Křesťané se možná nevědomky, ale o to častěji uchylují k tomu, že své kritiky častují mnohdy nepříliš lichotivými přívlastky, které jsou přitom charakteristické pro ně samotné.
Ateisté jsou tak bigotní, fundamentalističtí, militantní, zaslepení, fanatičtí. Ateismus je prý svého druhu náboženství, podle některých ateisté tvoří dokonce sektu (!) Všechny tyto přívlastky a charakteristiky jsou variací na stejné téma, a logika za tím je jasná: když tyto věci platí o velké části z nás (křesťanů, věřících), a nedá se s tím příliš polemizovat – tak ať si někdo nemyslí, že protistrana je na tom lépe.
Do tohoto rámce spadá i tvrzení, že ateismus je víra.
Zdůvodněním je, že přece nevíme stoprocentně, že žádný bůh neexistuje. (viz. rusalky) A nevíme-li to stoprocentně, pak tomu jenom věříme. Ostatně, i přímo v dnešní diskuzi zde na tomto webu napsal Protestant:
Co není 100%, to je víra.
Pak je ovšem víra naprosto všechno, protože 100% nevíme vůbec nic. Uvažme:
* víme se 100% jistotou, že tamten strom opravdu existuje? Jak si můžeme být stoprocentně jisti, že nežijeme např. v Matrixu? Jak víme, že se nám všechno jen nezdá? Ve skutečnosti by pak neexistovalo nic z toho, co vidíme a vnímáme.
* víme naprosto jistě, že svět nebyl stvořen před pěti minutami? Že ho Bůh nestvořil včetně všech “starých” předmětů, zkamenělin, včetně našich tak živých vzpomínek, na naše dětství, mládí, na včerejší den, i na to co jsme dělali před půl hodinou…?
* atd.
Je-li tedy víra vše, co nevíme 100% jistě, pak je víra úplně vše, a mimo víru není nic. Tvrzení že ateismus je víra, je v takovém případě triviálně pravdivé, banální, a bezobsažné.
Podívejme se na následujících sedm tvrzení:
1) věřím, že existují vodníci, kteří se před lidmi velmi dobře schovávají, avšak o to čileji se pídí po dušičkách utopivších se, aby je schovali ve svých hrníčcích
2) věřím, že na dnešní tiket vyhraju ve sportce první cenu
3) věřím, že dnes večer vyhraju v ruletě
4) věřím, že z mého dítěte vyroste slušný člověk
5) věřím, že mě zítra cestou do práce nezajede auto
6) věřím, že tělesa padají na celém povrchu Země opravdu se zrychlením g=~9,81 m*s^-2, v souladu s gravitačním zákonem, ačkoliv sám jsem to nikdy neověřoval (a už vůbec ne na všech místech povrchu Země!)
7) věřím, že Země není placatá (a já např. nejsem obětí gigantické konspirace, kdy všechny řeči o kosmonautech jsou fabulace, fotografie Země z Vesmíru jsou padělky, loď mizející za obzorem je jen optický klam, podobně jako kolejnice sbíhající se v dáli, mapy světa jsou vládami záměrně zkreslované, atd.)
Velmi dobře cítíme, že těchto sedm názorů má (ne zcela korektně řečeno) různý stupeň pravděpodobnosti, a že zastávat je není stejně oprávněné. Strkat je všechny do šuplíčku “víra” asi není úplně nejrozumnější.
Pokud někdo věří, že existují vodníci, je tak trochu případ pro psychiatra, a to zcela bez ohledu na to, že nemůžeme nadevší pochybnost vyloučit, že má pravdu.
Víra, že zítra vyhraju první cenu ve sportce, je legitimní, nicméně dosti pošetilá. V ruletě mohu vyhrát o poznání snáz, dokonce docela pravděpodobně (!) avšak hraní v kasínu jako příliš racionální nevnímáme.
Budu-li se o své dítě řádně starat, pak je docela pravděpodobné, že z něj dobrý člověk opravdu vyroste – ovšem i tak jde v podstatě do značné míry o víru, avšak jsou tam i zjevné prvky racionality.
To, že mě zítra cestou do práce nezajede auto, je asi stále v jistém smyslu víra – ovšem současně je to zcela opodstatněný předpoklad, přesto že může nevyjít.
Body (6) a (7) pak podle mého názoru vírou v pravém smyslu nejsou. Jde o naprosto racionální závěry, platící s velmi vysokou (nikoliv však stoprocentní!) jistotou.
