Křesťané často říkají, že přece nelze dokázat, že Bůh neexistuje, a jejich víra je proto legitimní. K tomu nejprve několik krátkých postřehů.
Legitimní je jistě jakákoliv víra, třeba i víra v placatou Zemi, nebo v existenci Aštara Šerana. To ovšem neznamená, že ta která víra není absurdní, bláznivá a v absolutním rozporu se zdravým rozumem. A právě tuto otázku bychom si měli u každé dané víry klást.
Dále, v reálném světě není dokázána řada věcí, které i přesto považujeme za zřejmé. Tak např. není dokázáno, že neexistují vodníci. (Pokud to dokázáno je, pak jak?) Znamená to tedy v souladu s výše uvedenou úvahou křesťanů, že vodníci existují? Nikoliv. Ve skutečnosti víme, že nikdo nikdy vodníka neviděl, neexistují žádné stopy či artefakty k jejichž vysvětlení bychom vodníka potřebovali – a toto nám stačí k všeobecně přijímanému závěru, že vodníci neexistují.
V pravém smyslu dokázána však není ani celá řada dalších věcí, které považujeme za prokazatelně pravdivé. Např. v podstatě jakákoliv fyzikální či jiná přírodovědná teorie či zákon se považují za pravdivé jedině proto, že všechny doposud provedené pokusy je potvrzovaly. Přesněji řečeno, dopadaly v souladu s tím, jak tyto teorie či zákony předpovídaly. Nijak jinak dokázané nejsou! V reálu v podstatě nikdy nemůžeme absolutně vyloučit, že někdy někde nemůže dojít k situaci, kdy některá přírodovědná teorie či zákon fungovat nebude – a do důsledku vzato tedy obecně NEJSOU platné, pravdivé.
Tedy: pravdivost či nepravdivost nějaké teze nevyvozujeme v reálném životě z toho, zda je či není Dokázaná s velkým D, a nebo zda je či není Dokázaná její nepravdivost. Ve skutečnosti se snažíme porovnat, jak daná teze či teorie souhlasí s pozorovanými fakty, a z celkového pohledu pak učiníme závěr. Tento závěr bývá často spíše pravděpodobností (takto to s velkou pravděpodobností JE, takto to s velkou pravděpodobností NENÍ, nebo třeba “důkazy jsou rozporné, tj. těžko učinit nějaký závěr”, …)
To co jsme na našem webu doposud řešili, nám už poskytuje docela slušný základ pro jakýsi pokus o ucelený pohled:
1) Křesťanský Bůh měl lidem sdělit cenné informace ve formě Bible. Podle křesťanům je Božím přáním abychom Bibli znali, informace v ní obsažené pro nás mají být užitečné, a máme se jimi řídit. My jsme ale ukázali, že celou Biblí se prolíná naivní kosmologie typická pro lidi žijící před 3000 lety. Obsahuje jedině jejich znalosti o světě, nikoliv znalosti které by Bůh mohl chtít, abychom měli. Obsahuje morálku poplatnou své době, která je z dnešního pohledu krutá, nemilosrdná, a nezaslepený člověk asi nemůže tvrdit, že by Bůh morálku takto stanovil. (viz. ještě zde a zde)
2) Ačkoliv křesťanský Bůh má být Dobrý, Milující, vševědoucí a všemohoucí, tak náš svět vypadá přesně tak, jako kdyby žádný takový Bůh nebyl. Lidé po desítkách tisíc umírají v důsledku přírodních katastrof, zemětřesení, tsunami, a po milionech v důsledku mnoha nejrůznějších nemocí, parazitů, a dalších. Není vidět žádná souvislost mezi vírou či nevírou těchto postižených lidí. Ve válkách umírají miliony nevinných lidí, a to mnohdy dokonce ve jménu víry v Boha.
3) Ačkoliv se křesťané pravidelně modlí, ačkoliv Bible jasně říká že modlitby zaručeně fungují, a ačkoliv lze plným právem očekávat, že milující, všemohoucí a všemocný Bůh by milované osobě v nouzi, která ho upřímně prosí, jistě pomohl, tak nic takového se neděje. Bůh je totálně nečinný, netečný. Modlit se má v reálu přesně stejný účinek, jako se nemodlit.
