Dnes se podíváme na to, co Bible říká o Ježíšově narození, a zda to podporuje spíš postoj ateistů, nebo věřících. Připomeňme, že podle ateistů je příběh o Ježíšovi z velké části (ne-li celý) vymyšlený, zatímco křesťané zastávají postoj, že čtyři evangelia jsou nezávislá, autentická a vysoce věrohodná svědectví o historických událostech.
První zajímavou věcí je, že ze všech 27 spisů Nového Zákona mluví popisují Ježíšovo narození jen dva. Jsou to evangelisté Lukáš a Matouš. Proč se o zázracích a dalších mimořádných událostech, provázejících Ježíšovo početí a narození, jako Betlémská hvězda, Masakr neviňátek, zjevení anděla Gabriela panně Marii, Ježíšovo narození z panny, tři mudrcové, a další, nezmiňuje třeba Pavel ve svých dopisech? Proč se o něm nezmiňuje Jan, Petr, ani další? Jejich cílem přece bylo přesvědčit své posluchače – proč by se nezmínili o těch podivuhodných věcech, pokud by o nich věděli? Proč začínají i Marek a Jan popisovat Ježíšův život až v dospělosti?
Bibličtí historikové zjistili, že evangelium sv. Marka je nejstarší, a že Matouš a Lukáš z něj oba bohatě čerpali, a každý ho svým vlastním způsobem doplnil. Janovo evangelium pak stojí bokem od synoptiků (Marka, Lukáše a Matouše), a je otázkou zda pisatel Janova evangelia Lukášovo a Matoušovo dílo vůbec znal. Nabízí se tedy úvaha, zda by nebylo možné, aby si Lukáš a Matouš okolnosti Ježíšova narození prostě vymysleli. V dalším tuto úvahu prozkoumáme podrobněji.
Matouš popisuje Ježíšovo narození v bodech takto:
1) nezmiňuje žádné okolnosti předcházející početí
2) zjevení anděla Josefovi. Pokus o navázání na Starozákonní proroctví, v němž se však praví, že dítě se bude jmenovat Immanuel. To se ale poněkud nepovedlo, protože dítě bylo pojmenováno Ježíš, nikoliv Immanuel.
3) Ježíš se narodil v Betlémě, za dnů krále Heroda. Herodes vládl do roku 4. před naším letopočtem, podle Matouše se tedy Ježíš musel narodit nejpozději v roce 4. př.n.l.
4) Mudrcové z východu přišli za Herodesem.
5) Mudrcové jdou za Ježíšem, vedeni hvězdou, přinášejí dary
6) Anděl se zjevuje Josefovi, a nabádá rodiče k útěku do Egypta
7) Josef s Marií zůstávají v Egyptě až do Herodovy smrti
8 ) Masakr neviňátek, návaznost na proroctví s Ráchel
9) Anděl se zjevuje Josefovi, a oznamuje mu, že se může vrátit zpět
10) Návrat do Galileje, usazují se ve městě Nazaret. Návaznost na proroctví, že Ježíš bude zván Nazaretský.
Lukáš pojal celé vyprávění košatěji, celý příběh propletl s paralelním líčením narození Jana. My se ale budeme soustředit na příběh Ježíše. Podstatné je, že samotné okolnosti Ježíšova početí a narození vylíčil (vymyslel si je) Lukáš naprosto jinak:
1) Anděl se zjevuje Marii ve městě Nazaret, a zvěstuje jí její nastávající panenské početí z ducha svatého. Matouš se o ničem podobném nezmiňuje.
2) Za doby Mariina těhotenství, před nástupem Qurinia na trůn dal César Augustus provést sčítání lidu. Protože Qurinius nastoupil na trůn roku 6.n.l, podle Lukáše se Ježíš narodil cca o 9 let později, než podle Matouše.
3) Lukáš se nezmiňuje o žádném Josefově vidění, nemluví o proroctví s Immanuelem.