Nabízím na to celé následující sjednocující pohled:
Víra i racionální úsudek jsou dva rozdílné způsoby, jak subjektivně přisoudit pravdivostní hodnotu daným tvrzením. Podstatné je, že jsou to způsoby do jisté míry na sobě nezávislé.
Mohu si být vědom toho, že z racionálního hlediska se jeví jako pravděpodobný závěr X, já ale věřím spíš závěru Y. Podle mého názoru u většiny lidí k takovému nesouladu může dojít, a to zejména v případech, kdy je člověk osobně (a/nebo citově) zainteresován na tom, aby platilo to, čemu věří. (viz. např. bod (5) a zejména (4)) Toto je podle mého názoru význam slova víra v běžně používaném smyslu.
Dále mohu uvážit, že fakta svědčí pro závěr X, a tak mu i věřím (bez ohledu na to, že může být všechno i jinak). V tomto případě podle mého názoru není na místě mluvit o víře, a IMHO v obecném pojetí se to takto také chápe.
V obou případech je navíc velmi vhodné uvážit míru faktické evidence, a míru příslušné víry či přesvědčení.
V případě křesťanského náboženství jde (v závislosti na míře fundamentalismu daného křesťana) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé, a tomu přináležející (extrémně) vysokou subjektivní jistotu, že naopak pravidé je. Toto je víra par excellence.
Naproti tomu v případě ateistů (alespoň těch rozumných) mluvíme o slušné evidenci (v závislosti na konkrétním náboženském učení, proti kterému se v daném případě vymezují) že mají pravdu, a tomu odpovídající (tedy nikoliv přehnaně vysoké, a už vůbec ne absolutní) míře přesvědčení, že tomu tak opravdu je.
Házet oba ty přístupy do jednoho pytle je zjevná demagogie, matení pojmů, a projev přesně toho přístupu, na který jsem upozornil v úvodu dnešního článku.
tak se naučte číst:
……Stěžejní část mé práce je však zaměřena na deskripci činnosti Nové orientace. Důležitým momentem, který v práci hodlám zdůraznit je skutečnost, že přestože hnutí začínalo jako vnitřní církevně-teologický proud, vměšování státní moci do záležitostí sboru podnítilo opoziční ambice společenství. Pozornost zaměřuji především na období konce 60. a počátku 70.let, neboť toto období byla etapou markantního vlivu Nové orientace na celou Českobratrskou církev evangelickou……
Nebo:
…..Hledáme-li odpověď na otázku, proč komunistická nomenklatura z nekatolických církví považovala za významně nebezpečnější Českobratrskou církev evangelickou (a nikoliv početnější Církev československou husitskou), pak ji nalézáme v demokratickém uspořádání sborů ČCE. Tato církev je nositelem presbyterní tradice obsahující liberální prvky. Synodní rada i senioráty jednotlivých sborů jsou voleny demokratickou cestou. Demokratická tradice Českobratrské církve evangelické motivuje členy sboru nést odpovědnost za věci veřejné. V tomto duchu se v době těžkého útlaku zrodilo reformní hnutí Nová orientace…..
Představitelem ateistů byl v roce 1950 Gottwald.
Gottwald se snad angažoval v nějakém atheistickém spolku? Seznamte se s dějinami Svazu občanů bez vyznání, píšete nesmysly. Je snad představitelem křesťanů papež?
neboť toto období byla etapou markantního vlivu Nové orientace na celou Českobratrskou církev evangelickou
Naučte se číst: „Pasivitu, rezignaci a izolaci představitelů Nové orientace uvnitř církve potvrdil i prů-běh jarního a podzimního Synodního zastupitelstva v roce 1982, kdy StB nezaznamenala sna-hu ovlivnit výsledky jednání ve prospěch opozice.“ Vaši kollaborantskou církev několik jednotlivů z NO, kteří to navíc zabalili, když poznali, že ČCE zůstane pod vlivem StB, neočistí.
Synodní rada i senioráty jednotlivých sborů jsou voleny demokratickou cestou.
