Dnes se podíváme na to, co Bible říká o Ježíšově narození, a zda to podporuje spíš postoj ateistů, nebo věřících. Připomeňme, že podle ateistů je příběh o Ježíšovi z velké části (ne-li celý) vymyšlený, zatímco křesťané zastávají postoj, že čtyři evangelia jsou nezávislá, autentická a vysoce věrohodná svědectví o historických událostech.
První zajímavou věcí je, že ze všech 27 spisů Nového Zákona mluví popisují Ježíšovo narození jen dva. Jsou to evangelisté Lukáš a Matouš. Proč se o zázracích a dalších mimořádných událostech, provázejících Ježíšovo početí a narození, jako Betlémská hvězda, Masakr neviňátek, zjevení anděla Gabriela panně Marii, Ježíšovo narození z panny, tři mudrcové, a další, nezmiňuje třeba Pavel ve svých dopisech? Proč se o něm nezmiňuje Jan, Petr, ani další? Jejich cílem přece bylo přesvědčit své posluchače – proč by se nezmínili o těch podivuhodných věcech, pokud by o nich věděli? Proč začínají i Marek a Jan popisovat Ježíšův život až v dospělosti?
Bibličtí historikové zjistili, že evangelium sv. Marka je nejstarší, a že Matouš a Lukáš z něj oba bohatě čerpali, a každý ho svým vlastním způsobem doplnil. Janovo evangelium pak stojí bokem od synoptiků (Marka, Lukáše a Matouše), a je otázkou zda pisatel Janova evangelia Lukášovo a Matoušovo dílo vůbec znal. Nabízí se tedy úvaha, zda by nebylo možné, aby si Lukáš a Matouš okolnosti Ježíšova narození prostě vymysleli. V dalším tuto úvahu prozkoumáme podrobněji.
Matouš popisuje Ježíšovo narození v bodech takto:
1) nezmiňuje žádné okolnosti předcházející početí
2) zjevení anděla Josefovi. Pokus o navázání na Starozákonní proroctví, v němž se však praví, že dítě se bude jmenovat Immanuel. To se ale poněkud nepovedlo, protože dítě bylo pojmenováno Ježíš, nikoliv Immanuel.
3) Ježíš se narodil v Betlémě, za dnů krále Heroda. Herodes vládl do roku 4. před naším letopočtem, podle Matouše se tedy Ježíš musel narodit nejpozději v roce 4. př.n.l.
4) Mudrcové z východu přišli za Herodesem.
5) Mudrcové jdou za Ježíšem, vedeni hvězdou, přinášejí dary
6) Anděl se zjevuje Josefovi, a nabádá rodiče k útěku do Egypta
7) Josef s Marií zůstávají v Egyptě až do Herodovy smrti
8 ) Masakr neviňátek, návaznost na proroctví s Ráchel
9) Anděl se zjevuje Josefovi, a oznamuje mu, že se může vrátit zpět
10) Návrat do Galileje, usazují se ve městě Nazaret. Návaznost na proroctví, že Ježíš bude zván Nazaretský.
Lukáš pojal celé vyprávění košatěji, celý příběh propletl s paralelním líčením narození Jana. My se ale budeme soustředit na příběh Ježíše. Podstatné je, že samotné okolnosti Ježíšova početí a narození vylíčil (vymyslel si je) Lukáš naprosto jinak:
1) Anděl se zjevuje Marii ve městě Nazaret, a zvěstuje jí její nastávající panenské početí z ducha svatého. Matouš se o ničem podobném nezmiňuje.
2) Za doby Mariina těhotenství, před nástupem Qurinia na trůn dal César Augustus provést sčítání lidu. Protože Qurinius nastoupil na trůn roku 6.n.l, podle Lukáše se Ježíš narodil cca o 9 let později, než podle Matouše.
3) Lukáš se nezmiňuje o žádném Josefově vidění, nemluví o proroctví s Immanuelem.
4) Rodiče se vydali do Betléma, aby se tam nechali zapsat. Tento bod je mimochodem zcela ahistorický. Římané sčítali svoje občany, nikoliv židy, bez ohledu zda žili nebo nežili na jejich území. Na Josefa a Marii by se tedy sčítání nevztahovalo. Bez ohledu na to, ani po těch na které se sčítání vztahovalo samozřejmě nikdo nechtěl, aby cestovali do města svého původu.
