Existují víly?

Věřící říkávají, že přece nebylo dokázáno, že Bůh neexistuje – a proto, proč v něj nevěřit. Problematičnost této úvahy snad nejlépe ukazuje tzv. vílí argument.

Víme jistě že neexistují víly? Je to dokázáno? Lidé v existenci víl dost dlouho skutečně věřili (viz. wiki). Co se stalo, že v jejich existenci věřit přestali? Jaký důkaz jejich neexistence se objevil?

Odpověď je jednoduchá: neobjevil se žádný důkaz jejich neexistence. Jak začal ve společnosti nabývat na významu racionální přístup ke světu, lidé si začali uvědomovat, že vlastně neexistují žádná hodnověrná svědectví o existenci víl (ačkoliv neověřená svědectví existovala). Neexistují po nich žádné stopy, nepotřebujeme je k vysvětlení žádných jevů či úkazů – a logický závěr z toho byl a JE, že tedy víly s největší pravděpodobností neexistují. S absolutní jistotou to však vlastně dodnes nevíme…

Důkazní situace je tedy pozoruhodně podobná, ne-li totožná, se situací ohledně existence Boha. Jediný rozdíl snad je, že v různé bohy dnes lidé stále ještě věří. Tento rozdíl je však způsoben právě tím, že na problém existence víl jsme ochotni aplikovat racionální způsob uvažování, zatímco na problém existence Boha jej ochotni aplikovat nejsme (tedy, někteří z nás – ti věřící…)

Uvažme, že všechny argumenty, kterými věřící omlouvají nepozorovatelnost Boha v našem světě, lze snadno přeformulovat i pro případ neviditelnosti víl! Ale znamená to snad pro nás něco? Budeme v existenci víl věřit, když ty argumenty, které omlouvají jejich neviditelnost, striktně vzato MOHOU platit? Uvažme: Bůh třeba neplní modlitby tak aby to bylo průkazné, proto, že NECHCE aby byl jednoznačně dokázán. Analogicky víly spíš chtějí, aby se o nich jen povídalo, a tancují na lesních pasekách výhradně jen pokud se nikdo nedívá…

Věřící říkají: přece nečekáte, že se Bůh nechá “změřit”, že se nechá “dokazovat”?! Analogicky lze říct ale to samé pro víly! Jak tedy lze z toho, že je nikdo nikdy neviděl, činit nějaký závěr?

Pro váženého čtenáře by mělo být podstatné zamyslet se, zda opravdu ve prospěch neexistence víl neexistuje o nic víc důkazů, než ve prospěch neexistence Boha. Pokud se ukáže, že to tak je, pak jsme v situaci, že víra v Boha je stejně “oprávněná” jako víra v existenci víl.

This entry was posted in Křesťanské argumenty. Bookmark the permalink.

196 Responses to Existují víly?

  1. Michal says:

    Protestant: Zajímavý článek, mimochodem velmi často se v něm vyskytuje slovo “hřích”… Jaký je Váš výklad toho pojmu?

    Jinak ten článek je tak nádherná ukázka křesťanské eskamotáže a slovního ekvilibrismu, že si to asi vyžádá obsáhlejší komentář.

    Mimochodem, odpovědi na ty moje otázky z 8:32 v tom článku, pokud jsem si všiml, nezazněly.

  2. protestant says:

    Hříchem je třeba to, že označuji nějaký článek jako eskamotáže a slovního ekvilibrismus místo toho abych sám sobě přiznal že tomu nerozumím a že chyba je pravděpodobně ve mně. 🙂

  3. Michal says:

    Hehe, no on bude mnohem spíš problém v tom, že tomu rozumím až moc dobře 😀

    a že slabší povahy mohou nabýt právě toho dojmu, který jste zmínil, a nesmyslně se snaží hledat chybu u sebe, místo aby všichni pozvedli hlas, že král je nahý… 🙂

  4. protestant says:

    Sebechvála není dobře hodnocena nejen mezi věřícími… 🙂

  5. protestant says:

    Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
    Přísloví 16:18

    Málokdo ví, že i toto je z Bible. 🙂

  6. Michal says:

    Sebechvála? 🙂 Takže já už ani nemohu říct, že rozumím článku který jste mi předložil? To jako mám dělat, že nerozumím psanému textu? 🙂 Jinak je to sebechvála, a znak mé pýchy?

