) a a budete se v každé situaci řídit podle svého Pána, pak to myslím není možné.
Předně: věřící znamená věřící v to, že Ježíš Kristus je Mesiáš – ano? Tedy např. Muslimové automaticky do nebe také nejdou, protože Ježíš byl podle nich “jen” prorok, nikoliv Mesiáš. Analogicky ostatní náboženství. Protestante, potvrďte to prosím, nebo definujte jaká víra zakládá ten (IMHO velmi absurdní) nárok
Nepotvrdím. Nikdy jste ode mne nemohl slyšet, že křesťanství je jedinou cestou k Bohu.
Také mi přijde pozoruhodné, a to mě napadlo až teď, že najednou vám nevadí že Bůh jedná v tomto punktu ale opravdu jak automat! Věříš – jdeš automaticky do nebe. VŽDY. Zajímavé – a u upřímných proseb o pomoc ve vážných situacích zněl argument, že Bůh přece nebude pomáhat v jakémkoliv statisticky významném počtu případů (tedy zdaleka ne vždy!), vždyť přece není automat… Opravdu žasnu.
Nemusíte žasnout. Stačí přijmout to, že Bůh už jednal. Jednou provždy. V Kristu Ježíši. V jeho smrti na kříži. V božím přiznání se ke Kristu.
A co třeba člověk, který skutečně věří, že Ježíš byl Mesiáš – ale věří tomu jen jako faktu, “chladně”? Nemiluje Ježíše, necítí k němu žádnou lásku, nekomunikuje s ním, nemodlí se – a navíc třeba páchá zlo? Ten jde také automaticky do nebe?
Jen tak mimochodem máte to zde:
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 3:16
Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Matouš 7:21
Zdravim.
Myslim, že na otázku, zda je ateismus náboženství nejlépe odpověděl NonStampCollector z YouTube:
If atheism is a “religion”,…
then Not Collecting Stamps is a “hobby”.
If atheism is a “religion”, …
then Not Playing Football is a “sport”.
If atheism is a “religion”, …
then ‘OFF’ is a “TV channel”.
If atheism is a “religion”, …
then “Health” is a “disease”.
If atheism is a “religion”, …
then “Dead” is a “lifestyle”.
Absurdní Protestantovy představy o světě lze shrnout do tohoho schematu:
Na jedné straně je subjektivní Protestantova osobní víra = výsledek kommunikace s „živým Kristem“.
Na druhé straně je objektivní theologie = výtah z Bible a logické úvahy kolem ní.
Podle Protestanta je pravdivá toliko osobní víra. Jenže její obsah určuje objektivní theologie, která však podle Protestanta pravdivá není (či přesněji řečeno: „býti nemusí“), protože lidé se mohou mýlit. Takže shrnuto, pravdivé je pouze to, co je v souladu s tím, co nemá žádnou záruku pravdivosti, jinak by totiž byl pravdivý každý falešný prorok tvrdící, že má kontakt „živým Kristem“.
Víra v křesťanského Boha je rozporná sama o sobě (vševědoucnost v. svobodná vůle, všemohoucnoust a nejvyšší dobrota v. zlo), ale Protestantova nauka je nesmysl na druhou.
If atheism is a “religion”, …
then “Dead” is a “lifestyle”.
čistá pravda
Vy jste ale Číslo !
K tomu bodu 6:
http://www.planetary.cz/2011/04/gravitacni-pole-zeme-zname-presneji-nez-drive/
Gravitační zrychlení na povrchu Země není všude přesně stejné. Nicméně protože bod 6 není článek víry ale vědecká hypotéza, nebude jeho autor na vědce, kteří za uvedeným měřením stojí, svolávat prokletí, ale hypotézu upraví (ony ty rozdíly jsou stejně až v řádech, které do své hypotézy nevypsal).
Možná ještě k těm vílám:
Víra ve víly mohla zaniknout proto, že zde nebyla žádná mocenskoideologická instituce, která by hrozila nevěřícím fyzickou likvidací a dalšími postihy, jako je tomu v případě víry v boha. Může to být k neuvěření, ale ještě před sto lety mohl být u nás člověk za veřejné hlášení se k ateismu vězněn, případně i jinak postihován. A stejný stav v řadě zemí trvá dodnes.
Pěkný den vám všem.
Je velmi těžké vstoupit do diskuze,která je v “plném proudu” a vzdálila se od původního
tématu,ale tak už to v diskuzi bývá.Omlouvám se tedy předem,jestli se někoho dotknu tím,že trochu odbočím a položím svou otázku.
Je vůbec korektní a smysluplné aby člověk vyjadřoval své názory či dokonce činil “nezpochybnitelné”
závěry o tématech kterým nerozumí a nikdy se o ně ani nezajímal?Co tím chci říci?
Jednoduchý příklad.Já jsem ekonom a přiznám se,že nevím vůbec nic o neurochirurgii.
Vím pouze čím se tato věda zabývá,nic víc a nic míň.Je mezi vámi někdo,kdo by si ode
mě nechal vyoperovat nádor na mozku,pokud mou jedinou “kvalifikací” je má víra,že
to dokáži? Odpoví si každý sám.
Otázka vzniku vesmíru či vzniku života na naší planetě je otázka na kterou určitě
není jednoduchá odpověď.Ale abych vůbec mohl tvrdit, že hledám odpověď,musím
se daným tématem zabývat.Nemohu logicky nic tvrdit o vesmíru ještě před tím,než
ho začnu zkoumat a vůbec nevím co to vesmír je.Těžko mi asi Aristoteles bude vysvětlovat jak fungují náramkové hodinky,když vůbec neví co to náramkové hodinky
jsou.V tomto případě mohu spíše napsat(z pohledu Aristotela) co to je náramkové hodinky.