5) Pastýřům držícím hlídku se zjevuje anděl, ti se pak jdou poklonit Ježíšovi. Matouš o ničem podobném nemluví.
6) Lukáš neříká ani slovo o Mudrcích, hvězdě, darech, Herodovi, masakru neviňátek, cestě do Egypta – o ničem z toho!
7) Osm dnů po Ježíšově narození ho zanesli do Jeruzaléma, nechat ho obřezat. Přinesli mu dvě hrdličky a dvě holoubata, epizoda se Simeonem a prorokyní Annou. O ničem z bodu (7) se Matouš nezmiňuje ani slovem.
8 ) Epizoda s dvanáctiletým Ježíšem v chrámu. Opět, žádný jiný evangelista ani autor epištol se o tomto nezmiňuje.
Je vidět, že je obtížné najít v těchto dvou příbězích vůbec nějaké styčné body! Tyto styčné body jsou (ne)překvapivě dány právě okolnostmi, známými z proroctví, na které se oba evangelisté snažili příběh “naroubovat”. Jde zejména o narození v Betlémě, a Ježíšův přídomek Nazaretský.
Svoji zjevnou snahu propojit Ježíšův příběh se Starým Zákonem završili Lukáš i Matouš pokusem, prokázat Ježíšův královský původ (k Davidovi) rodokmenem. Oba dva rodokmeny jsou ale naprosto odlišné, a navíc je to celé zbytečné, protože Ježíš přece nebyl Josefův syn, ale Marie počala z Boha. Někteří věřící tvrdí, že Ježíš byl královského původu přes Marii, avšak tato teze je zcela bez podpory v Písmu, navíc žádného Izraelce té doby by ani nenapadlo odvozovat rodokmen přes matku.
Navíc uvažme, jak by asi Lukáš a Matouš k takovému rodokmenu přišli – znal snad každý obyvatel tehdejšího Izraele svůj rodokmen 40 generací nazpět? Nebo si takový rodokmen vedl speciálně prostý tesař Josef?
Teze, že autoři Lukášova a Matoušova evangelia si okolnosti Ježíšova narození prostě vymysleli, tedy vysvětluje spoustu věcí najednou:
1) jak to, že o Ježíšově narození se zmiňují jen dva spisy z 27
2) jak to, že tak každý činí diametrálně odlišně
3) proč zrovna tito dva autoři přicházejí s Ježíšovým rodokmenem, a proč jsou tyto rodokmeny tak odlišné
4) jak je možná epizoda s Betlémskou hvězdou, jak se ta hvězda mohla ZASTAVIT nad novorozeným Ježíškem (zastavit NAD konkrétním místem na Zemi? Hvězda?! A jak může vůbec hvězda kohokoliv kamkoliv vést, pokud tedy není čirou náhodou PŘESNĚ na východ od kritického místa – a v tomto případě by zas tuto úlohu zastala kterákoliv hvězda, ne jen Betlémská), a jak to že se o takové hvězdě nezmiňuje naprosto žádná z mnoha vyspělých kultur té doby, které jinak astronomické události pečlivě dokumentovaly
5) jak to že žádný z mnoha tehdejších historiků nezaznamenal masakr neviňátek
6) pokud Ježíšovo narození vyvolávalo údajně tolik pozornosti, jak to že si na ně v době jeho kázání nikdo ani nevzpomněl?!
7) jak to, že se Ježíšově mesiášství podivovali i jeho bezprostřední sousedé z vesnice, kteří by snad o jeho zázračném narození měli vědět víc než dobře, a s napětím očekávat “co z nej vyroste”?
8 ) jak vysvětlit všechna ta vyplněná proroctví?
9) ahistoricita spojená se sčítáním
10) jak mohla panna počít?
atd…
Kdo z křesťanů má alespoň srovnatelně silné vysvětlení? Uvědomme si, že jednoduchá myšlenka “Matouš a Lukáš si to celé vymysleli” vysvětluje všechno. Tato jednoduchá teze si vynucuje (!) vysvětlení splněných proroctví, rozdílných rodokmenů, nesouladu mezi těmi příběhy, shodu na Betlémě a Nazaretě, rozdílů v datech narození, atd. Prostě, pokud si to Matouš a Lukáš vymysleli nezávisle na sobě, s cílem navázat Ježíšův příběh na Starý Zákon, pak bychom přímo čekali typově podobný výsledek, který také v Bibli skutečně čteme. A naopak, měl-li by Matouš a Lukáš zapsat skutečné svědectví o historických událostech, každý svým vlastním způsobem, pak by to mělo vypadat výrazně jinak, mnohem konzistentněji, věrohodněji.
