Kdo se nějakou dobu účastní diskuzí o existenci či neexistenci Boha, a o pravdivosti či nepravdivosti náboženství, začne si všímat toho, že domluva mezi oběma stranami (věřící vs. nevěřící) je velmi obtížná. Diskuze může plynout i velmi dlouhou dobu – aniž by z ní ale vzcházely jakékoliv závěry. Člověk může nabýt dojmu, že každá ze stran má zcela jiná východiska, a k myšlení či odvozování používá dosti odlišná paradigmata. Může se zdát, že obě strany diskutují jaksi „mimobežně“, a ačkoliv na sebe zdánlivě reagují, diskuze jako celek k ničemu nesměřuje a spíše se točí v kruhu.
Toto je bezpochyby zajímavý jev, a stojí za to ho blíže prozkoumat.
Ateisté přistupují k otázce existence Boha jako ke kterékoliv jiné otázce o světě. Váží důkazy pro a důkazy proti, a z nich potom vyplývá jejich závěr. Pro ateisty nemá případná existence Boha žádné negativní „citové“ konotace. Pokud by se ukázalo, že Bůh existuje, pro ateisty by to byl mimořádně zajímavý výsledek o našem světě, a neměli by nejmenší problém tento výsledek přijmout (pokud by byl prokázán na podobné hladině jistoty, jako jiné všeobecně akceptované výsledky o našem světě, např. Teorie relativity).
Přístup věřících je ale jiný. Věřící věří proto, že mají osobní a citový zájem na tom, aby Bůh existoval a aby navíc měl ty vlastnosti, které mu připisují. Pro věřící je vztah k Bohu úhelným kamenem jejich života, a jejich citový vztah k idei Boha je velmi dobře srovnatelný se skutečnou partnerskou láskou či zamilovaností. Stejně jako zamilovaný člověk má ve vztahu ke své lásce „růžové brýle“ a začasté ignoruje upozornění od přátel na její případné chyby (bez ohledu na to, že mohou mít a také často mají pravdu!), tak i věřící člověk odmítá slyšet cokoliv, co by jeho „lásku“ v jeho očích jakkoliv poškozovalo (např. zpochybňovalo její samotnou existenci).
Věřící nepotřebují zkoumat zda Bůh existuje nebo ne, oni chtějí věřit že je. Veškeré argumenty mají smysl jedině tehdy, potvrzují-li existenci Boha, popř. vyvracejí-li teze které by jejich Boha mohly zpochybňovat.
Opačný druh argumentů je pro ně zcela nezajímavý, popř. je jim rovnou nepříjemné se takovými argumenty nějak blíže zabývat. Je to velmi podobné, jako když zamilovaný člověk nemá chuť babrat se v případných nedostatcích své lásky, i kdyby nakrásně podvědomně tušil, že na nich něco může být.
My ateisté býváme po diskuzích s věřícími zklamaní až frustrovaní z jejich přístupu k diskuzi, z nemožnosti shodnout se i na elementárních pravidlech, z neustálého opakování a nutnosti opakovaného vyvracení již vyvráceného, z nikam nevedoucích a často zmatečných debat – a přitom bychom si měli uvědomit, že vzhledem k výše uvedenému nelze ani nic jiného čekat!
Věřícím nelze dokázat (jim subjektivně), že nemají pravdu, protože jim v prvé řadě vůbec nejde o to, vědět jaká je pravda. Oni věří, protože chtějí věřit, a „nechtějí aby bůh neexistoval“.
Tento postoj věřících je samozřejmě zcela legitimní. Je ale velmi vhodné mít vždy na paměti, co to přesně a do všech důsledků znamená, když věřící na různé otázky (např. “jak můžete vědět, že zrovna ty pasáže v Bibli, o kterých Vy si myslíte, že jsou od Boha, od něj skutečně jsou?”) odpovídají prostě a jednoduše “Prostě tomu věřím…”.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Afrika#N.C3.A1bo.C5.BEenstv.C3.AD
G.P.: Kdy přesně člověk přestává být křesťanem? Které přikázání musí porušit? Jakého skutku dopustit?
