Je ateismus víra?

Křesťané se možná nevědomky, ale o to častěji uchylují k tomu, že své kritiky častují mnohdy nepříliš lichotivými přívlastky, které jsou přitom charakteristické pro ně samotné.

Ateisté jsou tak bigotní, fundamentalističtí, militantní, zaslepení, fanatičtí. Ateismus je prý svého druhu náboženství, podle některých ateisté tvoří dokonce sektu (!) Všechny tyto přívlastky a charakteristiky jsou variací na stejné téma, a logika za tím je jasná: když tyto věci platí o velké části z nás (křesťanů, věřících), a nedá se s tím příliš polemizovat – tak ať si někdo nemyslí, že protistrana je na tom lépe.

Do tohoto rámce spadá i tvrzení, že ateismus je víra.

Zdůvodněním je, že přece nevíme stoprocentně, že žádný bůh neexistuje. (viz. rusalky) A nevíme-li to stoprocentně, pak tomu jenom věříme. Ostatně, i přímo v dnešní diskuzi zde na tomto webu napsal Protestant:

Co není 100%, to je víra.

Pak je ovšem víra naprosto všechno, protože 100% nevíme vůbec nic. Uvažme:

* víme se 100% jistotou, že tamten strom opravdu existuje? Jak si můžeme být stoprocentně jisti, že nežijeme např. v Matrixu? Jak víme, že se nám všechno jen nezdá? Ve skutečnosti by pak neexistovalo nic z toho, co vidíme a vnímáme.
* víme naprosto jistě, že svět nebyl stvořen před pěti minutami? Že ho Bůh nestvořil včetně všech “starých” předmětů, zkamenělin, včetně našich tak živých vzpomínek, na naše dětství, mládí, na včerejší den, i na to co jsme dělali před půl hodinou…?
* atd.

Je-li tedy víra vše, co nevíme 100% jistě, pak je víra úplně vše, a mimo víru není nic. Tvrzení že ateismus je víra, je v takovém případě triviálně pravdivé, banální, a bezobsažné.

Podívejme se na následujících sedm tvrzení:

1) věřím, že existují vodníci, kteří se před lidmi velmi dobře schovávají, avšak o to čileji se pídí po dušičkách utopivších se, aby je schovali ve svých hrníčcích
2) věřím, že na dnešní tiket vyhraju ve sportce první cenu
3) věřím, že dnes večer vyhraju v ruletě
4) věřím, že z mého dítěte vyroste slušný člověk
5) věřím, že mě zítra cestou do práce nezajede auto
6) věřím, že tělesa padají na celém povrchu Země opravdu se zrychlením g=~9,81 m*s^-2, v souladu s gravitačním zákonem, ačkoliv sám jsem to nikdy neověřoval (a už vůbec ne na všech místech povrchu Země!)
7) věřím, že Země není placatá (a já např. nejsem obětí gigantické konspirace, kdy všechny řeči o kosmonautech jsou fabulace, fotografie Země z Vesmíru jsou padělky, loď mizející za obzorem je jen optický klam, podobně jako kolejnice sbíhající se v dáli, mapy světa jsou vládami záměrně zkreslované, atd.)

Velmi dobře cítíme, že těchto sedm názorů má (ne zcela korektně řečeno) různý stupeň pravděpodobnosti, a že zastávat je není stejně oprávněné. Strkat je všechny do šuplíčku “víra” asi není úplně nejrozumnější.

Pokud někdo věří, že existují vodníci, je tak trochu případ pro psychiatra, a to zcela bez ohledu na to, že nemůžeme nadevší pochybnost vyloučit, že má pravdu.

Víra, že zítra vyhraju první cenu ve sportce, je legitimní, nicméně dosti pošetilá. V ruletě mohu vyhrát o poznání snáz, dokonce docela pravděpodobně (!) avšak hraní v kasínu jako příliš racionální nevnímáme.