4) Ačkoliv deklarovaným přáním Boha je, aby v něj lidé věřili, tak pro člověka který doposud nevěří, nejsou zřejmá (neexistují!) žádná vodítka, která by ho k víře přiměla. Naopak: racionálně založenému člověku se nevíra jeví jako jedině opodstatněná. Pokud by milující Bůh existoval, pak kdo se rozhodl nezaujatě posoudit situaci, Boha by spatřil. Ve skutečnosti je tomu ale právě naopak.
5) Pokud doposud nevěřící člověk prosí Boha, aby mu o sobě dal vědět, existuje-li, Bůh tak nikdy neučiní, přesto že toho člověka údajně tak moc miluje.
6) Vesmír ani v nejmenším nepůsobí tak, jako kdyby byl navržen pro člověka. Naopak, člověk je ve Vesmíru na naprosto bezvýznamném, ztraceném místě.
atd., podobné postřehy nacházíme prakticky kterýmkoliv směrem se podíváme. Nyní by MOHLA existovat situace, že při jiném pohledu budeme spatřovat i indície, že Bůh existuje. Mohly by existovat dvě “konkurenční mozaiky”. Mozaika střípků, svědčících že Bůh neexistuje, ale i mozaika střípků, svědčících že naopak existuje.
Jenže to je završení celého obrazu: mozaika střípků svědčících o Boží existenci je zcela prázdná. Naprosto upřímně – nevím ani o jednom argumentu, který by svědčil (vůbec nemluvím o důkazu!) pro existenci člověka milujícího a osobního Boha!
Máme tedy ucelenou, vzájemně doplňující se a konzistentní mozaiku faktů, silně svědčící o tom, že křesťanský Bůh neexistuje. Celý svět je právě takový, jaký bychom očekávali že by byl, pokud by neexistoval milující a osobní Bůh. Současně nemáme žádné indície, svědčící o opaku.
Celý tento globální pohled mluví pro každého kdo zatím nevěří naprosto přesvědčivě: osobní, milující a křesťanský Bůh s pravděpodobností hraničící s jistotou opravdu neexistuje.
Právě ono “intuitivní chápání” je důvod, proč spousta tzv. “humanitních věd” nejsou vědami. Nedokázali si ujasnit základní pojmy a tak se nikam moc nemůžou dobrat, takže všechny hypothézy plavou na vodě a někdy to vypadá spíše jako právničina, než věda.
Takže tato vaše slova pro religionistiku neplatí?
Ani tato vaše slova pro religionistiku neplatí?
Povšimněte si, že v Teologii, právničině, tzv. “socialních vědách” a jiných “humanitních vědách” toto neplatí. Spousta “odborníků” bere celý život plat za to, že řeší furt jednu a tu samou věc a dohadují se, kdo co jakou větou myslel. Vědecký pokrok je prakticky nulový, tito lidé neznají a nechápou matematiku, která se používá ve vyhodnocování statistických údajů a pak z toho vznikají nevědecké či pavědecké články a totální blafy.
Nemám nic proti Humanitním vědám. Mám něco proti “humanitním vědám”. Jsou pracoviště, kde se pro sociologický výzkum využívá matematika takovým způsobem, že vědátoři ji rozumí, chápou výhody a nevýhody matematických metod, ví, co si můžou s daty dovolit, chápou, jak definovat nulovou hypothézu a stavět pokus.
Pak jsou tu “humanitní vědy”, rekl bych, že toto se často vyučuje na našich školách. Celé je to o žvatlání, když se dělá nějaký pokus, tak se vemou jen nějaké data, nahodí se to do programu, nějak se upraví výsledek a pak se to nějak interpretuje. Podle toho, jaký názor zastává onen “vědátor” (a věda není o názorech.
Tedy rozdíl mezi vědou a pavědou.
A religionistika je podle vás Humanitní věda nebo “humanitní věda”?
I sociologie je humanitní věda i “humanitní věda”, záleží na tom, kdo to dělá.
Dohodněte se s ostatními ateisty zde na webu zda religionistika je či není vědou.
Religionistika za vědu nepovažuje toliko Colombo, který je scientista. My ostatní scientisty nejsme.
Jinak jste své odpovědi naprosto odbyl:
Lišit dogmata a vyznání je jen slovíčkaření. Už se někdy nějaká dogmata obsažená ve vyznáních změnila? Která a jak?
Na připomínku: „Aha. Tak proč a na základě čeho tvrdíte, že se katholíci mýlí?“ jste neopověděl naprosto nijak. Bylo by mnohem lepší, kdybyste zdejší server netapetoval citáty, které s danou věcí vůbec nesouvisí.
realitou je to, že protestanté se skrze apoštolské vyznání víry hlásí k obecné, tedy katolické církvi, ale rozhodně se tím nehlásí k ŘKC
A co má být? Tuhle banalitu nikdo nikdy nezpochybňoval.
