Křesťané věří, že jejich bohu na každém člověku záleží, cítí k němu lásku, a touží aby tato láska byla opětována. Bůh má být navíc dobrý, všemohoucí a vševědoucí.
Pokud tedy Bůh člověka miluje, a člověk, věřící křesťan, Boží lásku opětuje, je takováto opětovaná láska Bohu bezpochyby milá. Pokud se takový člověk dostane do obtížné životní situace, kterou nemůže sám zvládnout, a v modlitbě prosí svého Boha o pomoc, dalo by se asi očekávat, že pokud by Bůh opravdu měl vlastnosti, které mu křesťané připisují, pak by takovému člověku pomohl.
Uvažme jen, jak se zachová obyčejný člověk s jen trochu slušnou povahou, pokud ho někdo v evidentně obtížné situaci prosí o pomoc, a je v moci toho slušného mu tuto pomoc poskytnout! Jistě to udělá. Bůh je navíc jistě “víc dobrý” než libovolný člověk – můžeme tedy předpokládat, že by pomohl o to spíš, pokud by ovšem existoval.
Uvažme dále, že ta osoba, která prosí o pomoc, je Boha milující, a Bohem milovaná! Představa, že bychom my lidé ignorovali prosbu o pomoc milované osoby, která tuto pomoc zjevně naléhavě potřebuje, dostala se do obtížné situace nikoliv svým přičiněním, a my jí tu pomoc můžeme poskytnout, je asi prakticky nemyslitelná.
Za těchto okolností je pochopitelné, že křesťané věří tomu, že modlitby opravdu fungují. Modlí se k bohu pravidelně a běžně, věří tomu že Bůh jejich modlitbám naslouchá.
I Bible se k modlitbám vyjadřuje, vyjadřuje se k nim na mnoha místech, a naprosto jednoznačně. Evangelisté citují Ježíše, jak zcela logicky a v souladu s předchozími odstavci nedvojsmyslně prohlašuje:
“Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.” (Marek 11:24).
Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte. (Matouš 21:21)
Dále viz. např. Matouš 7:7, Jakub 5:15-16, Matouš 17:20, Matouš 18:19, Jan 14:12-14, Matouš 21:21, Marek 9:23, Lukáš 1:37, a na mnoha dalších místech.
Jenže modlitby nefungují. Vůbec.
Byla provedena celá řada studií, které zkoumaly vliv jak přímých modliteb (pacientů sami za sebe), tak i “přímluvných” modliteb. Viz. např. zde. Citujme:
One of the most scientifically rigorous studies yet, published earlier this month, found that the prayers of a distant congregation did not reduce the major complications or death rate in patients hospitalized for heart treatments.
a
A review of 17 past studies of “distant healing,” published in 2003 by a British researcher, found no significant effect for prayer or other healing methods.
V článku na livescience se dokonce píše:
In the largest study of its kind, researchers found that having people pray for heart bypass surgery patients had no effect on their recovery. In fact, patients who knew they were being prayed for had a slightly higher rate of complications.
Přes značnou snahu křesťanů zejména v USA, štědře finančně podporovanou, neexistuje ANI JEDINÁ peer-reviewed studie, která by prokazovala signifikantní vliv modliteb.
Ukažme si na konkrétním příkladu, co znamená statisticky signifikantní. Řekněme např. že při určitém konkrétním druhu rakoviny se uzdraví 60% pacientů. Statistika říká, že v takovém případě se s pravděpodobností 95% uzdraví víc než 570 a méně než 630 pacientů. Současně z toho plyne, že v průměru jedna z 20 studií by měla zjistit uzdravený počet pacientů, který by nespadal do tohoto intervalu. Výše zmíněné metastudie potvrzují v principu přesně toto.
Uvažme, že by stačilo, kdyby se místo docela běžných řekněme 620 pacientů jich ve skupině věřících uzdravilo třeba 650 – a už by to byl statisticky mimořádně významný výsledek! Pravděpodobnost, že by k němu došlo náhodou, je pouhých 0,06%! Žel, nic podobného se neděje. Vše funguje přesně v intencích chladné matematické statistiky.
Poznamenejme ještě, že existují nemoci, ze kterých se neuzdraví nikdy nikdo (např. amputovaná končetina, Downův syndrom, pravděpodobně i cukrovka, a mnoho dalších). Nepřekvapivě – v těchto případech se NIKDY neuzdraví ani věřící člověk, a může se modlit a prosit Boha jak chce – ačkoliv v moci Boha by JISTĚ bylo, aby nechal člověku amputovanou končetinu dorůst, nebo třeba aby způsobil vymizení Downova syndromu dítěti nešťastné a zlomené matky, která ho prosí o pomoc…
Podívejme se nyní na některé argumenty věřících, kterými se snaží výše uvedená fakta vysvětlit.