Pokud chcete znát můj názor na tyto otázky,Museli bychom si napřed vypátrat co to je být křesťan, a jak se jím člověk může stát. K tomu by bylo třeba projít si několik míst v Novém Zákoně. Chcete do toho jít?
Zkratkovitá diskuze by byla bezcennou ztrátou času
z kterého biblického verše to odvozujete?
Proboha, proč sem mícháte Bibli? Kdyby z křesťanství zmizelo vše, co není v Bibli, tak by z něho mnoho nezbylo, včetně Vaší predestinace.
Špatný pokus, zkuste znovu. Z člověka dělá křesťana to, že se snaží dodržovat křesťanské zásady, nikoliv to, že si Bibli vykládá po svém.
Chcete do toho jít?
Nevím, já křesťany nekádruji. Nejsem sektář, abych stanovil, že kdo nevěří na neposkvrněné početí panny Marie, není křesťan. Podle mého názoru je křesťanem ten, kdo se za křesťana považuje, i kdyby si jeho souvěrci mysleli, že patří do pekla, protože slaví velikonoce jindy, než má.
to Colombo:
The majority of Africans are adherents of Christianity or Islam. Both religions are widespread throughout Africa. They have both spread at the expense of indigenous African religions, but are often adapted to African cultural contexts and belief systems. It was estimated in 2002 that Christians form 40% of Africa’s population, with Muslims forming 45%.[5]
http://en.wikipedia.org/wiki/Religion_in_Africa
to G.P.:
……Českobratrská církev evangelická, stručně zvaná Evangelická církev, vyznává víru v Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Tato víra ji spojuje s křesťany všech vyznání a všech dob. Za jediné pravidlo víry a života uznává Boží slovo dosvědčené v Písmech Starého a Nového zákona, jejichž středem je Boží zjevení v Ježíši Kristu……
http://www.e-cirkev.cz/rubrika/7-O-nas/index.htm
to G.P.
…….Církev bratrská je větví křesťanské církve navazující na českou i světovou reformaci. Tvoří ji otevřená společenství lidí, kteří věří v Ježíše Krista jako Božího Syna a svého zachránce, přijímají Bibli za měřítko víry, učení i života. …..
http://cb.cz/main/cs/home
to G.P.
…..Co je nejvyšší autoritou pro víru a život? Odpověď baptistů zní: “Bible”. ….
http://www.bjb.cz/o-nas
to G.P.
Evangelíci (někdy nazývaní také protestanté) kladou velký důraz na osobní vztah k Bohu. Ve svém učení se snažíme vycházet z bible a co v bibli oporu nemá, nesdílíme. To je důvod většiny rozdílů, kterými se lišíme od římskokatolické nebo pravoslavné církve.
http://brno1.evangnet.cz/node/203
“víru v Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Tato víra ji spojuje s křesťany všech vyznání a všech dob.”
Naprostá, ale naprostá ptákovina.
Proč myslíte?
Co takhle část křesťanství, rozšířená třeba svého času v Mongolsku, která neuznávala trojjedinost boha?
Také mě pobavilo, že mě někdo dává za příklad, zatím jsem zklamal každého; že se považuji za marxistu nemusí ještě znamenat, že jím jsem, vy se považujte za ateistu, ale s rozkoší se stále pohybujete ve světě náboženského paradigmatu, co se týče mých politických názorů těm nepřikládám nějakou zvláštní váhu, všeobecný rozklad mě nevzrušuje, to, co se děje, děje se nutně, nevidím tady možnost pro nějakou ani vzdálenou zásadní alternativu, Nietzsche nám hlásal nadčlověka, Marx člověka racionálního, ale i to je předčasný ideál a patrně nedosažitelný, myslím, že vývoj patří umělé neantropoidní inteligenci, na konto vaši údajné pravicovosti: přece dokonalá symbioza systému absolutní užitečnosti a užitečného absolutna v západní civilizaci stojící na vyhnilých křesťanských kořenech je očividná, neviditelná ruka trhu a boží setrvávají v dlouhém a srdečném stisku, i přes občasné konkureční škádlení, liberálové přece dobře vědí jak je užitečná tahle fable convenue, o kanalizační funkci náboženství není třeba se zvlášť zmiňovat, je jisté že kapitalismus vhání zmatené, frustrované a drcené masy raději do útěšného tuscula kostelů než aby měli vyjít na ulici, konečně není možné neobdivovat katolickou církev která se dopracovala od bezdomovce k první a nejbohatší globální korporaci , podnikání z duchovnem je zboží jako každé jiné, vlastně dnes i na burzách se spekuluje spíše s virtuálními entitami než s reálnými produkty. Chci říci, že mě vždy pobaví pravicoví ateisté, doufám, že mne za to neexkomunikujete, za týden nashledanou.
