Ježíšovo narození

Dnes se podíváme na to, co Bible říká o Ježíšově narození, a zda to podporuje spíš postoj ateistů, nebo věřících. Připomeňme, že podle ateistů je příběh o Ježíšovi z velké části (ne-li celý) vymyšlený, zatímco křesťané zastávají postoj, že čtyři evangelia jsou nezávislá, autentická a vysoce věrohodná svědectví o historických událostech.

První zajímavou věcí je, že ze všech 27 spisů Nového Zákona mluví popisují Ježíšovo narození jen dva. Jsou to evangelisté Lukáš a Matouš. Proč se o zázracích a dalších mimořádných událostech, provázejících Ježíšovo početí a narození, jako Betlémská hvězda, Masakr neviňátek, zjevení anděla Gabriela panně Marii, Ježíšovo narození z panny, tři mudrcové, a další, nezmiňuje třeba Pavel ve svých dopisech? Proč se o něm nezmiňuje Jan, Petr, ani další? Jejich cílem přece bylo přesvědčit své posluchače – proč by se nezmínili o těch podivuhodných věcech, pokud by o nich věděli? Proč začínají i Marek a Jan popisovat Ježíšův život až v dospělosti?

Bibličtí historikové zjistili, že evangelium sv. Marka je nejstarší, a že Matouš a Lukáš z něj oba bohatě čerpali, a každý ho svým vlastním způsobem doplnil. Janovo evangelium pak stojí bokem od synoptiků (Marka, Lukáše a Matouše), a je otázkou zda pisatel Janova evangelia Lukášovo a Matoušovo dílo vůbec znal. Nabízí se tedy úvaha, zda by nebylo možné, aby si Lukáš a Matouš okolnosti Ježíšova narození prostě vymysleli. V dalším tuto úvahu prozkoumáme podrobněji.

Matouš popisuje Ježíšovo narození v bodech takto:

1) nezmiňuje žádné okolnosti předcházející početí
2) zjevení anděla Josefovi. Pokus o navázání na Starozákonní proroctví, v němž se však praví, že dítě se bude jmenovat Immanuel. To se ale poněkud nepovedlo, protože dítě bylo pojmenováno Ježíš, nikoliv Immanuel.
3) Ježíš se narodil v Betlémě, za dnů krále Heroda. Herodes vládl do roku 4. před naším letopočtem, podle Matouše se tedy Ježíš musel narodit nejpozději v roce 4. př.n.l.
4) Mudrcové z východu přišli za Herodesem.
5) Mudrcové jdou za Ježíšem, vedeni hvězdou, přinášejí dary
6) Anděl se zjevuje Josefovi, a nabádá rodiče k útěku do Egypta
7) Josef s Marií zůstávají v Egyptě až do Herodovy smrti
8 ) Masakr neviňátek, návaznost na proroctví s Ráchel
9) Anděl se zjevuje Josefovi, a oznamuje mu, že se může vrátit zpět
10) Návrat do Galileje, usazují se ve městě Nazaret. Návaznost na proroctví, že Ježíš bude zván Nazaretský.

Lukáš pojal celé vyprávění košatěji, celý příběh propletl s paralelním líčením narození Jana. My se ale budeme soustředit na příběh Ježíše. Podstatné je, že samotné okolnosti Ježíšova početí a narození vylíčil (vymyslel si je) Lukáš naprosto jinak:

1) Anděl se zjevuje Marii ve městě Nazaret, a zvěstuje jí její nastávající panenské početí z ducha svatého. Matouš se o ničem podobném nezmiňuje.
2) Za doby Mariina těhotenství, před nástupem Qurinia na trůn dal César Augustus provést sčítání lidu. Protože Qurinius nastoupil na trůn roku 6.n.l, podle Lukáše se Ježíš narodil cca o 9 let později, než podle Matouše.
3) Lukáš se nezmiňuje o žádném Josefově vidění, nemluví o proroctví s Immanuelem.
4) Rodiče se vydali do Betléma, aby se tam nechali zapsat. Tento bod je mimochodem zcela ahistorický. Římané sčítali svoje občany, nikoliv židy, bez ohledu zda žili nebo nežili na jejich území. Na Josefa a Marii by se tedy sčítání nevztahovalo. Bez ohledu na to, ani po těch na které se sčítání vztahovalo samozřejmě nikdo nechtěl, aby cestovali do města svého původu.
5) Pastýřům držícím hlídku se zjevuje anděl, ti se pak jdou poklonit Ježíšovi. Matouš o ničem podobném nemluví.
6) Lukáš neříká ani slovo o Mudrcích, hvězdě, darech, Herodovi, masakru neviňátek, cestě do Egypta – o ničem z toho!
7) Osm dnů po Ježíšově narození ho zanesli do Jeruzaléma, nechat ho obřezat. Přinesli mu dvě hrdličky a dvě holoubata, epizoda se Simeonem a prorokyní Annou. O ničem z bodu (7) se Matouš nezmiňuje ani slovem.
8 ) Epizoda s dvanáctiletým Ježíšem v chrámu. Opět, žádný jiný evangelista ani autor epištol se o tomto nezmiňuje.

Je vidět, že je obtížné najít v těchto dvou příbězích vůbec nějaké styčné body! Tyto styčné body jsou (ne)překvapivě dány právě okolnostmi, známými z proroctví, na které se oba evangelisté snažili příběh “naroubovat”. Jde zejména o narození v Betlémě, a Ježíšův přídomek Nazaretský.

Svoji zjevnou snahu propojit Ježíšův příběh se Starým Zákonem završili Lukáš i Matouš pokusem, prokázat Ježíšův královský původ (k Davidovi) rodokmenem. Oba dva rodokmeny jsou ale naprosto odlišné, a navíc je to celé zbytečné, protože Ježíš přece nebyl Josefův syn, ale Marie počala z Boha. Někteří věřící tvrdí, že Ježíš byl královského původu přes Marii, avšak tato teze je zcela bez podpory v Písmu, navíc žádného Izraelce té doby by ani nenapadlo odvozovat rodokmen přes matku.

Navíc uvažme, jak by asi Lukáš a Matouš k takovému rodokmenu přišli – znal snad každý obyvatel tehdejšího Izraele svůj rodokmen 40 generací nazpět? Nebo si takový rodokmen vedl speciálně prostý tesař Josef?

Teze, že autoři Lukášova a Matoušova evangelia si okolnosti Ježíšova narození prostě vymysleli, tedy vysvětluje spoustu věcí najednou:

1) jak to, že o Ježíšově narození se zmiňují jen dva spisy z 27
2) jak to, že tak každý činí diametrálně odlišně
3) proč zrovna tito dva autoři přicházejí s Ježíšovým rodokmenem, a proč jsou tyto rodokmeny tak odlišné
4) jak je možná epizoda s Betlémskou hvězdou, jak se ta hvězda mohla ZASTAVIT nad novorozeným Ježíškem (zastavit NAD konkrétním místem na Zemi? Hvězda?! A jak může vůbec hvězda kohokoliv kamkoliv vést, pokud tedy není čirou náhodou PŘESNĚ na východ od kritického místa – a v tomto případě by zas tuto úlohu zastala kterákoliv hvězda, ne jen Betlémská), a jak to že se o takové hvězdě nezmiňuje naprosto žádná z mnoha vyspělých kultur té doby, které jinak astronomické události pečlivě dokumentovaly
5) jak to že žádný z mnoha tehdejších historiků nezaznamenal masakr neviňátek
6) pokud Ježíšovo narození vyvolávalo údajně tolik pozornosti, jak to že si na ně v době jeho kázání nikdo ani nevzpomněl?!
7) jak to, že se Ježíšově mesiášství podivovali i jeho bezprostřední sousedé z vesnice, kteří by snad o jeho zázračném narození měli vědět víc než dobře, a s napětím očekávat “co z nej vyroste”?
8 ) jak vysvětlit všechna ta vyplněná proroctví?
9) ahistoricita spojená se sčítáním
10) jak mohla panna počít?
atd…