A jaké jsou problémy tohoto vysvětlení? Nevím o žádných – snad s něčím přijdou křesťané v diskuzi.
Matouš:
-narození v Betlémě
-zvýšeny zájem, nebezpečí
-Egypt do Herodové smrti
-Galilea
Lukaš:
-rodiče v Galilei
-narození v Betlémě,
-bez zvýšeného zájmu, pokoj
-cesta zpět do Galilee
Jsem přesvědčen, že tyto dva popisy události jsou neslučitelné.
Možné scénáře:
Matouš:
Rodiče žili v Betlémě. Po narození Ježíše se z nějakého důvodu stěhují do Galilee. Zbytek je jen omáčka s velkou pravděpodobnosti neodpovídající skutečnosti.
Lukáš:
Lukáš ví, že Ježíš pochází z Galilee. Ale Mesiáš se má narodit v Betlémě. Lukáš vymysli příběh jak to dát dohromady.
Pak je tu ještě možnost, že se Ježíš nenarodil v Betlémě, ale v Galilei.
Marek a Jan jeho narození vůbec neřeší, řekl bych, nepokládají to za důležité. Zajímavý je text v J 7,40-53:
„Když někteří ze zástupu uslyšeli tato slova, říkali: ‚To je skutečně ten Prorok.‘ Druzí říkali: ‚To je Mesiáš‘, a jiní říkali: ‚Což Mesiáš přijde z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš přijde z potomstva Davidova a z Betléma, kde žil David?‘ Tak vznikl v zástupu kvůli němu rozkol. Někteří z nich ho chtěli zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruce. Strážci tedy přišli k velekněžím a farizeům a ti jim řekli: „Proč jste ho nepřivedli?“ Strážci odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil, jako mluví tento člověk.“ Farizeové jim odpověděli: „I vy jste svedeni? Uvěřil snad v něho některý z vůdců nebo z farizeů? Jen tento zástup, který nezná Zákon — jsou prokleti.“ Jeden z nich, Nikodém, který předtím přišel k němu, jim řekl: „Odsuzuje náš Zákon člověka, aniž ho nejprve vyslechne a zjistí, co učinil?“ Odpověděli mu: „Nejsi také ty z Galileje? Prozkoumej to a viz, že z Galileje prorok nepovstane.“ A každý se odebral do svého domu.“
Zajímavé je, že se Jan o narození v Betlémě nezmiňuje. Byla by to dobrá obrána proti velekněžím a farizeům. Ale on mlčí. Proč? Že by o tom nevěděl? Pokud bylo Janovo evangelium napsané ke konci prvního století, že by se Janovu sluchu nedostala zvěst o narození v Betlémě? Nebo tu zvěst o Betlémě nepovažoval za věrohodnou? Možná, že Jan tu událost popisuje přesně tak jak se udala a nic k ní nepřidává. Tzn. Ježíš farizeům neoponuje, nepřesvědčuje je o tom, že se narodil v Betlémě. A Jan to tak ponechává.
OK, vraťme se k původní otázce číslo 6): i kdyby pozornost narození popsaná Vámi citovanými slovy byla opravdu velká, za třicet let si na Ježíše mnozí vzpomněli, ale mnozí také ne – pouze v textu evangelií není uvedeno, zda si to pobouření při příchodu mudrců někdo s tímto spojil. Určitě čtete Bibli pečlivě, ale já osobně nevidím důvod si tuto otázku číslo 6 pokládat — respektive někdo si na tuto událost příchodu mudrců musel vzpomenout, proto se právě do evangelia podle Matouše dostala. Ale že by nějak plošně upozornila na Ježíše, to nemyslím. To spíš bylo úkolem Jana Křtitele – ten přišel několik měsíců před Ježíšem na veřejnost — to je myslím interval, který jsou lidi schopní zachytit – a vidíte, o vystoupení Jana Křtitele mluví všechna čtyři evangelia!!!! :-
—-
Co se týká toho datování evangelií, je důležité si uvědomit, že konečný postoj spočívá zase na víře, protože názor, že evangelia napsali očití svědci (nebo Marek pod Petrovým dohledem), je stejně možný jako ten, že byla napsána později — respektive člověk si musí vybrat, kterému názoru bude věřit, a oba jsou možné.
