Lesk a bída umírněných křesťanů

Umírnění křesťané už nevěří ve stvoření světa v šesti dnech. Nevěří ani v celosvětovou potopu, ani v pravdivost příběhu o Adamovi a Evě (jakožto jediných lidech na tehdejším světě) ani v to, že Bůh opravdu nařídil pozabíjet všechny muže, ženy i děti nepřátelského národa, ani řadě dalších věcí.

Někteří tvrdí, že tyto pasáže jsou jen obrazy, ale nikdy nejsou schopni vysvětlit obraz čeho by ta která pasáž měla být. Jiní říkají, že ty pasáže jsou “vytrženy z kontextu” – ale jsou-li vyzváni, aby uvedli ten kontext, který zcela mění význam těch dotyčných pasáží, jsou opět bezradní. Není divu, vzhledem k tomu, že takový kontext samozřejmě neexistuje.

Další velmi správně říkají, že ty pasáže jsou dílem tehdejších lidí a odrážejí tedy jejich mytologii, a jejich přístup ke světu (což bychom my ateisté samozřejmě celé podepsali) avšak nejsou schopni vysvětlit četné novozákonní jasné deklarace o pravdivosti a platnosti Starého Zákona. S Ježíšovým “nepomine ani čárka, ani písmenko ze Zákona ani z Proroků” si hlavu nelámou.

Existuje velmi široké spektrum různých a začasté protichůdných výkladů, kterými se snaží křesťané (všichni, včetně fundamentalistů a konzervativců!) problémy Bible racionalizovat. Každý z nich je pevně přesvědčen, že právě on je reprezentatem toho Pravého a Autentického křesťanství, že právě On to vše pochopil správně, zatímco ti ostatní se více či méně mýlí.

To je samo o sobě velmi pozoruhodné, a nabízí se otázka: Jak mezi nimi rozhodnout, kdo má pravdu?

Pro nás ateisty je ale klíčové uvážit: představuje nebo nepředstavuje umírněné křesťanství alternativu? Nemohou mít zastánci některého z myšlenkových proudů liberálního křesťanství pravdu?

Umírněné křesťany spojuje jejich “liberální”, nebo spíše volný přístup k Bibli. Ten se dá shrnout asi tak, že problematické pasáže v Bibli (ať už z hlediska přírodovědného (viz. pan Grygar: Bible není učebnicí přírodovědy!) či morálního, historického nebo jakéhokoliv jiného) není nutno brát vážně, zatímco ty ostatní ano. Zopakujme ještě jednou: Pokud pasáž do našeho vidění světa nezapadá, pak ji nemusíme brát vážně, pokud se nám naopak “líbí”, pak je nutno ji brát jako Slovo Boží.

Klíčová myšlenka nyní je: s tímto přístupem lze zjevně obhájit a vydávat za Boží Vůli v podstatě jakoukoliv tezi, se kterou k dokazování přistoupíme! Umírnění křesťané si z celého křesťanství (nejen, ale i z Bible!) vyzobávají jen to co se jim hodí a tvoří si tak obsah svého učení prakticky zcela arbitrárně, libovolně! Znovu připomeňme, že samozřejmě není divu, že různé proudy a podproudy křesťanů si “vyzobou” různé podmnožiny Biblických i jiných tvrzení, a dostanou tak obsahově jiná učení (o kterých všichni s bohorovnou jistotou prohlašují, že jsou “tím pravým křesťanstvím” a že většina “rozumných křesťanů” má názory jako oni).

Jak by ale mohl mít kdokoliv z nich pravdu, když si zjevně množinu tvrzení kterým “věří” zvolil dle své libovůle tak, aby jemu osobně (nebo skupině jeho blízkých) konvenovala?!

Nebo jinak: Pokud by měl mít kdokoliv z oněch názorových proudů v křesťanství pravdu, pak by si ji měl být schopen obhájit (v argumentačním rámci víry) proti ostatním. Měl by být schopen ukázat, proč on pravdu má a ostatní ne. Ukazuje se, že ve věroučných otázkách jsou výrazně silnější argumenty fundamantalistů. Lze se značnou jistotou říct, že z věroučného hlediska právě oni mají pravdu – ostatně reprezentují pojetí víry, které se tu drželo víc než jeden a půl tisíce let. Umírnění křesťané tyto principy opustili nikoliv z vnitřních, věroučných důvodů, ale z důvodů vnějších. Dnes už by prostě věřit ve stvoření v šesti dnech vypadalo poněkud hloupě.