Kdo z křesťanů má alespoň srovnatelně silné vysvětlení? Uvědomme si, že jednoduchá myšlenka “Matouš a Lukáš si to celé vymysleli” vysvětluje všechno. Tato jednoduchá teze si vynucuje (!) vysvětlení splněných proroctví, rozdílných rodokmenů, nesouladu mezi těmi příběhy, shodu na Betlémě a Nazaretě, rozdílů v datech narození, atd. Prostě, pokud si to Matouš a Lukáš vymysleli nezávisle na sobě, s cílem navázat Ježíšův příběh na Starý Zákon, pak bychom přímo čekali typově podobný výsledek, který také v Bibli skutečně čteme. A naopak, měl-li by Matouš a Lukáš zapsat skutečné svědectví o historických událostech, každý svým vlastním způsobem, pak by to mělo vypadat výrazně jinak, mnohem konzistentněji, věrohodněji.

A jaké jsou problémy tohoto vysvětlení? Nevím o žádných – snad s něčím přijdou křesťané v diskuzi.

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

408 Responses to Ježíšovo narození

  1. Bo says:

    Michal: Ovšem autoři epištol to popisují zcela jinak, a to právě spirituálně. Není žádný náznak, že by autoři epištol věděli o tělesném zjevení Ježíše. Kdyby věděli, pak by to jistě napsali – tak jak to učinili Lukáš a Jan.

    Tady už vchází do hry mnoho neznámých. Nevíme,psali -li autoři epištol ještě jiné,které se nedochovali. Ale je zjevné, že po odchodu Ježíše do nebe je nejdůležitější vztah s Duchem Svatým,(stejně jako dnes) který je spirituální povahy. Pisatelé epištol předpokládají, že adresáti tento vztah mají a DS znají a na praktické Jeho působení se soustředí.
    Pro mě není až tak nutné aby se povinně zmiňovali o fyzickém setkání se vzkříšeným Kristem.

  2. Bo says:

    Nojo Michale, na odbornících se mi nejvíc líbí, jak často své závěry přehodnocují.
    Nechme to tedy otevřené
    Dobrou noc.

  3. Bo says:

    Nerudo, toho Gamaliela jsem si špatně vybavil, není to tam
    omlouvám se a beru zpět.

  4. neruda says:

    Nerudo, toho Gamaliela jsem si špatně vybavil, není to tam
    omlouvám se a beru zpět.

    Bo, nic brát zpět nemusíte, zmínku o Gamalielovi máte ve Skutcích 22:3. Sám Pavel v epištolách o něm ale nepíše, to je fakt.

  5. protestant says:

    to michal:

    Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.

    1 Korintským 15:16 – 1 Korintským 15:23 (CEP)

    Pavel o vzkříšení Krista mluví v minulém čase. Jako o něčem co už nastalo.

  6. protestant says:

    Michal says:
    December 29, 2011 at 10:52 pm
    No bacha – není pochyb o tom, že Lukáš a Jan jasně mluví o tělesném zjevení. Jan dokonce nechal Tomáše sáhnout do Ježíšových ran – jak působivé.

    Ovšem autoři epištol o ničem takovém nepíší. U Lukáše a Jana jasně vidíme, že když někdo chce popsat posmrtného Ježíše tak, aby bylo jasné že je z masa a kostí, tak to udělá a není o tom pochyb. Oba to napsali jasně. Za povšimnutí také stojí, že u Matouše už lze o tělesnosti toho zjevení pochybovat, a Marek nepíše vůbec o žádném posmrtném zjevení Ježíše.

    protestant:

    Asi nebylo třeba něco tak zjevného psát.
    Nikdo dnes také nepíše že jíme ústy, či chodíme po nohách. Takové “banality” není třeba psát.

  7. Břeťa says:

    Zdravím,

    a) svědci o smrti JK: máte pravdu, co se týká dvanácti, většina nebyla svědky ukřižování, nebo to aspoň v Bibli není zmíněno; to jsem přehnal.

    b) to Michal: to utrpení prvních křesťanů jsem myslel hlavně v souvislosti s celkovým poselstvím křesťanství, včetně vzkříšení; měl jsem na mysli veškeré záznamy o utrpení, které máme z 1.století, např. Neronovo obvinění křesťanů při vypálení Říma, apod.