Například datování Markova evangelia je diskutováno nad faktem, zda je Marek napsal před nebo po Petrově smrti (cca 65 AD). Ti, co by chtěli interpretovat Ireneova slova, že Marek psal po Exodu Petra a Pavla (meta tén exodon), uvádějí, že Marek psal po roce 65 a exodos = Petrova a Pavlova smrt. Jiní, co citují výrok od Hérodota (Hér. 6.10), že Petr poslal Marka do Alexandrie kolem roku 43 AD poté, co Marek už evangelium sepsal, vykládají meta tén exodon = po odchodu Petra a Pavla z Říma. Každý čtenář biblické literatury si musí vybrat, zda bude věřit scénáři datování E.podle Marka po roce 65 AD, nebo zda bude věřit brzkému datování v roce 43 AD. Já volím z těchto dvou možných interpretací rok 43 AD.
Četl někdo z vás Popol Vuh?
Ne, je to něčím zajímavé?
Jo, svatá kniha z naprosto jiného pohledu, máme dost archeologických vykopávek, abychom mohli odhalovat jádro příběhů a vůbec. A právě u Popol Vuhu jde pěkně vidět, jak se z obyčejného příběhu stala mytologie. Podobně jako s biblí.
Břéťo, díky za super příspěvky. Myslím, že se pomalu dostáváme k otázce věrohodnosti popisu zázraků. Takže mám jeden dotaz:
Existuje nějaký důvod, jak si racionálně zdůvodnit, že Ježíš konal zázraky? Jaké důvody tě vedou k tomu, že se domníváš, že Ježíš zázraky konal? Máš k tomu nějaký objektivní racionální důvod?
Zde jsou důvody pro tvrzení opaku, že bychom existenci zázraků neměli brát v úvahu, pokud se bavíme o vědeckém zkoumání historie:
1) Zázrak je už z principu událost velmi nepravděpodobná. Při historickém zkoumání bereme vždy v úvahu, jak daná událost zapadá do kontextu té doby, jak je pravděpodobná varianta A oproti variantě B. Z tohoto pohledu je vždy historicky schůdnější hledat přirozené vysvětlení, pokud je možné.
2) Ani v současnosti nemáme přes mnoho zdánlivých zázraků, zázračných vyléčení a podobně žádný vědecký důkaz, že k něčemu podobnému dochází. Je proto logické, že bychom se měli velmi obezřetně stavět k podobným tvrzením v minulosti pokud nebude zdrcující evidence k jejich podpoře.
3) Zázrak, jako je zmrtvýchvstání, chůze po vodě a proměna vody na víno je v přímém rozporu s našimi znalostmi fungování přírody a s tím jaký svět existuje kolem nás. Naopak dnes existuje mnoho lidí, kteří zdánlivé zázraky konají. Jedná se buď o eskamotéry, kteří přiznávají, že jde o triky k pobavení publika, nebo naopak o lidi, kteří se snaží přesvědčit ostatní, že se jedná o skutečné zázraky (léčení, mluvení cizími jazyky apod.) Nic z toho ale není uznáváno vědeckou obcí, jako nepochybný důkaz. Často se jedná naopak o usvědčené podvodníky, přesto jim mnoho lidí věří.
Proč se tedy vůbec možností, že Ježíš konal zázraky zabývat?
to Slávek:
Co považuješ Slávku za zázrak?
to Protestant: V kontextu naší debaty je to hlavně proroctví o zničení chrámu. Obecně pak Ježíšovo zmrtvýchvstání a jeho biblické zázraky: proměna vody na víno, chůze po hladině apod.
K dataci evangelií to ale omezme na to proroctví.
Jestli mohu odpovědět i já, Protestante 🙂
Za zázrak považuji něco, co je v rozporu s přírodními zákony. Tedy Boží zásah do našeho světa.
Zázrak by teda např. byl, kdyby se cihla sama od sebe vznesla metr vysoko, a zůstala tam viset. Přijeli by vědci, zkumali by to, a nenalezli by žádnou sílu, která by tu cihlu držela ve vzduchu. Přesto by tam visela.