„Z celkového počtu 46 delegátů Synodního zastupitelstva ČCE, které zpracovávalo konkrétní kandidátku duchovních na obsazení funkcí v Synodní radě pro jednání XXV. Synodu ČCE, předpokládala StB, že celkem 23 delegátů je na její straně (z toho 7 TS).“
„Prioritním cílem StB bylo zvolit do čela církve předem vytypovaného, režimu oddaného člověka, což se jí v osobě Josefa Hromádky zvoleného do funkce synodního seniora podařilo.“
Totalitní režim nad církvemi vykonával tzv. státní dozor centrálním úřadem, příslušným
krajským národním výborem a okresními národními výbory prostřednictvím církevních tajem-
níků. V popředí pozornosti těchto tajemníků bylo zejména udělování státního souhlasu pro vý-
kon duchovenské služby (pro každé ustanovení i přemístění faráře bylo třeba předem získat stát-
ní souhlas) a výběr posluchačů na bohosloveckou fakultu. Podrobnosti o provádění státního
dozoru nebyly však zákonem č. 218 z října 1949 stanoveny, výklad a aplikace byly ponechány
na vůli státních institucí. Například tím, že nebyly definovány podmínky pro udělení státního
souhlasu, jeho udělení nebo odmítnutí spočívalo na blahovůli církevních tajemníků a vyplýva-
lo především z politického posouzení osoby, pro kterou byl souhlas žádán. Církve neměly
na udělení státního souhlasu vliv a nemohly se pro absenci právní opory účinně bránit.
To co jste napsal je pochopitelný důsledek této cenzury osob.
A ještě je třeba pamatovat na to , že v ČCE je základem církve sbor a ne synod či synodní rada.
„Prioritním cílem StB bylo zvolit do čela církve předem vytypovaného, režimu oddaného člověka, což se jí v osobě Josefa Hromádky zvoleného do funkce synodního seniora podařilo.“
Synodní senior ovšem církev nijak významně neovlivňuje, takže to nemělo žádný vliv na ČCE.
Předkládaná studie „Českobratrská církev evangelická v agenturním rozpracování
StB“ vznikla na Úřadě dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Jedním z pod-
nětů k jejímu zpracování byla žádost Spolku evangelických kazatelů o dokumentační zpraco-
vání otázky ovlivňování, kontroly a perzekuce činnosti Českobratrské církve evangelické
(ČCE) prostřednictvím sítě spolupracovníků Státní bezpečnosti (StB).
Už se těším na to jak si něco takového objednají ateisté ….. 🙂
Vliv Nové orientace, která vůči vedení ČCE na celocírkevní i seniorátní úrovni půso-
bila opozičně, byl v církvi znatelný především v Praze a Středočeském kraji, dále v kraji
Západočeském, Severočeském a Východočeském. Naopak poměrně minimální byl na území
krajů Jihočeského, Severomoravského a Jihomoravského.
Tento vliv se Státní bezpečnosti nepodařilo zcela omezit ani po „normalizačním“
XX. Synodu ČCE v roce 1977. Šířil se zvláště mezi laickými členy ČCE a studenty Komen-
ského evangelické bohoslovecké fakulty (KEBF). Českobratrská církev evangelická tím klad-
la komunistickému režimu nejsilnější odpor ze všech nekatolických církví. Nepřekvapuje
proto její hodnocení ze strany StB a KSČ jako „církve nejreakčnější“.
Státní bezpečnosti se sice dařilo obsazovat klíčová místa ve vedení Českobratrské cír-
kve evangelické svou vlivovou agenturou, nepodařilo se jí však zabránit opětovnému růstu
vlivu toho jádra církve, jež vycházelo zdola, z prostředí laiků, studentů a mladých farářů
ovlivněných myšlenkami Nové orientace.
S kritikou a odmítáním praxe státní církevní politiky v ČCE se StB potýka-
la až do pádu režimu v roce 1989. Ze všech nekatolických církví byly opoziční
postoje nejsilnější právě v ČCE. V období její postupné „normalizace“ po roce
1970 se tyto postoje přenášely z církevní půdy i do prostředí nezávislých inicia-
tiv, jakou byla např. Charta 77 nebo Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
(VONS). StB postupně ztrácela v církvi reálný vliv, který si zabezpečovala
přes agenturní síť svých spolupracovníků. Prohrála tehdy, když nedokázala
získat na svou stranu mladé lidi ve sborech, studenty KEBF a laiky.
http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/policie/udv/securita/sbornik12/1601-05.pdf
To co jste napsal je pochopitelný důsledek této cenzury osob.