Změnila se řada vyznání. Namátkou tohle:
http://kaplice.evangnet.cz/HTMS/kb.html#kb1-14
GP: Pěkná ukázka změn dogmat je popsána například pro případ buddhismu v tomto článku http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/4250-buddha-musi-byt-datovan-do-roku-1800-pr-nl-2/. Od původně ateistického, přes teistický mahájánový buddhismus až k dnešní směsici škol.
Jinak abychom zůstali “doma”. Tak změnou dogmat prošly všechny křesťanské směry kromě pravoslavného. Všichni křesťané v prapočátku odvozovali svou víru od tzv. Cařihradsko-nikájského vyznání víry. V prvním tisíciletí si část křesťanů toto vyznání pozměnila a tak vznikla katolická církev. Protože katolická církev vznikla odštěpením od církve Kristovy, tak se i od ní následně odštěpila řada protestantských směrů, které se právě liší v tom základním dogmatu zase od katolické církve. Většinou, a možná že bez vyjímky, se jedná o korekce zpět k původní apoštolské církvi. A tudíž i směrem k pravoslavné církvi, protože ona jediná má přímou posloupnost a zachovala tradice a rituály prvotní církve.
Dodatek k mému předchozímu příspěvku, vypadlo mi tam slovíčko, v poslední větě má být: “přímou posloupnost k Ježíši”.
“Religionistika za vědu nepovažuje toliko Colombo,”
Vážně, kde?
Toho scientistu myslíte jak?
ad Colombo: Měl jsem pocit, že duchovní vědy neuznáváte.
Toho scientistu myslíte jak?
Tak, že z věd uznáváte jen přírodní, neboť duchovní považujete za od nich odvozené a méněcenné.
G.P.: já neuznávám “duchovní” (nebo spíše humanitní vědy, duchovní jaksi nevím, co má znamenat) jako takové, mi spíše vadí, že většina z těch, co jde na studium humanitních věd prd rozumí vědě, houbí umí matematiku, vůbec neznají rozdíl mezi korelací a implikací. Nemají sjednocené termíny, takže si pak každý může kecat co chce a všichni mají pravdu. Stává se z toho spíš pseudověda. Co jsem se s některými bavil, tak říkali, že “nemůžeš všechno narvat do vzorců, ona psychologie (nebo co se to tehdy řešilo) si už touhle fází prošle a už se od ní odkloňuje” což považuju za ignoranství a ukázku, že se spíš učí kecat než skutečné vědě.
Neříkám, že u mnohých studentů přírodních věd to není podobné (“Já se nebudu dívat, jestli ta kytka má chloupky nebo ne, cvičící říkal, že nemá tak prostě nemá” – tedy něco, co bych spíše čekal u nábožensky přesvědčeného člověka-> spoléhání se na autoritu místo na vlastní rozum), každý holt vědu dělat nemůže (bohužel pak z toho jsou ti zelení… brrr…), ale u mnohých humanitních věd to vypadá, že to zachvátilo celý obor. Že je to spíše politická věda, než exaktní věda.
Duchovní vědy je pojem z němčiny: Geisteswissenschaften. Čeština má veškerou odbornou terminologii z němčiny; nevidím důvod, proč neústrojně používat anglicismy jako jsou humanitní vědy (humanities).
většina z těch, co jde na studium humanitních věd prd rozumí vědě, houbí umí matematiku, vůbec neznají rozdíl mezi korelací a implikací.
Žijeme v době specialisace, nemohou všichni rozumět všemu. Duchovní vědy jsou na pomezí mezi přírodními vědami a uměním. A stejně jako nechceme, aby herec uměl dobře sčítat, není důvodu, aby to musel umět třeba historik.
Nemají sjednocené termíny, takže si pak každý může kecat co chce a všichni mají pravdu.