Zázrakem je taky naprosto nadevší pochybnost zmrtvýchvstání. Je-li člověk skutečně mrtvý x hodin, a už několik hodin trvá proces buněčné degradace a rozpadu tkání – tak jeho návrat mezi živé by byl rozhodně zázrakem, protože by byl v příkrém rozporu s druhým termodynamickým zákonem.
Nebo bych rozhodně považoval za zázrak, kdyby se ukázalo, že prokazatelně fungují modlitby, a to navíc JEN modlitby k “tomu správnému a jedinému” Bohu. Tj. nesprávné modlitby, k nesprávným bohům by nefungovaly.
Poslední bod bych považoval v zásadě za důkaz Boží existence. Kdyby jen tato jedna věc fungovala, pak by bylo zcela racionální usoudit, že křesťanství je pravdivé.
to Slávek:
Proroctví je ale z biblického hlediska něco jiného než předvídání budoucnosti.
Je to spíše snaha změnit myšlení a chování lidí v současnosti. Proroci nevěšitili. proroci mluvili k dnešku a promítali Boží slova do aktuální situace.
to Michal:
http://pozp.evangnet.cz/knihovna/problemy-porusovani-prirodniho-radu-v-bibli.html
Podle mě, ve vztahu k Břéťovi je klíčová otázka na jeho vztah k Pravdě.
Číst Bibli s předporozuměním, že je Pravdivá, a že je Slovem Božím, bych ještě akceptoval. Jenže v Břéťově případě se obávám, že si navíc apriori zakázal o tomto předpokladu pochybovat, neřku-li se ho pod tíhou faktů zříct. Že předem VÍ, že jakákoliv diskuze k tomuto závěru nemůže dospět.
A pokud se v tomto nemýlím, pak je jakákoliv diskuze na téma pravdivosti Bible s Břéťou zcela zbytečná. Je potřeba soustředit se právě na to, co se rozumí pod pojmem Pravda, a zda vůbec má smysl s předporozuměním z předchozího odstavce k diskuzi přistupovat. Prostě, je potřeba si ujasnit, jestli to co jsem napsal opravdu platí, a pokud ano, tak aby si Břéťa tento přístup nějak obhájil. Má-li ovšem vůbec zájem o seriózní diskuzi.
Colombo says: Jo, svatá kniha z naprosto jiného pohledu, máme dost archeologických vykopávek, abychom mohli odhalovat jádro příběhů a vůbec. A právě u Popol Vuhu jde pěkně vidět, jak se z obyčejného příběhu stala mytologie. Podobně jako s biblí.
Karel: Asi většina toho kolem bude v angličtině, že?
Zajímalo by mne co srovnávají, starší mayské texty s mladšími? Na čem je vidět ten vývoj mezi obyčejným příběhem a mytologii, co mají? Lze tam vystopovat i časovou vzdálenost mezi tím příběhem a tou mytologii?
U SZ bych se nebránil mytologii. Času tam bylo dost, ale co NZ, tedy evangelia? Tam toho času je poskrovnu, je dostačující k vzniku mytologie?
Protestante, k tomu článku na který jsi zde teď dával odkaz: Já přece rozhodně netvrdím, že přírodní řád je nezrušitelný!!! Já tvrdím, že POKUD by Bůh existoval, pak by jej JISTĚ MOHL porušovat! A definoval jsem, že tyto Boží zásahy bych považoval za zázraky.
Jenže my jsme v průběhu tisíciletí zjistili, že zázraky se prostě nedějí. Že přírodní řád platí s naprosto fenomenální a neuvěřitelnou spolehlivostí. Z tohoto empirického pozorování tedy usuzujeme, že zázraky se nedějí. A toto platí do té doby, než se JEDEN JEDINÝ nezpochybnitelný objeví! Chápeš ten rozdíl? Já netvrdím, že se zázraky NEMOHOU stávat. MOHOU – ale žel, NESTÁVAJÍ SE.
Mimochodem, on tenhle přírodní řád je neuvěřitelná věc sama o sobě. Lidé v Ježíšově době neměli ANI TUŠENÍ, že něco takového existuje! Všechno, co se dělo, vnímali jako přímou vůli Bohů (Boha). Mohlo se tedy stát v principu COKOLIV.