Umírnění křesťané tedy selhávají jak na poli racionality, tak na poli víry. Z těchto a výše uvedených důvodů proto nejsou, a nemohou být alternativou, kterou by bylo možno brát vážně.

121 thoughts on “Lesk a bída umírněných křesťanů

  1. Medea

    Nicejsko-Konstantinopolské krédo

    Věřím v jednoho Boha,
    Otce všemohoucího,
    Stvořitele nebe i země,
    všeho viditelného i neviditelného.

    Věřím v jednoho Pána
    Ježíše Krista,
    jednorozeného Syna Božího,
    který se zrodil z Otce
    přede všemi věky:

    Bůh z Boha, Světlo ze Světla,
    Pravý Bůh z Pravého Boha,
    zrozený, nestvořený,
    jedné podstaty s Otcem,
    skrze něhož všechno je stvořeno.

    On pro nás lidi
    a pro naši spásu
    sestoupil z nebe,
    skrze Ducha svatého
    přijal tělo z Marie Panny
    a stal se člověkem.

    Byl za nás ukřižován,
    za dnů Pontia Piláta,
    byl umučen a pohřben.
    Třetího dne vstal z mrtvých
    podle Písma.
    Vstoupil do nebe,
    sedí po pravici Otce.

    A znovu přijde, ve slávě,
    soudit živé i mrtvé
    a jeho království bude bez konce.

    Věřím v Ducha svatého,
    Pána a Dárce života,
    který z Otce i Syna vychází,
    s Otcem i Synem je zároveň
    uctíván a oslavován
    a mluvil ústy proroků.

    Věřím v jednu svatou,
    všeobecnou apoštolskou Církev.

    Vyznávám jeden křest
    na odpuštění hříchů,
    očekávám vzkříšení mrtvých
    a život budoucího věku.

    Amen.

  2. protestant

    Michal says:
    August 6, 2013 at 11:43 am
    Mě by stačil citát jediného křesťana s výjimkou Protestanta, který by si nebyl jist tím, zda nějaký člověk v dnešní době je či není Bůh… 🙂

    protestant:
    Ale tím, kdo se nad tím měl zamyslet jsi byl ty, ne já… 🙂

  3. Michal Post author

    Protestante:

    Pokud platí tvoje tvrzení, že o bohu nelze říct naprosto nic, pak logicky platí i to, že nelze říct nic o tom, zda já jsem nebo nejsem bůh.

    Z toho je ovšem zjevné, že to tvrzení NEplatí. Je absurdní postulovat, že o bohu nelze nic říct, protože to vede k absurdnímu závěru, že v takovém případě může být bůh cokoliv, počínaje mým hrnkem na kafe.

    Čili my s Médeou oba žasneme nad tím, že abys nemusel ustoupit ze svého “naprosto nedefinovatelného boha”, jsi ochoten hlásit se i k tomu naprosto absurdnímu tvrzení, že nevíš, jestli já jsem nebo nejsem bůh.

  4. protestant

    Michal says:
    August 6, 2013 at 12:05 pm
    Protestante:

    Pokud platí tvoje tvrzení, že o bohu nelze říct naprosto nic, pak logicky platí i to, že nelze říct nic o tom, zda já jsem nebo nejsem bůh.

    Z toho je ovšem zjevné, že to tvrzení NEplatí. Je absurdní postulovat, že o bohu nelze nic říct, protože to vede k absurdnímu závěru, že v takovém případě může být bůh cokoliv, počínaje mým hrnkem na kafe.

    protestant:
    Přijetí absurdity je v tomto případě lepší než boj proti vlastními silami vytvořenému slaměnému panákovi.

  5. carlos

    U nás se říká (určitě ne všichni), že kdo projde evangelickou fakultou a neztratí víru už ji nikdy ztratit nemůže. 🙂

    Michal a SVH 🙂

  6. Medea

    Protestant, podľa Pokorného: Ježiš je “človek, ku ktorému sa Boh prihlásil”, Ježiš sa nenarodil z Márie panny, nezomrel za naše hriechy.