Terminologie je problematika sama o sobě, tu bych nechal stranou. Jak pars pro toto: Má třeba biologie dobře definovaný pojem druh? Rozdíl mezi mikro- a makroevolucí?
ona psychologie (nebo co se to tehdy řešilo) si už touhle fází prošle a už se od ní odkloňuje
Mehodologie vědy je skutečně dál než byla v době positivismu. Intuici, aha-experience apod. nelze škrtnout. Kuhn už ve Struktuře vědeckých revolucí (1962) bystře rozpoznal, že ani přírodovědecké poznání není lineární. A jeho kniha je jednou z hlavních prací duchovních věd 20. století.
spoléhání se na autoritu místo na vlastní rozum
Když mi bylo 20, tak jsem si taky říkal, že nikomu nebudu důvěřovat, že si vše budu ověřovat, že mně rozhodně nějaký špenát se železem neproklouzne. Sám však uvidíte, že to není možné, to byste se z toho rozsahu zbláznil. Běžný vědecký provoz je inkrementální; k vědeckým revolucím dochází, až když cosi podstatného přestane fungovat.
každý holt vědu dělat nemůže
Zásadní problém ČR je, že se směšuje věda a výzkum. A to jsme opět u té terminologie, která je alfou a omegou každého smysluplného poznání.
Že je to spíše politická věda, než exaktní věda.
Duchovní vědy nejsou exaktní přímo z definice.
Úskalí selektivismu: Nepoctivost toho, co zde předvádějí místní kalvinisté, odhaluje Filip Tvrdý: „Může být buď umírněným “selektivistou” a vybírat si z nich to, co je v souladu se současnou morálkou a stavem vědeckého poznání. V tom případě ale stejně používá při rozhodování o tom, co je správné a pravdivé, vlastní rozum a zkušenost; opora o svatý text je tak pouze symbolická. Druhým způsobem čtení je fundamentalismus, který s odkazem na božský původ textu nepovažuje selekci za možnou. Původním významem řeckého slova “heretik” je totiž “ten, kdo si vybírá” (αἱρέομαι, vybírat si).“
“Žijeme v době specialisace, nemohou všichni rozumět všemu. ”
S tím souhlasím. Problém je, že správné vyhodnocení dat získaných experimentem či pozorováním jsou na těchto vědomostech přímo závislé.
“Duchovní vědy jsou na pomezí mezi přírodními vědami a uměním.”
Ano. Proto tyto “vědy” které si hrají více na umění a méně na vědu neuznávám. Nevytvářejí totiž žádné hmatatelné výsledky. Filosofie je sice pěkná věc, ale nepomůže nám zjistit jak se lidi chovají. Dostatečně velkou jistotu správného výsledku získáte pouze falzifikací hypothézy, nikoliv filosofováním nad ní.
“Terminologie je problematika sama o sobě, tu bych nechal stranou. Jak pars pro toto: Má třeba biologie dobře definovaný pojem druh? Rozdíl mezi mikro- a makroevolucí?”
Já bych ji stranou nenechával. A ano, biologie má dobře definovaný druh. Pokud neexistuje dostatečně velký geneflow, který je odvozený z efektivní velikosti populace, tedy existuje nějaká bariéra zabraňující množení, jedno jestli geografická, genetická, behavorální…
Mikro a makro evoluce je popis z jednoho úhlu (co se vyvíjí). Mechanismy jsou v zásadě stejné.
“Když mi bylo 20, tak jsem si taky říkal, že nikomu nebudu důvěřovat, že si vše budu ověřovat, že mně rozhodně nějaký špenát se železem neproklouzne. Sám však uvidíte, že to není možné, to byste se z toho rozsahu zbláznil. Běžný vědecký provoz je inkrementální; k vědeckým revolucím dochází, až když cosi podstatného přestane fungovat.”
Zjevně jste nepochopil, o co šlo. Neříkám ověření nestejnorodosti gravitace země na povrchu a v různých výškách nebo ověření si teploty slunce. Ale tady šlo o blbé kouknutí se na lísteček, který byl před nimi. Ověření s minimálním množství vynaložené práce a času.
“Zásadní problém ČR je, že se směšuje věda a výzkum. A to jsme opět u té terminologie, která je alfou a omegou každého smysluplného poznání.”
Můžete to specifikovat?
“Duchovní vědy nejsou exaktní přímo z definice.”
Pak tedy nejsou vědami přímo z definice.
Problém je, že správné vyhodnocení dat získaných experimentem či pozorováním jsou na těchto vědomostech přímo závislé.
To je otázka. Ne na všechno jsou nutné složité mathematické modely.
Nevytvářejí totiž žádné hmatatelné výsledky.
Otázka, co je hmatatelné. Myslím, že ekonomické theorie ovlivňují život více než všechen pokrok v jaderné fysice.
Filosofie je sice pěkná věc, ale nepomůže nám zjistit jak se lidi chovají.