1) snad nejčastější přístup je popření výše uvedených faktů. Modlitby prostě fungují a tečka, a nějaké studie si mohou tvrdit co chtějí.
2) argumentace osobním příkladem. “Já jsem věřící, a já jsem se z té a z té nemoci uzdravil, což dokazuje že modlitby fungují”. Takoví věřící často odmítají vzít na vědomí, že ze zcela stejné nemoci se prostě v určitém procentu případů lidé uzdravují obecně, bez ohledu na svou víru. Odmítají vzít na vědomí, že z takového pozorování prostě nelze korektní závěr učinit.
3) někteří věřící říkají, že “Bůh se nechce nechat zkoumat”. Jenže prokázání účinku modliteb přece by přece nebylo zkoumáním Boha. Pokud by taková úvaha měla platit, pak bychom mohli analogicky vyvodit, že je-li celý svět Božím stvořením, pak zkoumání světa je zkoumání Božího díla, tedy analogicky s předchozím zkoumáním Boha. A protože Boha zkoumat nelze, nemělo by jít ani zkoumat zákonitosti ve světě. Jenže zákonitosti ve světě zkoumat lze – tedy se stala asi někde chyba.
Kromě toho Ježíš říká v Janovi 14:13 “O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.” Z toho přímo plyne, že Bůh CHCE konat skutky, které lidi pak mohou vidět (např. prokazatelně uzdravovat skrze modlitby) aby tak byla ukázána jeho sláva. Obdobně i ve Starém zákoně Bůh s lidmi běžně komunikuje, a koná různé skutky právě proto aby ukázal svoji moc a slávu.
4) “Bůh není automat”, aby jaksi “automaticky reagoval” na modlitbu. Toto je opět argument, který nedává příliš smysl. Nikdo přece nechce, aby Bůh reagoval “automaticky”. Člověk přece také není automat, a přesto, je-li “dobrý”, a prosí-li ho o pomoc někdo kdo je evidentně v nouzi, a je-li to v jeho moci, pak jistě pomůže. Navíc, nikdo neříká že by Bůh měl pomáhat VŽDY. My však pozorujeme, že prosit Boha o pomoc v nouzi funguje naprosto stejně, jako ho neprosit o nic, nevěřit v něj a spoléhat se sám na sebe a na světské prostředky. Takováto absolutní ignorace Boha proseb věřících o pomoc jistě není ani zdaleka jedinou alternativou absurdní fráze “reagovat na modlitby jako automat”.
5) “snad si nemyslíte, že by Boha mohlo jít dokázat”. No upřímně – přesně to si myslím. Proč by Boha nemohlo jít dokázat, pokud by existoval? Jistě že by ho MOHLO jít dokázat, koneckonců Bible ani v nejmenším nikde neříká, že by snad Bůh měl bránit tomu, aby člověk získal jistotu že On existuje. Není ani žádný důvod, proč by něco podobného Bůh měl chtít! Ostatně, řada církevních učenců se o důkaz Boží existence více či méně úspěšně pokoušela, viz. např. Tomáš Akvinský.
Křesťané si zde dělají zásluhu ze své prohry. Nic ve světě nenasvědčuje tomu, že Bůh existuje, naopak: celý svět se chová právě tak, jako by žádný Bůh neexistoval. Věty typu “snad si nemyslíte, že by o sobě Bůh mohl dát vědět” jsou jen celkem hloupoučkým pokusem, jak bagatelizovat krajně nepříjemný fakt totální absence skutečností, nasvědčujících existenci Boha.
6) standardní odpověď “celé je to nesmysl, vůbec ničemu nerozumíte, nic jste nepochopil”.
Na závěr, jako obvykle, poznamenejme, že nefunkčnost modliteb je v naprostém souladu s ateistickou pozicí, že totiž Bůh neexistuje. Neexistuje-li Bůh, pak není důvod aby fungovaly modlitby – a přesně toto i pozorujeme.
Souhlasím, že modlitba může někoho psychicky posílit a dost by se mi protivilo, kdybych měl někoho těžce nemocného, který se upíná k bohu přesvědčovat, že existuje bůh. Stejně tak mi přijde zvrhlý i opačný koncept, kdy je ateista konfrontován s věřícím, který se ho snaží “utěšovat” a “přesvědčovat” aby víru přijal. Podobně to vidím u pozůstalých, kterým věřící tvrdí, že ten jejich milovaný je určitě v nebi, kde na ně čeká. Fuj…
A je také nesmysl přesvědčovat těžce nemocného, že mu lékaři pomohou, když jim nevěří ?