To, co jste napsal, je pěkná hovadina. Za starého Říma byli křesťané pronásledováni. Hrozila jim smrt. To se s kommunistickou selankou nedá srovnat. Přesto se chovali jinak než kollaboranti z CČE.
Nebo si můžete srovnat CČE a katholickou církev. Zatímco synodní seniorové CČE byli kollaboranti všichni, z katholických biskupů nikdo, s výjimkou Štepána Trochty a Josefa Vrany.
A ještě je třeba pamatovat na to , že v ČCE je základem církve sbor a ne synod či synodní rada.
Aha. Takže šéf církve je tam jenom do počtu?
Synodní senior ovšem církev nijak významně neovlivňuje, takže to nemělo žádný vliv na ČCE.
Aha, představitel církve je bez významu. Další jasná známka vadnosti theologického myšlení: Věřící jsou trainováni, aby bez odporu věřili každému nesmyslu.
Už se těším na to jak si něco takového objednají ateisté
My nemáme žádnou representativní organisaci. A i kdybychom měli, tak by po vzoru ČCE byla zcela bez významu. 🙂
Nepřekvapuje proto její hodnocení ze strany StB a KSČ jako „církve nejreakčnější“.
Protože se někteří její faráři míchali do politiky. A kommunisté nesnesli jakýkoliv odpor. Proto i tak kollaborantskou církev jako byla CČE hodnotili jako „reakční“.
nepodařilo se jí však zabránit opětovnému růstu vlivu toho jádra církve
Interpretace, která neobstojí v konfrontaci s fakty. Ve skutečnosti StB ČCE plně ovládala, o čemž svědčí její chování ještě 18. 11. 1989: „Vzhledem k tomu, že 18. 11. 1989 podalo osobní svědectví deset přímých účastníků manifestace, došlo k radikalizaci požadavků předložených synodu a k aktivizaci Nové orientace. Vojen Syrovátka podal návrh, aby XXVI. Synod ČCE oficiálně vznesl požadavek vyzývající vládu ČSSR k odstoupení a vypsání svobodných voleb. Po diskusi byl Syrovátkův návrh v tajném hlasování zamítnut.“
V období její postupné „normalizace“ po roce1970 se tyto postoje přenášely z církevní půdy i do prostředí nezávislých iniciativ, jakou byla např. Charta 77 nebo Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).
NO nic jiného nezbylo, z CČE byla vytlačena.
Prohrála tehdy, když nedokázala získat na svou stranu mladé lidi ve sborech, studenty KEBF a laiky.
Hodnotit totální ovládání CČE pomocí StB jako prohru může jen propagandista.
Zase vám dělá problém čtení. Slovo REAKČNÍ a slovo NEJREAKČNĚJŠÍ není totéž. 🙂
Nebo si můžete srovnat CČE a katholickou církev. Zatímco synodní seniorové CČE byli kollaboranti všichni, z katholických biskupů nikdo, s výjimkou Štepána Trochty a Josefa Vrany.
To jste napsal pěknou blbost. Kdopak asi jmenoval biskupy? Snad někdo kdo podléhal církevním tajemníkům?
A ještě jeden čtecí problém máte vidíte slovo synod a čtete čce… 🙂
Hodnotit totální ovládání CČE pomocí StB jako prohru může jen propagandista.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu je jasný propagandista. Vy ale dnes perlíte …:-)
Zase vám dělá problém čtení. Slovo REAKČNÍ a slovo NEJREAKČNĚJŠÍ není totéž.
A Vám dělá problémy čeština. Tvar „nejreakčnější“ je 3. stupeň přídavného jména „reakční“. Zkuste se naučit stupňovat přídavná jména, není to tak těžké, věřte mi.
Kdopak asi jmenoval biskupy? Snad někdo kdo podléhal církevním tajemníkům?
To je vaše blbost, že jste se trhli od Říma a byli jste tak vydáni na milost a nemilost kommunistického státu.
vidíte slovo synod a čtete čce
Zkuste si nastudovat pojem „právnická osoba“ a „statutární zástupce/orgán“. Pak snad pochopíte, jaké kraviny píšete. I když u kalvinistického fanatika schopnost pochopení složitějších problémů nečekám.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu je jasný propagandista.
A ne, když přijímá závěry v rozporu s fakty? Ta jsou neúprosná: Českobratrská církev evangelická byla ovládána Státní bezpečností. Nová orientace byla v Českobratrské církvi evangelické okrajová a na konci 70. let z ní byla vytlačena.