To také není její předmětem, to je předmětem psychologie. Předmětem filosofie je poznání, jeho methodologie, hranice apod.
Dostatečně velkou jistotu správného výsledku získáte pouze falzifikací hypothézy
Falsifikace není všelék. Navíc tak můžete ověřovat jen periodické jevy a to je jen velice malý výsek skutečnosti.
Já bych ji stranou nenechával.
Myslel jsem to tak, že na zdejším blogu není pro tak složitý problém dostatek prostoru.
jedno jestli geografická
A to je právě ten problém. Jak může pouhá geografická separace definovat druh. Máme více druhů tigra?
Mechanismy jsou v zásadě stejné.
To ano, ale jde o výsledek. Jak se může třeba změnit počet chromosómů?
Zjevně jste nepochopil, o co šlo.
Nešlo mi o Vaši anekdotu, ale o princip.
Můžete to specifikovat?
Výzkum je měření dat v rámci stávající theorie. Věda je vytváření nových theorií.
Pak tedy nejsou vědami přímo z definice.
Věda není definována exaktností. To by pak biologie rovněž nebyla vědou. Věda je definována methodou a cílem poznání.
“To je otázka. Ne na všechno jsou nutné složité mathematické modely.”
Ano. Na něco postačují jednodužší modely. Ale to už máme vykoumáno.
“Otázka, co je hmatatelné. Myslím, že ekonomické theorie ovlivňují život více než všechen pokrok v jaderné fysice.”
Víra taky ovlivňuje život. Tsunami taky.
“To také není její předmětem, to je předmětem psychologie. Předmětem filosofie je poznání, jeho methodologie, hranice apod.”
Ano, není to jejím předmětem. Bohužel dnešní sociologie a psychologie je plná jen oné filosofie.
“Falsifikace není všelék. Navíc tak můžete ověřovat jen periodické jevy a to je jen velice malý výsek skutečnosti.”
Falsifikace není všelék. Narozdíl od čehokoliv jiného tím tyto dozajista vzácné jevy ověřím. Což je víc než vládlo cokoliv jiného co máme.
“Myslel jsem to tak, že na zdejším blogu není pro tak složitý problém dostatek prostoru.”
Souhlasím s tím, že to nebudem rozebírat kůvli nedostatku prostoru. Není možné toto odsouvat jako argument.
“A to je právě ten problém. Jak může pouhá geografická separace definovat druh. Máme více druhů tigra?”
To vůbec není problém. Proč by “pouhá” geografická seperace druh definovat nemohla? Zjevně máte někde v hlavě uloženou svou vlastní definici druhu. Takže pokud chcete na toto téma diskutovat, je nutné ji najít a přednést. Můžem si pohovořit o tom, co tato definice říká a jaké má důsledky.
“To ano, ale jde o výsledek. Jak se může třeba změnit počet chromosómů?”
Celkem jednoduše, u kytek se to děje dnes a denně. Ono jestli si vzpomenete na pár genetických vad, tak těch trisomnií je taky celkem dost.
“Nešlo mi o Vaši anekdotu, ale o princip.”
Ano, mi šlo taky o princip. Přečtěte si prosím ještě jednou tu mou anekdotu.
“Výzkum je měření dat v rámci stávající theorie. Věda je vytváření nových theorií.”
S tím nemůžu souhlasit. Součástí vědy je i falsifikace theorií, experiment atp. takže věda je nadřazená výzkumu a výzkum do vědy spadá.
“Věda není definována exaktností. To by pak biologie rovněž nebyla vědou. Věda je definována methodou a cílem poznání.”
Věda je definována vědeckými metodami.
Na něco postačují jednodužší modely.
Jenže mathematika není universální jazyk vědy, toliko její universální kvantifikátor.
Víra taky ovlivňuje život. Tsunami taky.
Ano, právě. Hmatatelnost výsledků není důkazem významu.
Bohužel dnešní sociologie a psychologie je plná jen oné filosofie.
Nemyslím. Sociologie dává zajímavé poznatky o společnosti, psychologie zajímavé poznatky o člověku.
Narozdíl od čehokoliv jiného tím tyto dozajista vzácné jevy ověřím.
Jak chcete ověřit jedinečné jevy? Např. to, zda Kristus žil či nežil? Nebo vznik ssavců? Vždyť sám pojem ssavci je arbitrární.
Proč by “pouhá” geografická seperace druh definovat nemohla?