    c) to Colombo: drby, povídačky, klepy: — ano, to je právě pro mne důkazem, že první učedníci svědectví o vzkříšení a odchodu Ježíše do nebe jako klep nebrali, ale byli ochotni za něj zemřít;

    d) očekával bych, že někdo z vás se vyjádříte k mému hlavnímu příspěvku do diskuse, kde jsem reagoval na všech deset otázek ke článku:

    http://www.i-ateismus.cz/2011/02/jezisovo-narozeni/comment-page-2/#comment-24670

    celkově si myslím, že z těch příspěvků zde zaznívá skepticismus k autorství a datování novozákonních knih — například Michal cituje z anglické wikipedie pseudepigrafní původ 2. listu Petrova — ale o pár řádků níže v témže článku je uveden odkaz na pět autorů, kteří datují Petrovy dopisy do šedesátých let prvního století. Totéž se týká evangelií — lze docela dobře si myslet, že Matouš, Marek i Lukáš napsali své evangelium kolem roku 60 n.l. (Marek i dříve, pokud bereme za pravděpodobné, že Matouš i Lukáš jeho text znali). Řekl bych, že asi 30-40 procent autorů komentářů biblických knih uvádí datování velmi nízké oproti tomu, co lze vidět jako předpoklad u mnohých reakcí zde — a vysvětlují dohady o pseudepigrafii i pozdějším autorství docela dobrými argumenty.

  8. Michal says:

    Protestant: Takové “banality” není třeba psát.

    No jenomže ona to ani tehdy v žádném případě banalita, tedy spíše samozřejmost, nebyla. A vidíme to hned z několika věcí. Předně, v době psaní epištol pořád věřila v Kristovo vzkříšení značná menšina lidí. Za druhé, věřící (apoštolové, jako Pavel) CHTĚLI evangelizovat nevěřící, a víme to protože to o sobě přímo napsal. Pavel se přece charakterizoval jako apoštol pro pohany.

    Snad nejjasněji je to ale vidět právě z 1 Korintským 15, kde Pavel lamentuje nad tím, že dokonce i mnozí z těch kterým je adresován jeho dopis, tedy z členů Korintské CÍRKVE popírají zmrtvýchvstání!!! (1Kor 15:12). A snaží se je přesvědčit, že se pletou. A je velmi poučné všimnout si, jak to dělá. Neřekne: “copak jste už zapomněli na Tomáše? Sám si mohl sáhnout do Kristových ran! A to jste už zapomněli, jak Ježíš po své smrti pojedl se svými učedníky rybu?” Ne, nic z toho.

    Pavlova argumentace zní:
    14 A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu!
    15 Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni.

    Co k tomu dodat?

  9. Michal says:

    Břéťo, rád se k tomu Vašemu úvodnímu příspěvku vyjádřím. Teď musím pryč, tak nejpozději do dnešního odpoledne odpovím.

  10. protestant says:

    Michal says:
    No jenomže ona to ani tehdy v žádném případě banalita, tedy spíše samozřejmost, nebyla. A vidíme to hned z několika věcí. Předně, v době psaní epištol pořád věřila v Kristovo vzkříšení značná menšina lidí. Za druhé, věřící (apoštolové, jako Pavel) CHTĚLI evangelizovat nevěřící, a víme to protože to o sobě přímo napsal. Pavel se přece charakterizoval jako apoštol pro pohany.

    protestant:

    Musíš se Michale rozhodnout o které době mluvíme. Zda o Pavlovi, nebo o době vzniku Markova evangelia.

  11. protestant says:

    Michal says:
    Neřekne: “copak jste už zapomněli na Tomáše? Sám si mohl sáhnout do Kristových ran! A to jste už zapomněli, jak Ježíš po své smrti pojedl se svými učedníky rybu?” Ne, nic z toho.

    protestant: Korint je poměrně daleko od Jeruzaléma, tedy od místa setkání Tomáše se vzkříšeným Kristem. V Korintu pravděpodobně apoštola Tomáše nikdy neviděli. Tedy neměli na co vzpomínat.

  12. Colombo says:

    c) to Colombo: drby, povídačky, klepy: — ano, to je právě pro mne důkazem, že první učedníci svědectví o vzkříšení a odchodu Ježíše do nebe jako klep nebrali, ale byli ochotni za něj zemřít;

    Pardón? Co má být důkaz čeho?
    Že někdo bral klepy jako čirou pravdu? Že někdo byl ochoten zemřít za něco, o čem si myslel, že byla pravda ale vona to byla lež?

