Podle Bible byl člověk stvořen “k obrazu Božímu”. Bůh člověku věnuje speciální pozornost, Člověk je dokonce předmětem Boží lásky. Tomu odpovídá i biblická kosmologie: Propastná tůň, na ní plochá Země, a nad tím celým Nebeská klenba co by místo pro Boha. Slunce, Měsíc a hvězdy jsou světla na nebeské klenbě, určená k poskytování znamení (pravděpodobně v souvislosti s astrologií), a měření dnů, měsíců a let. Všechno je to stvořeno pro člověka, který je vyvrcholením a završením Božího Stvoření.
Tato představa “malého Vesmíru”, “uzpůsobeného pro Člověka”, dává z teologického hlediska hezky smysl. Žel, skutečnost je dramaticky jiná.
Hvězdy nejsou malá světélka na Nebeské klenbě, určená k poskytování znamení lidem, a k tomu aby byla noc zajímavější. Ani Slunce není pouhé světlo na nebeské klenbě, ale je to ohromná koule žhavého plazmatu, milionkrát (!) těžší a 330 tisíc krát větší než Země, která kolem něj obíhá. Kdyby Slunce byla metrová koule, pak Země bude obíhat cca 150 metrů daleko od ní, a nebude větší než třešeň. Nejbližší hvězda (Proxima Centauri) bude v tomto měřítku neuvěřitelných 40 tisíc kilometrů daleko! A mezi tím jen černočerné mrazivé pusto a prázdno. Každá z tisíců hvězdiček viditelných na černé noční obloze, je podobně ztracena v černém mrazivém prázdnu a mezi tím desítky tisíc kilometrů ničeho.
Máme-li ostříží zrak, pak za jasné bezměsíčné noci, na nebi neznečištěném světelným smogem, lze vidět asi 3000 hvězd. Přibližně stejný počet hvězd je vidět i z opačné polokoule, tedy na celé obloze je za ideálních podmínek pouhým okem vidět asi 6000 hvězd, které jsou jen málokdy dál, než jednotky tisíc světelných let (cca 10 milionů kilometrů v našem měřítku se Sluncem coby metrovou koulí).
Zajímavější než to co je vidět pouhým okem je ovšem to, co je vidět dalekohledem. Už malým triedrem lze vidět stovky tisíc hvězd, a v celé naší galaxii je pak neuvěřitelných cca 150 miliard (!) hvězd, vyplňující prostor disku o průměru kolem 100 tisíc světelných let. Velkou část těchto hvězd nelze vidět ani těmi největšími dalekohledy, protože jsou skryté za oblaky mezihvězdného prachu, halícími jádro galaxie. Naše Slunce je v tomto gigantickém systému mrňavá hvězdička, ztracená v mračnech jiných hvězd jednoho ze spirálních ramen naší Galaxie.
Jak si mohou křesťané myslet, že my lidé v tomto ohromném systému zabíráme jakkoliv významné místo? Že snad dokonce byl stvořen celý pro nás???
Když se za jasné podzimní noci zadíváme několik měsíčních úplňků nad prostřední hvězdu ze souhvězdí Andromedy, směrem ke Cassiopei, uvidíme, budeme-li mít štěstí, stěží viditelný, malý mlhavý obláček. Vědci dlouho netušili co je tento obláček zač, ani jak je daleko. V 17. století považoval Christian Hugens za dírku v obloze, skrze kterou jsou vidět prostory za oblohou. Edmund Halley se domníval, že jde o otvor, kterým k nám proniká světlo z Prvního dne, stvořené Bohem. Teprve na začátku 20. století bylo dokázáno, že tento mlhavý obláček je Galaxie, velmi podobná té naší. Obsahuje ještě více hvězd, než naše galaxie, cca 450 miliard. Od té doby byly podobných hvězdných ostrovů nalezeny pomocí velkých dalekohledů doslova miliony…
Vesmír je MNOHEM větší, než si kdokoliv z nás dokáže představit. Ač je tak obrovský, je při tom extrémně neútulný, nepředstavitelně pustý, mrazivý (kolem -269 stupňů celsia, neboli cca 3,5 Kelvina) a prázdný. Kdo si vůbec může myslet, že toto všechno stvořil Bůh PROTO, abychom se my lidé mohli pinožit na naší Zemičce menší než nejmenší kapička vody v oceánu, a abychom ho mohli uctívat a modlit se k němu? Kdo si vůbec může myslet, aby Bůh měl jakýkoliv zájem na tom, abychom ho my, kteří jsme menší než nic, milovali??? Kdo si může myslet, že by tento bůh mohl řešit, zda a kdo z nás půjde nebo nepůjde do nebe, koho potrestá a koho nepotrestá? Kdo si může myslet, že takový Bůh řeší, co a s kým děláme v posteli?