Budu-li se o své dítě řádně starat, pak je docela pravděpodobné, že z něj dobrý člověk opravdu vyroste – ovšem i tak jde v podstatě do značné míry o víru, avšak jsou tam i zjevné prvky racionality.

To, že mě zítra cestou do práce nezajede auto, je asi stále v jistém smyslu víra – ovšem současně je to zcela opodstatněný předpoklad, přesto že může nevyjít.

Body (6) a (7) pak podle mého názoru vírou v pravém smyslu nejsou. Jde o naprosto racionální závěry, platící s velmi vysokou (nikoliv však stoprocentní!) jistotou.

Nabízím na to celé následující sjednocující pohled:

Víra i racionální úsudek jsou dva rozdílné způsoby, jak subjektivně přisoudit pravdivostní hodnotu daným tvrzením. Podstatné je, že jsou to způsoby do jisté míry na sobě nezávislé.

Mohu si být vědom toho, že z racionálního hlediska se jeví jako pravděpodobný závěr X, já ale věřím spíš závěru Y. Podle mého názoru u většiny lidí k takovému nesouladu může dojít, a to zejména v případech, kdy je člověk osobně (a/nebo citově) zainteresován na tom, aby platilo to, čemu věří. (viz. např. bod (5) a zejména (4)) Toto je podle mého názoru význam slova víra v běžně používaném smyslu.

Dále mohu uvážit, že fakta svědčí pro závěr X, a tak mu i věřím (bez ohledu na to, že může být všechno i jinak). V tomto případě podle mého názoru není na místě mluvit o víře, a IMHO v obecném pojetí se to takto také chápe.

V obou případech je navíc velmi vhodné uvážit míru faktické evidence, a míru příslušné víry či přesvědčení.

V případě křesťanského náboženství jde (v závislosti na míře fundamentalismu daného křesťana) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé, a tomu přináležející (extrémně) vysokou subjektivní jistotu, že naopak pravidé je. Toto je víra par excellence.

Naproti tomu v případě ateistů (alespoň těch rozumných) mluvíme o slušné evidenci (v závislosti na konkrétním náboženském učení, proti kterému se v daném případě vymezují) že mají pravdu, a tomu odpovídající (tedy nikoliv přehnaně vysoké, a už vůbec ne absolutní) míře přesvědčení, že tomu tak opravdu je.

Házet oba ty přístupy do jednoho pytle je zjevná demagogie, matení pojmů, a projev přesně toho přístupu, na který jsem upozornil v úvodu dnešního článku.

256 thoughts on “Je ateismus víra?

  1. Michal Post author

    Přemýšlím ještě nad tématem víry, a zdá se mi to docela zajímavé. Napadla mě následující úvaha:

    Náboženská víra je často (pravděpodobně většinou!) příkladem extrémně silného přesvědčení hraničícího s pocitem jistoty, na základě velice slabé evidence, nebo dokonce s existující a nezanedbatelnou evidencí ukazující opačným směrem.

    Zkusme vymyslet nějakou analogii mimo náboženskou víru! O pravdivosti čeho jiného, vyjma náboženství, bývají lidé takto silně přesvědčeni, aniž by tomu nasvědčovala fakta (nebo dokonce faktům navzdory)?

  2. Machi

    Mnoho konspiračních teorií je založeno na stejné víře. Třeba o americkém (ne)přistání na Měsíci. Můžete vysypat z rukávu fakt kolik chcete, a s konspirátorem to ani nehne.
    Mě by spíše zajímalo, která část lidské psychiky může za takovéto chování.

  3. Pirx

    Náboženskou víru nemůžete hodnotit bez přihlédnutí k její emocionální stránce.
    Pocit důvěry a odevzdání se, láska k bohu, strach z božího trestu, strach co by bylo, kdyby bůh nebyl, to všechno překryje jakékoliv racionální úvahy.
    Když přidáme příslib života věčného, je jasné, že kdo uvěří, jen tak si to vzít nenechá.