    Protestante Vy zase perlíte…

  7. protestant says:

    Když někdo o sobě prohlásí ” že tomu rozumí až moc dobře” tak je to v jakékoliv společnosti považováno za sebechválu. A tato vlastnost nebývá dobře hodnocena. Snad jen v reklamním průmyslu je to bráno jinak. 🙂

  8. Colombo says:

    protestant:
    Slovní spojení “Rozumím tomu až moc dobře” se používá v případech, kdy řeknete, že tomu rozumíte a tedy se nenecháte danou věcí oblbnout.

    Váš výklad “sebechvála smrdí” taky smrdí a mnohem víc.

    “laicky řečeno – bez Ježíšovy oběti a Božího ujištění o odpuštění bychom se stále starali o sebe (nábožensky řečeno o naši spásu) místo toho, abychom se starali o druhé. ”
    Před ježíšem jsme se starali o druhé (a o sebe) a po ježíšovi jsme se starali o sebe (a o druhé), čímž vaše tvrzení vyvracím.

  9. protestant says:

    Tomuhle říkáte vyvrácení? 🙂

  10. Michal says:

    Protestante já jsem přece to sousloví v následující větě rozvedl. Ano, rozumím tomu “až moc dobře”: Ten článek se snaží svým rozsahem, a docela květnatou mluvou zakrýt fakt, že se v něm mnoho konkrétního neříká, a zejména v něm není žádná uspokojivá odpověď na ty otázky naznačené v úvodu ohledně “ničím nepodmíněné Boží milosti”.

    Já ale konstatuji, Protestante, že se snažíte odvést pozornost. Teze že jsem pyšný a že se sebechválím je jistě zajímavá, a jistě by se Vám líbilo kdybych věnoval spoustu energie na její co možná nejdelší vyvracení – ale myslím že přínosnější by bylo, kdybyste opravdu předestřel svoji představu o jednotném rámci, který zastřešuje odpovědi na moje otázky.

    Mimochodem, takovým jednotným rámcem bezpochyby je křesťanský mainstream: je-li Bible slovo Boží, a zjevená Pravda, pak je jasné co je hřích, co je dobro, co je zlo, před čím nás Ježíš spasil, co po nás Bůh chce, co se stane když jeho přání nebudeme plnit, a spoustu dalších věcí.

    Vy jste tu konstrukci ale ve své menšinové filozofii rozboural – a zdá se že nejste schopen předložit konzistentní náhradu.

  11. protestant says:

    Vaši pýchu jsem použil jen jako ukázku hříchu. Jinak mne nezajímá a nemíním se o ní bavit ani pomoci ní odvádět někam pozornost. O vysvětlení pojmu hřích jste požádal sám.

  12. protestant says:

    …..Mimochodem, takovým jednotným rámcem bezpochyby je křesťanský mainstream: je-li Bible slovo Boží, a zjevená Pravda….

    Myslím, že zde uvedené ukázky z římskokatolického i evangelického prostředi toto zřetelně vysvětlují.

  13. Michal says:

    Tak tím že jste moji pýchu uvedl jako příklad hříchu, jste samozřejmě vůbec nevysvětlil, co to hřích je.

    Vámi uvedené ukázky, pokud jsem si všiml, naopak předpokládají Bibli jako zjevenou Pravdu a Slovo Boží. Čili nevím, jak je VY (který tuto premisu odmítáte) vůbec můžete používat jako vysvětlení. Navíc v nich stejně odpovědi na moje otázky nezazněly.

    Pokud nesouhlasíte, jistě pro vás nebude problém ty odpovědi citovat, popř. přeformulovat a krátce napsat.

  14. protestant says:

    Vámi uvedené ukázky, pokud jsem si všiml, naopak předpokládají Bibli jako zjevenou Pravdu a Slovo Boží.

    Která ukázka to předpokládá?