V roce 2003 provedli astronomové pozoruhodný experiment. Nechali Hubblův teleskop snímat po dobu několika dní oblast oblohy velkou asi 11 čtverečních úhlových minut (1/70 měsíce v úplňku). Obrázek, který tím vznikl, je znám jako Hubble Ultra Deep Field a je to podle mého názoru jedna z nejvíc fascinujících fotek všech dob. I na takto mrňavém kousíčku oblohy je rozlišitelných nejméně deset tisíc galaxií, z nichž každá obsahuje v průměru stovky miliard hvězd. Z toho lze snadno odvodit, že viditelná část Vesmíru obsahuje přinejmenším stovky miliard galaxií… Zde by se měl přemýšlivý čtenář asi zastavit, zavřít oči a zkusit si to představit.
Tento ohromný až děsivý Vesmír vznikl před 13,5 miliardami let. Křesťané věří, že Boží Syn byl na Zemi seslán před dvěma tisíci lety. Kdybychom dějiny Vesmíru vtěsnali do jednoho roku, tedy Vesmír by vznikl 1. Ledna, pak by Země a Slunce vznikly někdy ke konci srpna. Mnohobuněčný život by přišel na scénu v polovině prosince. Dinosauři vládnou Zemi 5 dní před Silvestrem, k rozvoji savců dojde 30. prosince před polednem. Moderní člověk se na scéně objeví cca 5,5 minuty před koncem roku, a 2,5 minuty před konce roku opustí Afriku a začne kolonizovat svět. Milující Ježíš, Syn Boží a Spasitel, přijde na Zemi 4,7 sekundy před Silvestrovskou půlnocí. (těch 4,7 sekundy trvá v našem měřítku oněch 2000 let, a právě těchto 2000 let tvoří dějiny Křesťanství). Vážně se někomu zdá, že tento způsob stvoření dává SMYSL?
Ježíš má být podle křesťanů Jednorozený Boží Syn. Pokud by v nás mělo ležet gró stvoření, proč by pak měl Bůh tvořit tak šíleně rozlehlý a nepředstavitelně velký Vesmír, plný stovek trilionů hvězd v miliardách galaxií? Pokud všechno je zde v zásadě kvůli nám, k čemu ta ohromná propast času před námi? Lze si vůbec představit větší domýšlivost, než tvrdit, že zrovna kvůli nám Bůh obětoval svého jednorozeného Syna, a že to celé měl od začátku TAKTO naplánováno?! Jak si lze vůbec myslet, že jsme-li my završením Stvoření, že by Bůh postupoval takto plýtvavě, a tvořil v tak nepředstavitelně nedosažitelných vzdálenostech od nás gigantické komplexy pustých světů, nemající k nám žádný vztah, a nemajících na nás žádný vliv?
Neumím si představit, co jiného mohou křesťané na tyto námitky odpovědět, než “ano, umím si to představit, protože cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Bohu nemůže nikdo rozumět.”.
Ponechme teď stranou úvahu o stavu mysli, které podobná “vysvětlení” přijdou uspokojivá, připomeňme článek z minulého týdne který jistě také ledacos vysvětluje, a uvědomme si, že mají-li pravdu ateisté, a osobní Bůh neexistuje, pak představa Vesmíru jak jsme ho dnes popsali, není ani absurdní, ani bláznivá, ani nesmyslná. Namísto toho je úžasná, závratná, omračující, točí se z ní hlava, a ty přemýšlivější z nás podněcuje k touze vědět, přemýšlet a poznávat.
Ona je slyšet i např ODS . A přitom má 30656 členů. Tedy 30656/10000000 = cca 0,3%.
Protestante pojďte si zkusit popovídat o Vaší víře!
Řekněme, že Bůh existuje, je všemohoucí, vševědoucí a všemocný. Stvořil Vesmír, stanovil přírodní zákony. To je deistická představa.
Čemu dál věříte? Věříte že nás miluje, a že je dobrý. Fajn. Chce po nás něco? Pokud ano, pak co? Stane se něco, pokud toto jeho přání nebudeme plnit?
Dále řekněme, že před dvěma tisíci lety po Zemi chodila jistá charizmatická osobnost, jménem Ježíš. Věříte že to byl Boží syn? A má Bůh nějaká další přání ohledně našeho chování a víry vzhledem k Ježíši?
Zkuste to prosím celé nějak popsat!
To je poměrně obtížní popsat, protože za prvé je problém to vyjádřit běžnými lidskými termíny, za druhé nevytvořit si svoji umělou antropocentrickou představu.
Takže na většinu vašich otázek musím odpovědět slovem nevím.
Jde o to co se myslí termínem “Boží syn” (tak se nazývali všichni izraelité), co je to “dobrý” v Božském chápání apod.