    Ak už chceš obhajovať Pokorného “ortodoxiu” (v duchu Nicejsko-Konstantinopolského vyznania), tak sem daj nejaký Pokorného citát alebo citáty, v ktorom Pokorný pritakáva trojičnej teológii, uznáva, že Ježiš sa narodil z Márie panny a zomrel za naše hriechy 🙂

  7. Medea

    Věřím v Ducha svatého,
    Pána a Dárce života,
    který z Otce i Syna vychází

    Latinsky:
    Et in Spiritum Sanctum,
    Dominum et vivificantem,
    qui ex Patre filioque procedit.

    Samozrejme, tú neskoršiu latinskú vsuvku: “filioque””, pravoslávni odmietajú, podľa nich Duch vychádza len z Otca 🙂

  8. protestant

    Medea says:
    August 6, 2013 at 12:30 pm
    Protestant, podľa Pokorného: Ježiš je “človek, ku ktorému sa Boh prihlásil”, Ježiš sa nenarodil z Márie panny, nezomrel za naše hriechy.

    Ak už chceš obhajovať Pokorného “ortodoxiu” (v duchu Nicejsko-Konstantinopolského vyznania), tak sem daj nejaký Pokorného citát alebo citáty, v ktorom Pokorný pritakáva trojičnej teológii, uznáva, že Ježiš sa narodil z Márie panny a zomrel za naše hriechy 🙂

    protestant:
    Tohle všechno máš v jeho knize Apoštolské vyznání…

  9. protestant

    Medea says:
    August 6, 2013 at 12:30 pm
    Protestant, podľa Pokorného: Ježiš je “človek, ku ktorému sa Boh prihlásil”, Ježiš sa nenarodil z Márie panny, nezomrel za naše hriechy.

    protestant:
    Kde jsi našla, že Pokorný popírá, že se Ježíš narodil Marii???

  10. protestant

    carlos says:
    August 6, 2013 at 12:28 pm
    U nás se říká (určitě ne všichni), že kdo projde evangelickou fakultou a neztratí víru už ji nikdy ztratit nemůže. 🙂

    protestant:
    To jsi carlosi napsal výborně. EFT tě totiž zbaví všech nánosů a zbytečností, které si lidé ke Kristovu učení přidali.

  11. protestant

    Malá ukázka:

    Tento nález nás však nemůže vést k závěru, že
    článek o narození z panny je nebiblický a zbytečný.
    Především vyjadřuje to, co jsme ve dvou bodech
    shrnuli jako jeho nepochybný základ. Na tom zále-
    želo těm, kdo vyznání formulovali. Jistě byli v rám-
    ci svého obrazu světa přesvědčeni také o biologické
    pravdivosti svého výroku víry, ale tím nebyla slova
    o narození z Ducha a z Panny motivována. Navíc
    bychom projevili stejnou tendenci k ideologizaci
    víry, jakou projevili zastánci biologické věrohod-
    nosti tohoto výroku, kdybychom tvrdili, že biolo-
    gické panenství je tím historicky vyloučeno. V his-
    torii se dějí věci velmi nepravděpodobné a vymyka-
    jící se běžným důkazům.
    Jedno však je zřejmé. Platnost tohoto článku není
    vázána na jeho fyziologickou či gynekologickou věro-
    hodnost. Jde o vyznání, že Ježíš je plným člověkem,
    ale současně člověkem, který překonal tlak hříchu.
    Významní bibličtí svědkové svou víru s biologickou
    mimořádností Ježíšova narození nespojovali a prohla-
    šovat o někom, že není pravověrným křesťanem, ne-
    chápe-li výrok o Panně v biologickém smyslu, je z no-
    vozákonního hlediska stejnou herezí jako je ta, která
    tento výrok vyznání zcela odmítá. V církvi je tedy
    místo pro ty, kdo svou víru v Ježíše jako Syna Božího
    a nového člověka spojují s představou o Mariině bio-
    logickém panenství stejně jako pro ty, kdo se soustře-
    ďují jen na podstatu takového vyznání. Jakmile by se
    však pro tohle začali kaceřovat, minou se cílem jedni
    i druzí.