A je také nesmysl přesvědčovat těžce nemocného, že mu lékaři pomohou, když jim nevěří ?
to Protestant:Vzhledem k Svědkům Jehovovým a odmítnutí zdravotní péče v nemocnicích na žádost pacienta…Je nesmysl přesvědčovat těžce věřícího že ho Bůh nechá vykrvácet.
to Protestant:
Protestant:Je to trochu jinak. Celá reformace (tedy ne jen kalvinismus) zastává sola fide – pouhou vírou. Nestačí nekrást, nevraždit, neznásilńovat. To je všechno málo. Nemůžeš být dost dobrý aby sis ZASLOUŽIL spásu. Spása je nezasloužený dar. Není to obchod.
Arkande:Vidíš a katolíci a některé další směry si myslí že to obchod je.Jak to tedy je?Jinak ty tedy popíráš svobodnou vůli člověka?Na křesťana je to překvapující názor…
Protestant:Výborně Arkande. Právě jsi velmi správně popsal z čeho vzešla lidská práva a na čem stojí základní lidská práva.
Arkande:Nepopírám že to je jeden ze stupňů vývoje lidských práv ale tuším, že o lidských právech pojednávají už Římané někdy okolo roku 600 př.n.l.Možná že s tím přišli ještě dříve Řekové…Takže Lidská práva vzešla z Antické vzdělanosti.
Protestant:Ty jsi dodnes Arkande nepochopil o čem ten příběh o Adamovi a Evě je?
Arkande:Ale ano pochopil jsem ,že všechny příběhy v Bibli se dají vyprávět a dezinterpretovat tak jak je zrovna potřeba a komu se to hodí.Ale nepsal jsi že Bibli nevěříš? Takže odkud čerpáš informace,co když to bylo jinak? 🙂
Včera jsem byl na mši v kostele. Kromě toho, že kázání bylo velmi pěkné (o tom, že křesťanství není o nějakém souboru pravidel, není to životní filozofie, ale je to vztah se živým kristem), tak mě zaujalo čtení “oznamů” na konci mše, kde byly mezi jinými organizačními věcmi vypočítávány věci, které je nutné udělat pro získání odpustků do očistce (návštěva úterní mše, modlitba nad hrobem…atd). Bylo to řazeno skutečně na organizační úroveň spolu s tím, jaké sbírky a akce se v dané diecézi konají. To jen k protestantově tezi, že se nejedná o “obchod” a k diskuzi k čemu může sloužit modlitba, že Bó ? 🙂
Colombo says: jinak řečeno, abych se přesvědčil, že bůh existuje, musím podstoupit deziluzi, že bůh existuje.
Pěkně řečeno, hloupější argument pro víru snad ani neexistuje.
Aby jsi Boha poznal, musíš nejprve chtít. Já jsem Boha poznat chtěl, ale neuměl jsem k Němu přijít, protože jsem si myslel, že nejprve musím vědět jestli je. Díky Bohu mne však jeden můj budoucí bratr vyvedl z omylu a skrze jeho slovo jsem pochopil rozdíl mezi věřit a vědět. A já, i když jsem nevěděl, tak jsem začal Bohu důvěřovat. A ta důvěra přinesla své ovoce. Bůh se usídlil v mém nitru. Díky Bohu.
Slávek Černý says: Jinými slovy Karle a Claude tvrdíte: “modlitby nefungují”. Tj. přínos modlitby je maximálně subjektivní. Objektivně nic nezmění, proto to nelze testovat. I kdyby bůh existoval je objektivně zbytečné se modlit, že?
Proč myslíš, že by modlitby neměly fungovat?
Kdysi, ještě jako bezvěrec, jsem se tímto zabýval. Připodobnil bych to k vašemu přesvědčení o tom, že lide jsou jen krapet komplikované stroje. Přesto, že jste o tom hluboce přesvědčení, k lidem jako ke strojům nepřistupujete. Aspoň já jsem takto zkoušel žít, ale je to nemožné. Je to nepřirozené. Podobně je to s modlitbou. I když si neumím představit, jak by má modlitba mohla pohnout Bohem, je pro mne absolutně přirozené s Ním hovořit. Prostě mi to nedá. 😀
Karel: Podobně je to s modlitbou. I když si neumím představit, jak by má modlitba mohla pohnout Bohem, je pro mne absolutně přirozené s Ním hovořit. Prostě mi to nedá.