Takže alespoň něco – ano věřím, že Ježíš Nazaretský (Ježíšů bylo spousta. Kristů, tedy pomazaných také) byl Božím synem, ale nemyslím si že to bylo v biologickém smyslu, spíše jako vyjádření jeho poslání ke kterému se Bůh přiznal.
Myslím, že Kohákův popis je velmi dobrý:
“Kdo je Bůh?
Dovolte, ale nezdá se vám, že je to poněkud drzá otázka? Co kdyby vás z ničeho nic někdo zastavil na ulici a domáhal e: „Kdo jste vy?“ Nemá Bůh alespoň stejné právo na soukromí, jaké si přičítáme my lidé?
Avšak, kdyby k tomu už došlo, co byste na tu otázku řekla vy Jméno, rodné číslo, číslo občanského průkazu? To přece nejste vy! Abych měl trochu představu,kdo vlastně jste, musela byste mi vyprávět příběh vašeho života – kde jste se narodila, jak jste vyrůstala, čím jste se vyučila, jak jste se vdala a vychovala rodinu. To teprve jste vy. Člověk, to je příběh o tom, co jste dělala, jak jste žila – a jak se to ve vašem životě všechno rýmuje.
A Bůh jakbysmet. I Boha známe jen podle činů. Tak se v bibli nedočítáme o metafyzice, nýbrž o „velikých činech Hospodinových“. Totiž člověk kolem sebe vidí tolik zázraků! Třeba už jen zázrak zrození, či ostatně zázrak všeho stvoření, lesů a řek a všeho, co žije kolem nás. A pak zázraky našeho života. Třeba zázrak odpouštění a obnovy. Jen se nad tím zamyslete. Když pomyslíte, jak spolu lidé jednají, je to vůbec zázrak, že v našem obcování jsou i chvíle dobré a čisté, nepokřivené. Bůh ví, že naší zásluhou to není.
Tak tomu, jak se to rýmuje a co se v tom projevuje, říkají věřící „Bůh“. Vidí kolem sebe, jak se někdo, něco tvoří, obnovuje, vede člověka životem, hojí rány a odpouští je, aby nás nezničily. Nevědí, kdo, avšak vidí stopy lásky a říkají „Bůh“ – i když ona se ve skutečnosti může jmenovat docela jinak.”
Výborně, aspoň něco. Věříte tedy že Ježíš byl Boží syn z hlediska jakéhosi poslání. Můžete něco říct o tom poslání? Jaké bylo?
A ještě se chci ujistit: pochopil jsem to správně, že tedy nemáte žádnou víru ohledně toho, zda po nás bůh něco chce, co se stane nebudeme-li jeho přání plnit, ani nemáte žádnou víru ohledně toho, zda po nás bůh něco chce v souvislosti s Ježíšem, popř. s vírou v Ježíše?
To poslání trvá dodnes. Je to směrovka k Bohu. Nebo dveře k němu.
A k tomu druhému. Nenapsal jsem že nemám žádnou víru, ale že je to těžké (možná nemožné) zformulovat.
Víra je otázka vděčnosti. Křesťan, žid či muslim je vděčný za to že může žít zde na Zemi, nepokládá to za samozřejmost a tuto svou vděčnost vyjadřuje vírou.
Tak vida. Myslel jsem, že Protestant je kalvinista a on je to ve skutečnosti unitář.
Já mám pocit, že on je každou chvilku něco jiného.
To G.P.
Víte co je unitářství?
To nevěří ve zmrtvýchvstání Krista.
to Colombo:
Pro člověka znající křesťanství jen z wikipedie se to tak může jevit. Kdo se v tom trochu vyzná má jiný pocit.
Jen upozorňuji na zajímavý příspěvek Protestanta:
http://www.i-ateismus.cz/2011/03/osobni-buh-a-velikost-vesmiru/#comment-1002
Erazim Kohák zde (zřejmě nevědomky) popírá existenci svobodné vůle 🙂 .
Přinejmenším v oblasti konání dobra.
Myslím, že tam zákaz konání dobra nenajdete.
To nevěří ve zmrtvýchvstání Krista
No jo, ale na druhou stranu zase nevěříte v božství Kristovo. U Vás si člověk nevybere, jste něco mezi.
To G.P. :
No jo, ale na druhou stranu zase nevěříte v božství Kristovo. U Vás si člověk nevybere, jste něco mezi.
Pochybuji, že někde najdete že bych toto napsal.
Počas čítania celej diskusie som čakal, že nejaký kresťan vytiahne príspevok od C.S.Lewisa, ktorý rieši tému článku. No nevšimol som si, že by to nieto vytiahol:
Trochu nesmysl nemyslíte. První osoba mluví o “Myslím Boethia, Augustina, Tomáše Akvinského, Danta.” a druhá vytáhne Ptolemaiův Almagest!