    Prosímvás, takových lidí je…

  13. protestant says:

    to Colombo:
    Znáš osobně někoho takového. Někoho kdo by byl ochoten jít na smrt za něco co převzal z druhé ruky? Já tedy nikoho takového neznám.

  14. Colombo says:

    protestante: kdyby jsi byl alspoň sám k sobě čestný…

  15. protestant says:

    to Colombo.

    Já jsem, ale ty podle mne nejsi. Podle mne neznáš nikoho, jen mlžíš.

  16. Colombo says:

    protestant: jasně, já mlžím:D jistě:D

    Důkaz: Náboženství a lidé, kteří pro své vyznání zemřeli.
    argument: Všechna náboženství nemůžou být pravidvá, neboť se spousta z nich vylučuje. Pokud řeknete, že nějaké jejich jádro je pravdivé, pak to opět podporuje mou tezi, neboť nedokážeme rozlišit, co je to jejich pravdivé jádro.

  17. Colombo says:

    A teď ve dvou větách jen pro protestanta:

    Důkaz: Náboženství a lidé, kteří pro své vyznání zemřeli.

  18. Karel says:

    Michal says: Bo, souhlas – a to je asi tak jediné místo ze všech epištol, kde by kdokoliv z jejích autorů mluvil o tom, že by byl opakovaně za něco trestán. Další už IMHO nenajdeš.

    Karel:
    1K 15,9 “Neboť já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem hoden nazývat se apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev.”
    Ga 1,13 “Vždyť jste slyšeli o mém někdejším počínání, když jsem byl v židovství, že jsem sdo skrajnosti pronásledoval Boží církev a ničil ji.”
    Pavel potvrzuje zprávy ze Skutku.

    1Te 2,15 “….kteří zabili Pána Ježíše i své proroky a také nás pronásledovali…”
    2Tm 3,12 “Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.”
    Ga 5,11 “Bratři, jestliže dosud hlásám obřízku, proč jsem ještě pronásledován? Pak by se ztratilo pohoršení kříže.”
    Ř 12,14 “Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte.”
    1K 4,12 “….lopotíme se prací vlastních rukou. Když nám spílají, žehnáme, když nás pronásledují…”
    Předpoklad pronásledovaní.

    Michal: Kolik je těch primárních pramenů, které o nějakém pronásledování mluví? Zde si s dovolením sám odpovím: je přesně JEDEN, a to anonymní spisek Skutky Apoštolů, sepsaný pravděpodobně cca 50 let po Ježíšově smrti (přesně to nikdo neví). Je to spisek osobně angažovaného člověka (autora Lukášova evangelia), jehož zjevným cílem bylo podat události tak, aby přivedl další lidi k víře, případně aby upevnil víru u lidí, kteří ji již mají.

    Skutky o pronásledovaní mluví. Řekni, proč by si to pronásledovaní vymysleli? Nepřijde mi to jako dobrý nápad tímto “výmyslem” přivést lidi ke Kristu. 😀

    A co Nero v roce 64? Jak to bylo s tím pronásledováním křesťanu? Bylo, nebo to jsou jen neověřitelné výmysly?

    A co Flavius? “Ananos shromáždil synedrion a postavil před něj Jakuba, bratra Ježíše, který byl nazýván Christos, a některé další, obvinil je, že překračují zákon a nechal je ukamenovat.”

  19. Colombo says:

    “A co Nero v roce 64? Jak to bylo s tím pronásledováním křesťanu? Bylo, nebo to jsou jen neověřitelné výmysly?”

    Zrovna nero toho pronásledoval trochu víc, než křesťany. Což ale nic neříká o běžném pronásledování všech křesťanů.
    Ono by bylo celkem i možné, že se mohlo jednat o nebezpečné sekty, ke kterým by se ani tehdejší křesťané nehlásili, typičtí doomsdayeři, nebezpeční pro režim.

    A až potom, co byli pochytáni a pobyti se z nich udělali svatouškové.
    Ostatně, podobné případy známe i z dnešní doby.