4) Rodiče se vydali do Betléma, aby se tam nechali zapsat. Tento bod je mimochodem zcela ahistorický. Římané sčítali svoje občany, nikoliv židy, bez ohledu zda žili nebo nežili na jejich území. Na Josefa a Marii by se tedy sčítání nevztahovalo. Bez ohledu na to, ani po těch na které se sčítání vztahovalo samozřejmě nikdo nechtěl, aby cestovali do města svého původu.
5) Pastýřům držícím hlídku se zjevuje anděl, ti se pak jdou poklonit Ježíšovi. Matouš o ničem podobném nemluví.
6) Lukáš neříká ani slovo o Mudrcích, hvězdě, darech, Herodovi, masakru neviňátek, cestě do Egypta – o ničem z toho!
7) Osm dnů po Ježíšově narození ho zanesli do Jeruzaléma, nechat ho obřezat. Přinesli mu dvě hrdličky a dvě holoubata, epizoda se Simeonem a prorokyní Annou. O ničem z bodu (7) se Matouš nezmiňuje ani slovem.
8 ) Epizoda s dvanáctiletým Ježíšem v chrámu. Opět, žádný jiný evangelista ani autor epištol se o tomto nezmiňuje.
Je vidět, že je obtížné najít v těchto dvou příbězích vůbec nějaké styčné body! Tyto styčné body jsou (ne)překvapivě dány právě okolnostmi, známými z proroctví, na které se oba evangelisté snažili příběh “naroubovat”. Jde zejména o narození v Betlémě, a Ježíšův přídomek Nazaretský.
Svoji zjevnou snahu propojit Ježíšův příběh se Starým Zákonem završili Lukáš i Matouš pokusem, prokázat Ježíšův královský původ (k Davidovi) rodokmenem. Oba dva rodokmeny jsou ale naprosto odlišné, a navíc je to celé zbytečné, protože Ježíš přece nebyl Josefův syn, ale Marie počala z Boha. Někteří věřící tvrdí, že Ježíš byl královského původu přes Marii, avšak tato teze je zcela bez podpory v Písmu, navíc žádného Izraelce té doby by ani nenapadlo odvozovat rodokmen přes matku.
Navíc uvažme, jak by asi Lukáš a Matouš k takovému rodokmenu přišli – znal snad každý obyvatel tehdejšího Izraele svůj rodokmen 40 generací nazpět? Nebo si takový rodokmen vedl speciálně prostý tesař Josef?
Teze, že autoři Lukášova a Matoušova evangelia si okolnosti Ježíšova narození prostě vymysleli, tedy vysvětluje spoustu věcí najednou:
1) jak to, že o Ježíšově narození se zmiňují jen dva spisy z 27
2) jak to, že tak každý činí diametrálně odlišně
3) proč zrovna tito dva autoři přicházejí s Ježíšovým rodokmenem, a proč jsou tyto rodokmeny tak odlišné
4) jak je možná epizoda s Betlémskou hvězdou, jak se ta hvězda mohla ZASTAVIT nad novorozeným Ježíškem (zastavit NAD konkrétním místem na Zemi? Hvězda?! A jak může vůbec hvězda kohokoliv kamkoliv vést, pokud tedy není čirou náhodou PŘESNĚ na východ od kritického místa – a v tomto případě by zas tuto úlohu zastala kterákoliv hvězda, ne jen Betlémská), a jak to že se o takové hvězdě nezmiňuje naprosto žádná z mnoha vyspělých kultur té doby, které jinak astronomické události pečlivě dokumentovaly
5) jak to že žádný z mnoha tehdejších historiků nezaznamenal masakr neviňátek
6) pokud Ježíšovo narození vyvolávalo údajně tolik pozornosti, jak to že si na ně v době jeho kázání nikdo ani nevzpomněl?!