  12. Medea

    Protestant, tak podľa toho Tvojho citátu, Pokorný je (alebo bol) zástancom nejakého liberálneho, alegorického výkladu Nicejsko-Konstantinopolského kréda a biologické panenstvo Márie nepotvrdzuje, ale ho ani nevylučuje.

  13. protestant

    další ukázka za zmíněné knihy:

    …..O tom, co víra není
    Víru pokládají někteří lidé za opak vědy, věřit pro ně
    znamená uznávat nedoložené skutečnosti, takže kdo věří,
    musí být naivní. Ve skutečnosti věřit znamená přede-
    vším důvěřovat, spolehnout se. …..

  14. protestant

    Medea says:
    August 6, 2013 at 2:28 pm
    Protestant, tak podľa toho Tvojho citátu, Pokorný je (alebo bol) zástancom nejakého liberálneho, alegorického výkladu Nicejsko-Konstantinopolského kréda a biologické panenstvo Márie nepotvrdzuje, ale ho ani nevylučuje.

    protestant:
    Výklad je biblicky doložená metoda.

    …Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu….
    1 Korintským 14:26

    Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: “Rozumíš tomu, co čteš?” On odpověděl: “Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!” A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho.
    Skutky apoštolské 8:30 – Skutky apoštolské 8:31 (CEP)

    Proč by se měl výklad vyhýbat vyznáním?

  15. Medea

    Kde je v tejto Pokorného odpovedi, obsiahnutá trojičná teológia?

    Moderátorka: “Jak to ale chápete vy? Vy jste teolog, jste věřící člověk. Byl Ježíš Božím synem?”

    Prof. Pokorný: “Božím synem? Co je to Boží syn? Určitě nebyl fyzicky Božím synem, to bychom se museli ptát (na skoro až rouhačské otázky), s kým ho Pánbůh měl.
    Syn byl tehdy zásadně ten, kdo mohl právně zastupovat svého otce. To znamená, že Boží syn především reprezentoval vůli svého otce. Ježíš měl Pánaboha jako svého otce, měl k němu tento vztah a učil ho i ostatní (modlitba Otče náš je toho dokladem) a pochopitelně ho můžeme pokládat za Božího syna. Je to nenahraditelná metafora. Někdo chápe metaforu jen jako ozdobu, ale jsou metafory, bez kterých se neobejdeme. A neobejde se bez nich ani věda – třeba čas si představujeme jako prostor, to je naprosto nevědecké, ale bez toho se neobejdeme.”

    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/195286-cesi-jsou-vuci-krestanstvi-imunni-rika-petr-pokorny/

    Prof. Pokorný o Ježišovej obeti:

    Od nejstaršího pohledu – že Ježíš musel umřít, aby usmířil nějakou fatální chybu člověka, vinu Adamovu nebo něco podobného – až po veskrze moderní pochopení, že Ježíšův příběh prostě zjevuje, co před Bohem obstojí. Těžko dnes někdo uvěří, že svým utrpením na sebe vzal trest za lidské hříchy. Že před sebou měl obraz Boha, který byl pro něho tak cenný, že se ho nemohl vzdát, ani když mu hrozila smrt? To ano. Že to, co říkal a dělal, učil, staral se o nemocné, má budoucnost a vejde do nového věku tak jako po vzkříšení on sám? To jistě …

    a Nicejsko-Konstantinopolské krédo o Ježišovej obeti:

    On pro nás lidi
    a pro naši spásu
    sestoupil z nebe,
    skrze Ducha svatého
    přijal tělo z Marie Panny
    a stal se člověkem.

    Byl za nás ukřižován,
    za dnů Pontia Piláta,
    byl umučen a pohřben.
    Třetího dne vstal z mrtvých
    podle Písma.
    Vstoupil do nebe,
    sedí po pravici Otce.