Zázrak pak nebyl porušením jakýchkoliv zákonů – byl to prostě jev, který se běžně nestává. A stal-li se, pak bylo na místě se ptát, jaká MOC ho způsobila, a za jakým účelem. Lidé tedy u Ježíše neměli nejmenší problém s tím, že by porušoval nějaké “přírodní zákony” – neměli tehdy naprosto žádnou ideu čehokoliv podobného. Ježíšovy zázraky prostě představovaly akty velmi mocného člověka, Mesiáše, nadaného Mocí přímo od Boha, a mající s ním určitý speciální a úzký vztah (tedy Syna Božího).
Toto je Ježíš všech Synoptiků. Janův Ježíš je pak ještě MNOHEM výš. Je roven samotnému Bohu.
to Michal:
“……Zázrak je takový Boží čin, i když někdy skrze lidské ruce, který nás odkazuje zpět k samému Bohu. Spatřit jej ovšem můžeme až tehdy, když nám pro něj Bůh sám otevře oči. Nejen zázrak sám, ale i možnost jej spatřit je Boží dar, dar víry. Takže zázrak víru nevyrábí, nýbrž naopak víra nám otevírá oči pro to, abychom zázrak viděli, zazřeli……”
Tedy nic co by bylo v rozporu s přírodními zákony.
to Michal:
“….Zázraky, Boží zázraky pak se dějí stále. Každý den. To jen nám schází citlivost je vnímat, jsme slabé víry, duchovně krátkozrací, že je nevidíme. Pro mne jako astmatika je zázrakem každý volný dech, každý den bez velké bolesti, bez úzkosti a trápení, protože je mi signálem, znamením, že Kristus je nám blízko a Boží náruč je ještě otevřená navzdory všemu, co jsme se tu my, lidé, už na zemi navyváděli a dál vyvádíme. Nevěra nevidí Boha a jeho dílo nikde, víra rozpoznává stále víc a víc, jak jsme Božím dílem zcela obklopeni, jak jsme sami jeho dílem, jak nás Boží činy vedou i doprovázejí na každém kroku…..”
Heller
Karel: on je problém, že mayských textů moc není, většinu toho byla spálena:) zůstávají jen nějaké vytesané příběhy v mayském písmu na chrámech atp., k tomu jsem se zatím nedostal, ale i tam se popisuje příběh o dvou bratřích, co přišli do podsvětí a porazili bohy smrti.
Jo, většina dostupného popul vuhu je v angličtine, český překlad je neuvěřitelně vzácný, ačkoliv je. V lepších knihovnách by měl být ovšem k dispozici, ale v knihkupectvích ho bohužel nekoupíte. Proto jsem byl nucen si koupit anglický na amazonu (hrůza, z amériky do Prahy mě to stálo 300kč, z prahy do ostravy 900kč).
Každopádně, Popol Vuh je psán už v latince (ačkoliv pořád maysky, již né glyfy), zajímavé je na něm ne ten příběh dvou bratří, ani příběh o stvoření světa, ale samotná mythologie kmene Quiche a Kakičelů. Protože velká část z ní, její putování atp., je historicky doložená. Máme archeologické nálezy, které dokazují velkou část putování a usídlení se na pahorkatině. Navíc je ale onen příběh obohacen o mythologické příhody, které jsou nereálné.
Stejně jako se i obyčejné historky, které vyprávíte pro pobavení ostatních, neustále nafukují, až je v nich více vymyšleného, než skutečného, tak se i z historických událostí, jež vypravovali kmenoví stařešinové mladším, když je učili o historii a výmečnosti jejich kmene, stává mythologie, kde je kmen podrobován zkouškami od nejrůznějších božstev a naopak mu jeho bohové-patroni pomáhají v překonání těchto mythologických událostech.
Podobně i z poměrně běžné invaze proti obchodní metropoli Tróji se stal mythologický epos Ilias a Odyssea.
Takže protestante, ty kulové víš, co je to zázrak, nemám pravdu? Ty polofilozofické kecy, že zázrak je, když vyjde slunce, nebo zázrak je to, když se zamiluju…
Pro mne bude zázrak, až napíšeš smysluplný inteligentní post.
To taky odporuje přírodním zákonům.
to Colombo:
Pro mne by byl zázrak kdyby ses choval méně infantilně. A věřím, že se to jednou stane.