Protože by to bylo příliš arbitrární. Co by byla dostatečná geografická separace?
Zjevně máte někde v hlavě uloženou svou vlastní definici druhu.
Nejen v hlavě: „soubor jedinců, kteří jsou schopni plodit plodné potomky. Tím je jasné, že např. kůň domácí (Equus ferus caballus) a osel domácí (Equus asinus) jsou dva různé druhy, neboť mula (potomek osla a klisny), ani mezek (potomek oslice a hřebce) plodní nejsou. […] Neexistenci čínské zdi můžeme prakticky pozorovat. Např. vlk obecný (Canis lupus) a pes domácí (Canis familiaris) byli v původní Linného klassifikaci dva druhy. Ukázalo se však, že je to omyl, a proto byl v roce 1993 pes reklassifikován na pouhý poddruh vlka, tj. Canis lupus familiaris.“
u kytek se to děje dnes a denně.
A u baktérií ještě víc. Ale čím vyšší druhy, tím se toho děje méně.
pár genetických vad
Jenže hlavní námitka kreacionistů je, že ty vady musí být funkční.
Přečtěte si prosím ještě jednou tu mou anekdotu.
Je to odpor k autoritě. Já si však myslím, že nelze být strýcem Františkem: „Dál už mi nic neříkejte. Nechci nic slyšet o tom, že pan Pythagoras, Eudoxus, Euklides, Archimédes a tak dále vymyslili to a to. Nepotřebuji týt z toho, co objevili jiní. Dejte mi papír, tužku a kružidlo a nechte mne na pokoji. Však já na to přijdu sám.“
výzkum do vědy spadá
To je příliš široké pojetí vědy. Na jedné straně z ní škrtáte všechny obory, kromě mathematiky, fysiky a chemie, na druhé straně do ní zahrnujete pouhý výzkum. Jaký to má smysl?
Věda je definována vědeckými metodami.
Ano. A ty definuje filosofie.
Mě todle nebaví:( moc dlouhé posty, chtělo by to nějak zkrátit:( i v tamté druhé debatě:(
ad 1) jasně
ad 2) jde o dostatečnou jistotu poznání, filosofie je důležitá, jako podhoubí hypothéz, kreativitu lidstva, nové náhledy atp. ale jedinné možné ověřování hypothéz a vkládání jistoty do poznatků může pouze věda. Problém je, že se v mnou zmíněných oborech ony poznatky atp. už dostatečně neověřují a místní studenty se to ani neučí. Takže může kdokoliv pronést skvělou myšlenku vysvětlující hromadu věcí, ale bez ověření téhle myšlenky máme jen slova.
ad 3) viz výše
ad 4) ano a právě tuto definici druhu je nutné vzít do důsledků. Zjistíme, že platí prakticky jen pro živočichy, pohlavně se množící živočichy. Zjistíme, že ne vždycky musí existovat genetické bariéry, ale postačují bariéry v chování či geografické. Případně fyzikální, čivava se s vlkem nespáří, takže kdybychom vybili všechny ostatní rasy krom čivavy a vlka, byla by čivava a vlk druhy. Je však nutné si uvědomit, že druh je vymezení biologem, v přírodě nic takového neexistuje, pouze se více či méně kvůli složitým (viz úvod do evoluční biologie od Flégra) mechanismům vytváří větší či menší odlišnosti mezi populacemi.
ad5) u bakterií ani druhy nedefinujeme, nejde to.
ad 6) viz myši, tam dochází k splynutí dvou (různých) akrocentrických chromozomů, jednotlivé populace se mezi sebou špatně kříží, ale myši se splynutým chromozomem jsou životaschopné. Dobrý předpoklad pro vznik dvou druhů.
ad 7) ne. Dostali jsme úkol, měli jsme vysazené mutanty houseníčku rolního, věděli jsme, jací to jsou mutanti a jaké mají projevy. Cílem bylo je na “záhonku” identifikovat. Potom jsme se dozvěděli, které číslo bylo který. Já jsem si pak svůj výsledek kontroloval, kdežto jsem viděl u mutanta, kde by neměly být chlupy (trichomy), chlupy. Když jsem to řekl kolegyni (pracovali jsme ve skupinkách) řekla: “Já se nepodívám, on říkal, že tam chlupy nejsou, tak tam nejsou!”. Z mé strany tam žádný odpor k autoritě nebyl.
ad 8) nezahrnuji do ní pohý výzkum.
ad 9) viz výše (2)