  4. Michal Post author

    Nejsem si jist, že konspirační teorie jsou opravdu případem, na který jsem se ptal; nemyslím si totiž, že příznivec kterékoliv z těchto teorií je přesvědčen o správnosti svých závěrů ani zdaleka tak, jako náboženští věřící, a navíc bych řekl, že tihle konspirátoři mívají pro své názory argumenty, které někdy nemusí být až tak úplně jednoduché vyvrátit.

    Ale budiž. Můžeme nepochybně jmenovat další víry, které podle mě odpovídají mé otázce lépe, např. člověk může věřit, že je převtělený Napoleon, někdo jiný může být skálopevně přesvědčen, že ho uneslo UFO, atd.

    Pointa není, že by takové víry neexistovaly, ale že každé takové přesvědčení vnímáme poměrně negativně. Na člověka, který skálopevně věří tomu, že Američané nepřistáli na Měsíci, a celé je to jen grandiózní konspirace se asi oprávněně budeme dívat skrz prsty. Člověk který věří, že je Napoleon, je blázen, a podobně se asi budeme dívat na někoho “uneseného UFOny”.

    Zde je tedy nová otázka: Vymyslel by někdo ne-náboženskou víru, která splňuje podmínky které jsem definoval v minulém příspěvku, a současně NEMÁ nádech tak trochu případu pro psychiatra?

    Vymyslí někdo takovou nenáboženskou víru splňující mé podmínky, která by byla legitimní, nebo snad dokonce úctyhodná? (protože právě za úctyhodnou považuje značná část společnosti NÁBOŽENSKOU víru)

  5. Michal Post author

    Pirx, jistě! Správný postřeh, náboženská víra je nesporně silně provázena emoční stránkou, a to současně jak pozitivní (pocit “lásky” k Bohu) tak i negativní (strach, co by bylo po smrti, kdybych nevěřil).

    Dobrá, jsou tedy tyto emoce důvodem, proč je vhodné vnímat náboženskou víru jako úctyhodnou záležitost, na rozdíl od všech ostatních “věr”? Budu-li zamilovaný do ufonů, kteří mě unesli, budu tím okamžikem hoden obdivu?

  6. Bo

    Michal: Zde je tedy nová otázka: Vymyslel by někdo ne-náboženskou víru, která splňuje podmínky které jsem definoval v minulém příspěvku, a současně NEMÁ nádech tak trochu případu pro psychiatra?

    Na novou otázku, stará odpověď: Ateismus

  7. Michal Post author

    Bo, zrovna pod tímto článkem, v jehož úvodu i závěru tuto vaši odpověď řeším, to fakt sedí. Co víc k tomu dodat 🙂

  8. protestant

    Myslím, že stavět na Michalově představě o náboženské víře je nesmyslná činnost. Už tato představa je totiž nesmyslná.

  9. Michal Post author

    Pak lze jistě konkrétně pojmenovat, v čem jsou mé představy o náboženské víře chybné. Jakou charakteristiku náboženským věřícím přisuzuji, zatímco ve skutečnosti ji nemají?

  10. Machi

    “Vymyslel by někdo ne-náboženskou víru, která splňuje podmínky které jsem definoval v minulém příspěvku, a současně NEMÁ nádech tak trochu případu pro psychiatra?”

    Blízko může být snad “víra”, že by se lidé měli co nejdříve vydat do vesmíru.
    Tím je myšleno, že bychom měli co nejdříve vyslat lidi na Měsíc, na Mars atd.
    Dalším příklad by mohl být nekritický obdiv k některým politikům.

  11. Bo

    Bo, zrovna pod tímto článkem, v jehož úvodu i závěru tuto vaši odpověď řeším, to fakt sedí. Co víc k tomu dodat

    Že jste ji nevyřešil uspokojivě.:-)

  12. Michal Post author

    Bo Že jste ji nevyřešil uspokojivě.:-)

    Pak viz. co jsem psal Protestantovi. Jistě nebude problém ty chyby konkrétně pojmenovat, a na ty neuspokojivé záležitosti konkrétně poukázat.