  15. Michal says:

    Samozřejmě obě. Obě z Bible vycházejí, a chápou ji jako bernou minci, jako Bohem autorizovaný text, a nikoliv jako názory jednoho kmene starého 2000-2500 let.

  16. protestant says:

    1.Mluvíte o Bibli nebo o SZ?
    2. Kde vidíte to tvrzení o autorizování Bohem?

  17. protestant says:

    … ještě mne napadla jedna alternativa. Pokud myslíte tím autorizováním současné působení Ducha Svatého, pod jehož vlivem můžeme v textech Bible skutečně rozpoznat Boží slovo, pak ano. Takhle to cítím i já. Ale samotný text, text bez současného vedení Duchem Svatým automaticky Božím slovem není.
    Myslím, že sám jste toho důkazem. Když vy čtete Bibli žádné Boží slovo neslyšíte. 🙂

  18. Michal says:

    1) mluvím o celé Bibli.
    2) já jsem přece neřekl, že to autorka TVRDÍ, já jsem řekl že to ten text PŘEDPOKLÁDÁ, a psal jsem i proč: vždyť jaký smysl by měly takové úvahy, pokud by vycházely z názorů jednoho starověkého kmene? Jaký by měly smysl, když se autorka vůbec nezabývá tím, zda ty názory lze brát vážně? Vůbec se tím nezabývá – protože to předpokládá naprosto automaticky. Nebo snad ne? Jak to teda potom vysvětlíte?

  19. Michal says:

    Ano, tak tohle je teze profesora Hellera, a psalo se to i v tom vašem citátu z KKC.

    Chtěl jsem sice nejdřív dořešit toho Ježíše, ale budiž:

    Takže na stole je teze, že k porozumnění Bibli je potřeba asistence Boha skrze Ducha svatého. Pak ovšem by se různí věřící v různých církvích a různých historických obdobích měli ve výkladu různých pasáží v Bibli shodovat. Duch Svatý by jim měl dopomoct ke stejnému pochopení.

    Jenže to se samozřejmě neděje ani omylem, děje se pravý opak. Výklad různých míst v Bibli se liší jak mezi různými církvemi, tak v různých historických obdobích, a liší se dokonce zásadně.

    Navíc, celá tato úvaha předpokládá, že Bible JE Boží zpráva lidem (a k jejímu pochopení budiž tedy potřeba ta asistence Ducha Svatého), tuto zprávu nám Bůh dal zjevně proto, že chtěl abychom ji znali (snad nic nemůže být logičtější) a tedy abychom se jí řídili (dejme tomu opět po ovlivnění Duchem Svatým). Toto jste Vy ale už několikrát popřel, naposledy dnes. Podle Vás Bibli NELZE chápat jako Boží zprávu lidem, a Bůh po nás nepožaduje, abychom se jí řídili!

    Dále je na místě námitka, proč, pokud nám Bůh chtěl dát zprávu formou knihy, tato zpráva není formulována tak, aby pokud možno minimalizovala možné nejednoznačnosti a nejasnosti ve výkladu. A proč je k jejímu výkladu potřeba ona “asistence ducha”. Toto se jeví jako kontraproduktivní, a máme-li tomu věřit, žádá si to uspokojivé vysvětlení. Jinak je na místě opět moje větička “myslím, že tomu rozumím až moc dobře” 🙂

  20. protestant says:

    1) mluvím o celé Bibli.
    2) já jsem přece neřekl, že to autorka TVRDÍ, já jsem řekl že to ten text PŘEDPOKLÁDÁ, a psal jsem i proč: vždyť jaký smysl by měly takové úvahy, pokud by vycházely z názorů jednoho starověkého kmene? Jaký by měly smysl, když se autorka vůbec nezabývá tím, zda ty názory lze brát vážně? Vůbec se tím nezabývá – protože to předpokládá naprosto automaticky. Nebo snad ne? Jak to teda potom vysvětlíte?

    1. pokud mluvíte o CELÉ Bibli pak nic neříkejte o izraelském národě.
    2. zkuste se vrátit na začátek a přečíst si jak je v Bibli obsaženo Boží slovo.