to Colombo:
Zkuste si nastudovat co je to křesťanství.
Zajímavá debata! 🙂
Schválně, zkuste definovat, každý sám za sebe, co to znamená býti křesťanem! Co musí uznávat člověk, který je křesťanem, a čemu když člověk nevěří, tak křesťanem není?
……..Náboženství a náboženské chování lze definovat jako sdílenou víru, praxi a prožitky týkající se nadpřirozených jevů. Vznik náboženství vysvětlují dvě teorie: jedna ho chápe jako vedlejší výtvor evoluce, druhá má za to, že náboženství má adaptivní význam. V obou případech bychom měli mít nějakým způsobem religiozitu v genech. A jestliže v genech, pak i ve stavbě a funkci mozku. Což se dá současnými metodami ověřit experimentálně…….Náboženství a náboženské chování lze definovat jako sdílenou víru, praxi a prožitky týkající se nadpřirozených jevů. Vznik náboženství vysvětlují dvě teorie: jedna ho chápe jako vedlejší výtvor evoluce, druhá má za to, že náboženství má adaptivní význam. V obou případech bychom měli mít nějakým způsobem religiozitu v genech. A jestliže v genech, pak i ve stavbě a funkci mozku. Což se dá současnými metodami ověřit experimentálně……
František Koukolík, neuropatolog
http://www.radioservis-as.cz/archiv09/49_09/49_vidi2.htm
Protestante, já se ale ptal na křesťanství, nikoliv na náboženskou víru obecně…
S tím křesťanstvím to zase není až tak složité.
Křesťan je člověk, který věří, že Kristus je Mesiáš a že jeho smrtí na kříži mu byly jeho viny odpuštěny. Vyjadřuje se to slovy že Kristus je syn boží (jinak by neměla jeho smrt takovou sílu). Dále křesťan věří v boží působení zde na tomto světě (to se označuje pojmem Duch svatý). No a bez víry v Boha by to také nešlo – tedy věří v Boha – a Ježíš nás naučil jej oslovovat Otče (Otčenáš).
Tedy když to shrnu, pak je křesťanova víra popsatelná vírou v Boha Otce, Syna božího Krista Ježíše, a v Ducha svatého.
to Michal:
Ta pasáž od Koukolíka nebyla myšlena jako odpověď na vaši otázku.
V okamžiku, kdy jsem ji sem dával jsem si ani nevšiml vaší otázky.
Na vaši otázku jsem odpověděl až v 11:07
G.P.:Proboha, proč sem mícháte Bibli?
Pro toho Boha, který do ní vložil odpovědi na otázky: Kdo jsme, kam jdeme, kdo je On, k čemu nás stvořil, jaký má náš život smysl a jakým způsobem takového života dosáhnout.
G.P.:Kdyby z křesťanství zmizelo vše, co není v Bibli, tak by z něho mnoho nezbylo.
Je tomu přesně naopak, když se z křesťanství odstraní to, co je v Bibli (a že jsme to v historii křesťanství viděli nesčíslněkrát) nic (dobrého)z něj nezbyde.
Ostatně její důležitost tu doložil Protestant, za což mu děkuji a srdečně jej tímto zdravím.
but what it means to observe Biblical law in Christianity is disputed.