    A na okraj, nechápu proč vás musím k věcnosti neustále vyzývat, a stejně je to marné. Nebo vlastně … vlastně to chápu 🙂

  13. Bo

    protestant: Myslím, že stavět na Michalově představě o náboženské víře je nesmyslná činnost. Už tato představa je totiž nesmyslná.

    Já vím, jen mě frustruje, že nejsem schopen vysvětlit nakolik je Bůh reálný v mém životě.
    Myslíte si, že tato naše zkušenost je skutečně nesdělitelná?

    Michal nás vyzývá abychom pojmenovali, v čem jsou jeho představy chybné. Myslím, že mnohé se v těchto diskuzích již zmiňovalo, trochu se to motá v kruhu.

  14. Michal Post author

    Moment Bo, zatím mi to psal hlavně Protestant, a odpovídal jen na NĚCO z toho. I tak mě ale zaráží, že byste se Vy k tomu co Protestant říká, hlásil?

    Copak Vy si také nemyslíte že Bible je slovo Boží? Vy byste také podepsal, že “nevíte zda po nás Bůh něco chce, a CO po nás chce”? Nevíte zda Bůh chce, abychom v něj věřili? Nevíte co se stane, když věřit nebudeme? Vy také máte problém jasně definovat, co je to hřích? Slovo “spása” pro vás také mnoho neznamená?

    Co kdybyste na ty věci, které jsem zmínil, napsal svůj názor?

  15. Bo

    A na okraj, nechápu proč vás musím k věcnosti neustále vyzývat, a stejně je to marné. Nebo vlastně … vlastně to chápu

    Máte pravdu, věřte( :-)), prosím, že nemohu být tolik času na netu a věcnost vyžaduje odkazy, ty vyžadují čas. Pokusím se to napravit. Teď ale musím zase mazat.
    Chodím sem rád, díky za tohle fórum.

  16. protestant

    to Bo:

    Ono je to těžké. Už jsem zde několikrát psal, že základem víry je vděčnost. Vděčnost za to jak žijeme a že vůbec žijeme. Vděčnost za to že máme kolem sebe tolik dobrých lidí, krásnou Zemi atd.
    Nelze lidem zazlívat že nechtějí být vděční, že svůj život, životy svých bližních, okolní přírodu atd považují za samozřejmé.
    Ateisté samozřejmě a oprávněně řeknou, že pokud není jisté, že je komu děkovat tak děkovat nebudou.
    Jsou to prostě tak diametrálně rozdílné pohledy na svět, že jeden z pohledu druhého nemůže být pochopen, maximálně tolerován.

  17. Bo

    Tak ještě zatím jen zběžně: Myslím si, že Bible je Boží slovo. Myslím si, že se dá zjistit co po nás Bůh chce a dokonce i proč. Stejně tak i dál. Dělat ovšem závěry z vět vytržených z kontextu náz zavede daleko,daleko od reality…..Myslím si ovšem, že Protestant se takto jednoznačně nevyjadřoval, že jste si to spíše z jeho odpovědí tak nějak vyseparoval a velmi zjednodušil……Večer tu snad budu

  18. Michal Post author

    Jsem velmi rád Bo, že jste to takto napsal, děkuji.

    Mohlo by být docela zajímavé, probrat to večer s Protestantem ve třech.

  19. Bo

    to protestant: Ano těžké to je, ale přesto, byl jsem půl života ateista a pak jsem se s Bohem setkal. Je to asi na osobní rovině.
    Zatím s Pánem Bohem

  20. protestant

    ……V případě křesťanského náboženství jde (v závislosti na míře fundamentalismu daného křesťana) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé,…….

    Myslím, že lépší důkaz toho, že ateismus je víra asi nedostaneme…. 🙂

Comments are closed.