Slávek: V tomto nejsme asi ve sporu a s tím co jsi napsal nemám problém. Pokud máš od modlitby takto nízká očekávání, potom je to jasné. Jak jsem uvedl výše, někteří křesťané si představují, že jejich modlitby bůh vyslechne, nebo že dokonce budou mít určitý přesně definovaný účinek na jejich pobyt v očistci.
“Výborně Arkande. Právě jsi velmi správně popsal z čeho vzešla lidská práva a na čem stojí základní lidská práva.”
Nelži chlape. Základní lidská práva tu byla dřív, než nějaké křesťanství. Nehledě na to, že moderní lidská prává jsou z humanismu, který byl právě s odlukou od církve, nikoliv v jejím souladu.
“Aby jsi Boha poznal, musíš nejprve chtít. Já jsem Boha poznat chtěl, ale neuměl jsem k Němu přijít, protože jsem si myslel, že nejprve musím vědět jestli je. Díky Bohu mne však jeden můj budoucí bratr vyvedl z omylu a skrze jeho slovo jsem pochopil rozdíl mezi věřit a vědět. A já, i když jsem nevěděl, tak jsem začal Bohu důvěřovat. A ta důvěra přinesla své ovoce. Bůh se usídlil v mém nitru. Díky Bohu.”
Furt o té samé deziluzi. Nechcete říct třeba něco jiného, než furt mluvit o té samé hlouposti furt dokola? Co třeba se to snažit vyargumentovat?
Ono já totiž chci. Ale nechci tak moc, abych si musel začít namlouvat a sám sebe přesvědčovat, že to tak je.
Já chci lítat, s křídly nebo bez. Chci umět seslat fireball. Ale mám dostatek soudnosti, abych nevyskočil z okna.
Arkande:Nepopírám že to je jeden ze stupňů vývoje lidských práv ale tuším, že o lidských právech pojednávají už Římané někdy okolo roku 600 př.n.l.Možná že s tím přišli ještě dříve Řekové…Takže Lidská práva vzešla z Antické vzdělanosti.
Protestant:
nevím co by ti na tohle řekly ty miliony otroků na jejichž práci byla antika založena….
nebo chceš naznačit, že i oni měli lidská práva?
“nevím co by ti na tohle řekly ty miliony otroků na jejichž práci byla antika založena….
nebo chceš naznačit, že i oni měli lidská práva?”
A o antickém otroctví jsi se učil kde, na katolické škole?
Teprve nedávno jsme začali odkrývat strukturu antického otroctví, očištěného od toho nánosu, jež na něj byl nakydán.
Ano, i otroci měli lidská práva.
Slávku, přijde mi sympatické, že jdeš na mši a líbí se Ti kázání o vztahu s živým Kristem o kterém si myslíš, že je skoro 2000 mrtvý, byl li vůbec.
Slávek: někteří křesťané si představují, že jejich modlitby bůh vyslechne, nebo že dokonce budou mít určitý přesně definovaný účinek na jejich pobyt v očistci.
Modlitby jsou svou povahou především osobní, intimní a může si o nich myslet klidně kdo chce co chce. Člověk, který se modlí ale ví nejlíp, co prožívá. To neznamená, že kdo chce může co chce předstírat, nebo si něco namlouvat. Může ale také skutečně prožívat reálné odpovědi, na které Occamova břitva neplatí. Je mi s podivem, že jako věrný hledač pravdy jsi ještě na nic takového nenarazil. Vždyť i můj lékař, pravověrný ateista
napsal do zprávy pro praktického ohledně mého kotníku, na který jsem dle všech lékařských poznatků neměl ještě 3 týdny vůbec stoupnout v důsledku mého vysvětlení ” po modlitbách ústup obtíží”. Psal jsi tu, Slávku, že jsi asi 1 rok v Boha věřil, zajímá mě, jak jsi to prožíval a proč jsi věřit přestal.
to Colombo:
……Otroctví ve starověkém Římě
Ve starověkém Římě mělo otroctví nejprve patriarchální povahu. Spolu s rozvojem státu však došlo i ke změně chápání postavení otroka z neplnoprávného člověka na živou věc. Postavení otroka římské právo definovalo zásadou servus nullum caput habet (otrok nemá žádnou hlavu, nemá právní schopnosti) ….
…..Otroctví ve starověkém Izraeli
Otroctví ve starověkém Izraeli se odlišovalo od institutu otroctví v jiných starověkých společnostech. Tato skutečnost vyplývala z toho, že náboženství starého Izraele vytvořilo také na svou dobu ojedinělé etické učení a právní systém, v nichž byly silné důrazy na sociální cítění.