  16. Medea

    Reflexia trojičnej teológie v dvoch veľkých protestantských vyznaniach viery:

    Augsburgské vyznanie viery

    1. O Bohu

    Predovšetkým podľa uznesenia Nicejského snemu jednomyseľne učíme a veríme, že je len jedna božská bytosť, ktorá sa nazýva Boh a naozaj je Bohom, a to v troch osobách, ktoré sú v tejto jedinej božskej bytosti, každá z nich je rovnako mocná a rovnako večná: Boh Otec, Boh Syn a Boh Duch Svätý. Všetky tri sú jedna božská bytosť, večná, nedeliteľná, neohraničená, nezmernej moci, múdrosti a dobroty, Stvoriteľ a Udržovateľ všetkých viditeľných i neviditeľných vecí. Slovom “osoba” sa nerozumie čiastka alebo vlastnosť niekoho iného, ale čo samo osebe jestvuje, ako tento pojem používali cirkevní otcovia.

    3. O Božom Synovi

    Ďalej učíme, že Boh Syn sa stal človekom, narodil sa z čistej panny Márie. Dve prirodzenosti, božská a ľudská, sú teda v jednej osobe nerozdeliteľne spojené: jeden Kristus, pravý Boh a pravý človek, ktorý sa skutočne narodil, trpel, bol ukrižovaný, zomrel a bol pochovaný; je obeťou nielen za dedičný hriech, ale aj za všetky ostatné hriechy a zmieril Boží hnev.

    http://www.kaplnka.sk/av/

    Druhé helvetské vyznání


    2. (Bůh jest trojjediný.) O tomtéž nezměrném, jediném a nedílném Bohu nicméně věříme a učíme, že jest nerozdělitelně a nesmíšeně rozlišen na osoby Otce, Syna a Ducha svatého, takže Otec zplodil Syna od věčnosti, Syn jest zplozen zplozením nevypravitelným, Duch svatý však z obou vychází, a to od věčnosti a s oběma má býti vzýván, tak že jsou tři ne sice bohové, nýbrž tři osoby téže podstaty, spoluvěčné a sobě rovné, rozlišené co do osobitostí, a předcházející jedna druhou pořadím, nikoli však nerovností. Pokud totiž jde o přirozenost nebo bytnost, jsou spojeny tak, že jsou jeden Bůh, a božská bytnost že jest společná Otci, Synu i Duchu svatému. Rozličnost osob nám totiž jasně ukázalo Písmo tím, že anděl mezi jiným pravil svaté Panně: Duch svatý sestoupí v tebe, a moc Nejvyššího zastíní tě; a (protož i to,) což se (z tebe) svatého narodí, slouti bude Syn Boží (Luk. 1, 35). Ale i při Kristově křtu jest slyšen hlas přicházející s nebe na Krista a pravící: Tento jest můj milý Syn (Mat. 3, 17). Zjevil se též Duch svatý v podobě holubice (Jan 1, 32). A když sám Pán přikazoval křtíti, přikázal křtíti ve jménu Otce. i Syna i Ducha svatého (Mat. 28, 19). Jinde v Evangeliu též řekl: Ducha svatého pošle Otec ve jménu mém. A opět praví: Když pak přijde Utěšitel, kterého já vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který od Otce pochází, ten bude vydávati svědectví o mně atd. (Jan 14, 26; 15, 26). Krátce: přijímáme Apoštolské vyznání, které nás učí pravé víře.

    3. (Kacířství.) Odsuzujeme tedy Židy a mohamedány i všecky, kdo se rouhají této svatosvaté a vzývání hodné Trojici. Odsuzujeme také všechny bludy a bludaře, kteří učí, že Syn a Duch svatý jsou Bohem toliko podle jména, že v Trojici je cosi stvořeného a služebného nebo druhému poddaného, že je v ní posléze něco nerovného, většího nebo menšího, cosi tělesného nebo tělesně zobrazeného, rozdílného co do jednání nebo vůle, buď smíšeného nebo osamoceného, jakoby Syn a Duch svatý byli stavy a vlastnosti jednoho Boha Otce, jak soudili monarchijci, noëtovci1), Praxeas, patripassiáni, Sabellius, Samosatský, Aëtios, Makedonios, anthropomorfité, Areios a podobní.

    http://polaris.nazory.cz/helvetica.html#iii

  17. protestant

    to Medea:
    A na spáleniny si dáváš pavučiny, nebo je zaříkáváš?
    A co proti blesku – dáváš svíčky za okno?

Comments are closed.