Proto se ptám,jaký důvod mám věřit tvrzení několika prostých a z našeho pohledu
nevzdělaných lidí,kteří před ca.dvěma tisíci lety napsali jak vznikl vesmír,naše planeta
a život na ní,když ani u jedné věci vůbec nevěděli o čem píšou.Tím mám na mysli,že
nedošli ani u jedné z těchto otázek naprosto k žádnému poznání.Ani z dnešního pohledu úrovně vědy a poznání si nikdo nedovolí tvrdit,že objevil “absolutní pravdu”
vzniku vesmíru,ale každý korektní vědec svůj názor označí za teorii nebo hypotézu.
To je ve své podstatě obrovský fenomén,když náboženství na základě “nepoznání”
daného tématu tvrdí,že má “absolutně pravdivou” odpověď.
Tento postup tvorby “pravdivých”závěrů na cokoliv,když ani v podstatě nevím čeho
se mé závěry týkají,mi přijde jako velmi nevěrohodný,nebál bych se napsat nesmyslný.
jack, dobrá správa je, že samotná existencia teológie (ktorá sa zaoberá kľučkovaním od fundamentalisticky neplatných výrokov v biblii – napr. od stvorenia za 6 dní musela teológia na základe vedeckých zistení vykľučkovať) je dôkazom toho, že máte pravdu.
Ďalšou dobrou správou je, že rozšírovanie teológie bude mať snáď za následok zvýšenú nedôveru nie len voči Písmu (ktoré už dnes je viac obrazné, než Malý Princ), ale aj voči teológii ako takej. A ja vážne čakám, aký význam bude mať v budúcnosti podľa teológov “obrazný” príbeh o Herodesovi (ktorý v skutočnosti nenechal vyvraždiť novorodeniatka v celom meste, aspon teda žiaden dobový historik to nezaznamenal a taká udalosť by nezostala nepovšimnutá) alebo obrazný príbeh o putovaní Jozefa a Márie do Jeruzalema kôli sčítaniu ľudu (z toho čo vieme o starovekom Ríme, pri sčítaní ľudu nikto od nikoho nežiadal aby cestoval do rodného mesta) a množstvo iných 😉
To Jack: Jednomu nerozumím Jacku, proč když jste ekonom se pouštíte do hodnocení poselství Bible, prostých tehdy žijících lidí a jejich poznání, Boha a náboženství vůbec, když je zjevné, že o tom prakticky nic nevíte. ajaj
Když člověk plive proti větru, dočká se nemilého překvapení.
Bo, preco sa prosti staroveki ludia putali do hodnotenia vzniku a existencie sveta az to vyustilo v nabozenstvo? Preco sa vy pustate do hodnotenia jackovho vztahu k antickej mytologii pokial nie ste psycholog?
plavat sa da aj proti vetru , len je to trosku narocnejsie 😉 http://fyzmatik.pise.cz/18454-jak-plout-proti-vetru.html
prave som si vsimol ze pisete plivat, nie plavat 😉 moja chyba. ono aj to sa da, len musi byt clovek rychly
Bo,
já neplivám proti větru.Kdyby jste pozorně četl,tak se má připomínka vůbec netýká
Bible ani “Boha”.Ani o jednom jsem se nezmínil a nehodnotil to.Například o “Bohu” se
z principu nemohu vůbec zmiňovat,natož ho hodnotit,protože vůbec nemám ponětí co to je, a že “něco” s tímto označením vůbec existuje.
Můj článek se pouze zabývá znalostmi starých civilizací v otázkách zákonitostí vesmíru,naší planety a života na ní.Tyto znalosti mohu posuzovat pouze na
základě dochovaných písemných záznamů,to je logické.Porovnáním současných
znalostí daných témat a vyvozených závěrů,mohu velmi jednoduchou logickou
úvahou dojít k závěru,že na základě vědomostí starověkých civilizací o daných
tématech,je velmi nepravděpodobné,že jejich závěry odpovídají skutečnému
stavu věcí.Domnívám se,že znalosti o daných tématech v této historické době nebyli zdaleka na takové úrovni,aby se těmito otázkami mohli vůbec zabývat,natož vyvozovat jakékoliv závěry.O “nezpochybnitelné pravdě” už nemůže být ani řeči.
Často jsem četl a slyšel,že věřící používají velmi često slovo pokora.Občas jsem
nad tím přemýšlel a pořád mi to nedávalo základní smysl.
Určitě mi nebude nikdo odporovat když napíši,že máme dnes mnohem větší znalosti
o vesmíru než lidé před tisíci lety.Přesto každý korektní vědec či fylosof řekne,že
přesto ještě nemáme takové znalosti abychom mohli tvrdit,že známe absolutní pravdu
o vzniku vesmíru.Absolutní pravdu neznáme,pouze máme názor na pravděpodobnost,
jak by tato pravda mohla vypadat.Máme teorie.Myslím že toto vyjádření je pokorné.
Ovšem máme lidi,kteří tvrdí,že absolutní pravdu znají.Teď se musím zmínit o jedné
zajímavosti.Tou je to,že tito lidé se ve svých názorech mnohdy velmi rozcházejí.
Takže máme různé “absolutní pravdy”.To je už samo o sobě dosti nesmyslné.
Ale to je teď vedlejší,mě jde teď o to,jestli tvrdit,že mám pravdu jedině a pouze já,
je pokorné.Mě to připadá spíše arogantní,ale to ať si udělá obrázek každý sám.
jackovi: čau, jo, máš pravdu to neni zrovna výraz pokory 😀
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=10368