V židovském právu zůstával otrok lidskou bytostí a byl subjektem práva, tj. byl nositelem práv. Mojžíšův zákon chránil otroka proti svévolnému mrzačení a stíhal jeho usmrcení otrokovým pánem. Otrokův život byl chráněn jako život kteréhokoli jiného člověka……
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otrok%C3%A1%C5%99stv%C3%AD#Otroctv.C3.AD_ve_starov.C4.9Bku
…….Obecně o postavení otroka v Řecku
Přes výše uvedené je vždy třeba při úvahách o postavení starověkého otroka uvažovat
z pohledu premisy, že není a nemůže být rovnoprávnou lidskou bytostí, že je vždy na něj
nahlíženo jako na „něco“, s čím lze manipulovat jako s jakoukoli jinou věcí…..
….Za významný rozdíl považuji předně to, že pro římský stát platilo, že pán má absolutní moc
nad otrokovým životem a smrtí, tj. disponuje právem nazývaným ius vitae necisque,
v souladu s kterým může otroka nejen libovolně fyzicky trestat, ale také jej zabít…..
…..Podle athénských zákonů tedy bylo nepřípustné, aby pán svého otroka zabil.7 Dovolil-li si to,
čekal jej za takové počínání soud. Ovšem pokud k tomu došlo, nešlo o zločin, ale jen o přečin.
Když někdo usmrtil cizího otroka, bylo to chápáno jako neúmyslné zabití. Jistě je to znak
vyššího stupně humánního smýšlení, než panoval právě v Římě, nebo také ve Spartě…..
….Musím konstatovat, že moje hlavní premisa, tj. skutečnost, že se humánní filozofické myšlení
starého Řecka promítne také do zacházení s otroky (a to s legislativou patřičně pozměněnou
právě vzhledem k těmto humanizujícím tendencím), se potvrdila jen zčásti…..
http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2008/files/pdf/history/obrovska_lucie.pdf
Colombo: Furt o té samé deziluzi. Nechcete říct třeba něco jiného, než furt mluvit o té samé hlouposti furt dokola? Co třeba se to snažit vyargumentovat?
Ono já totiž chci. Ale nechci tak moc, abych si musel začít namlouvat a sám sebe přesvědčovat, že to tak je.
Já chci lítat, s křídly nebo bez. Chci umět seslat fireball. Ale mám dostatek soudnosti, abych nevyskočil z okna.
Co ti mám vyargumentovát? Svou zkušenost s Bohem? A jak prosím tě?
Karel: viz na co jsem se ptal Jirky.
Colombo: Teď bych pokračoval: Pozná člověk, žijící v deziluzi, že žije v deziluzi? Pozná člověk, který se klame, že se pouze klame? Pozná takový člověk, že věří nereálným věcem? Dokáže rozumným uvažováním dosáhnout objektivního pohledu a přistoupit na něj?
A co ty, neklameš sám sebe? A pokud si myslíš, že sám sebe neklameš, jak to poznáš?
Na co se to ptáš? Sebe z toho vyjímáš? Ty znáš realitu tak dobře, že jsi schopen určit co je a co není reálné, a tak víš, kdo je v klamu a kdo ne? A o sobě si myslíš, že v klamu nejsi, co? 😀
Colombo: Pozná člověk, žijící v deziluzi, že žije v deziluzi? Pozná člověk, který se klame, že se pouze klame? Pozná takový člověk, že věří nereálným věcem? Dokáže rozumným uvažováním dosáhnout objektivního pohledu a přistoupit na něj?
to Colombo: Je našich pět smyslů, jimiž vnímáme realitu, dostatečných pro dosažení objektivního pohledu na svět? Jak člověk může vědět, že lidské vnímání reality, okleštěné na objektivní pozorování, odpovídá realitě jako takové?
Karel: já to nevím, proto nevsázím všechno na jednu kartu. Pořád je tu slušná možnost, že se klamu, proto svou realitu konfrontuji s realitou ostatních lidí. Nechci se dostat do naprostého popření veškeré reality, k tomu potom zaobírám takový postoj, že je to moje realita a z tohoto pohledu je tedy reálná.
Jirka: vtipem je, že nemáme jen pět smyslů. A taky máme mozek se slušnou abstraktní představivostí. Živé neruronové sítě a biofeedback znamená, že dokážeme vnímat jakýkoliv signál. My si ho jen vhodně přetransformujem do pro nás smylově vnímatelného vjemu a ten pak dále abstraktně zpracováváme a dosazujeme do nevnímatelného signálu.
Nevím, jestli je to zcela dostatečné, ale věda tomu dává celkem ránu. Představu o realitě nám tak dokázala značně rozšířit a vysvětlit.