Navíc Ptolemaios byl geocentrik a předpokládal, že vesmír má průměr 400 miliónů kilometrů. Můžete si to srovnat s dnešním stavem poznání (viditelný vesmír má zhruba biliardkrát větší průměr).
Detaily o Ptolemaiovi a ostatných nepoznám tak dobre ako vy, ale podľa mňa to nič neruší na hlavnej myšlienke príspevku.
Článok pána Michala obsahuje:
…Tato představa “malého Vesmíru”, “uzpůsobeného pro Člověka”, dává z teologického hlediska hezky smysl. Žel, skutečnost je dramaticky jiná.
Hvězdy nejsou malá světélka na Nebeské klenbě, určená k poskytování znamení lidem, a k tomu aby byla noc zajímavější….
V tom istom duchu je aj námietka 1. osoby (ateistu):
Celý obraz vesmíru, který nám dala věda, ukazuje jako naprostou hloupost víru, že Síla v pozadí toho všeho by se mohla zajímat o nás nepatrné tvorečky pohybující se na bezvýznamné planetě! Tato myšlenka byla očividně vytvořena lidmi, kteří věřili v plochou zemi s hvězdami jen jednu nebo dvě míle daleko.
Preto som si dovolil vložiť uvedený úryvok z knihy od Lewisa, pretože podľa mňa o reaguje na to, o čom autor v článku písal.
Ale rozumiem, že to možno nedáva úplný zmysel, keďže to je mimo kontextu.
Úryvok je z knihy Bůh na lavici obžalovaných, C.S. Lewis, vydal Návrat Domů, Praha 1997
Nějak nechápu “Atheisté jsou důvěřiví” a “jako kdyby to chtěl někdo ututlat”.
Dále bych upozornil na to, že Lewis asi pořa´dně neznal historii. Protože můžeme jasně vidět “sinusoidu”, kde vzdělaná společnost je nahrazována bigotnější a ta je nahrazována opět obecně vdělanější společností. Ostatně ačkoliv spousta klášterů stará klasická díla uchovávala, byla to opět církev, která tyto knihy zakazovala, názory v nich publikované potlačovala a knihy pálila. Proto nechápu, jak za tohle všecko můžou atheisti? Že by slaměný panák?
Pan Colombo rozumiem tomu tak, že vašim cieľom je nájsť akékoľvek slabé miesto argumentu oponenta a stále vznášať námiestky.
Argumentačne sa vám nevyrovnám, takže nemá zmysel sa so mnou púšťať do debát o sinusoidách a podobných veciach… vyhrali ste. (Ak chcete víťazstvo merať počtom námietok a faktických poznámok, ktoré súper nevie zodpovedať)
Môj príspevok som sem vložil pre ľudí, ktorí si myslia, že “starí dávni kresťania” fakt verili v nebíčko vzdialené pár kilometrov, starého dobrého dedka, sediaceho na stoličke za týmto nebíčkom. Chcel som uviesť pohľad, ktorí túto predstavu trochu narušuje.
A ohľadom Lewisa: Možno históriu nepoznal.. neviem. Ale keď sa pozriem na jeho vzdelanie a kariéru (http://en.wikipedia.org/wiki/C._S._Lewis#Scholar), tak by som bol veľmi opatrný v takých tvrdeniach.
Ale vy možno máte vzdelanie a prehľad na to, aby ste si mohli dovoliť tvrdiť, že jeden z najznámejších profesorov na Oxforde a Cambridge, ktorého špecializácia bola stredoveká literatúra, nepoznal históriu.
Ja sa osobne budem držať toho, že on mal celkom dobrý prehľad o veciach o ktorých písal.
jozoL: mým cílem je pouze upozornit na zřejmé bláboly. Pokud vám při tom rýpu do vaší víry, není na té víře asi něco správného. Dále si povšimněte, že mi je uplně jedno, kdo to řekl, pokud je to blábol. Povšimněte si, že vy říkáte, že má pravdu, protože je autorita, kdežto já upozorňuji na faktické nedostatky. Fakta příteli.
Neříkám, že středověk a starověk byl plný zabedněnců, kteří si mysleli, že spadnou přes okraj. Ostatně nemusíme mluvit o školených učencích, ale vezmeme kdejakého námořníka plavícího se dál od pobřeží.
Ale to, že i mezi křesťanskými knězi, panoval názor, že je země placatá asi těžko vyvrátíte. Ostatně, ti se věnovali mnohem více scholastice a důkazům boha, než studiu Ptolemaia. Neříkám že vždycky, neříkám že všude. Ostatně donedávna existovali takoví lidé pořád a rekrutovali se zejména z křesťanských fundamentalistů.