7) jak to, že se Ježíšově mesiášství podivovali i jeho bezprostřední sousedé z vesnice, kteří by snad o jeho zázračném narození měli vědět víc než dobře, a s napětím očekávat “co z nej vyroste”?
8 ) jak vysvětlit všechna ta vyplněná proroctví?
9) ahistoricita spojená se sčítáním
10) jak mohla panna počít?
atd…
Kdo z křesťanů má alespoň srovnatelně silné vysvětlení? Uvědomme si, že jednoduchá myšlenka “Matouš a Lukáš si to celé vymysleli” vysvětluje všechno. Tato jednoduchá teze si vynucuje (!) vysvětlení splněných proroctví, rozdílných rodokmenů, nesouladu mezi těmi příběhy, shodu na Betlémě a Nazaretě, rozdílů v datech narození, atd. Prostě, pokud si to Matouš a Lukáš vymysleli nezávisle na sobě, s cílem navázat Ježíšův příběh na Starý Zákon, pak bychom přímo čekali typově podobný výsledek, který také v Bibli skutečně čteme. A naopak, měl-li by Matouš a Lukáš zapsat skutečné svědectví o historických událostech, každý svým vlastním způsobem, pak by to mělo vypadat výrazně jinak, mnohem konzistentněji, věrohodněji.
A jaké jsou problémy tohoto vysvětlení? Nevím o žádných – snad s něčím přijdou křesťané v diskuzi.
Colombo, v NZ je napsané – budete-li věřit, pohneš horou. Můžeme ten výrok rozebírat, jestli to Ježíš myslel doslova, nebo vymýšlet jiné teorie, kterými bychom vysvětlili, proč s těmi horami nehýbeme. Já si myslím, že není třeba se v tom vrtat – prostě věř a pohneš horou. Pokud však ještě není čas na to, aby jsi horou pohnul, věřit nebudeš a tou horou nepohneš.
Uvedu příklad: Lide snili o tom, že se budou procházet po Měsíci. Do určité doby nevěřili, že by to bylo kdy možné, např v takovém 10. st. Ale jak přišla ta správná doba, řekl si člověk: Ale vždyť by to bylo možné, věřil tomu a šel za svým snem. A stanul na Měsíci. Kdysi to byla hora s kterou, jak se zdálo, nelze pohnout. Možná, že něco podobného platí i v duchovním světě – duch jenž vítězi nad hmotou. Já vím, je to trochu fantasmagorie v našem racionálním světě, ale to je možná ten náš problém – naše racionalita. Kdoví co myslel Ježíš slovy: Blahoslavení chudí v duchu. Třeba lidí prosté, kteří se ve své prostotě více spoléhají na Boha, než na svou rozumnost. Lidi, kteří navzdory skutečnosti, kterou vidí kolem sebe, věří a tato víra nese své ovoce.
A ještě něco: Samotné snění nestačí. Je třeba věřit, že tou horou pohneš. Viz ten můj příklad s lety na Měsíc.
A teď vy, Břéťo! Prohlaste to samé co já, v opačném gardu! Jste ochoten přestat věřit, pokud by vám někdo ukázal, že tím směrem ukazuje evidence? Jste schopen uvést jednu nebo více věcí, které kdyby se ukázaly jako pravdivé, tak by vás to přivedlo k nevíře v Boha? Tak jako jsem to učinil já?
Hádám, že ani omylem. Nechápu ale, proč si nejste ochoten sám o sobě přiznat pravdu. Proč si něco o sobě namlouváte, případně proč před námi ze sebe děláte něco, co nejste.
Je zajímavé o tom přemýšlet, protože jsem přesvědčen, že Bůh existuje. Proto nemyslím, že se kdy najde důkaz proti jeho existenci, ani nemohu uvést něco, co by mne převedlo na nevíru, protože si myslím, že to není možné. Možná kdyby mne někdo přesvědčil, že Bible není pravdivá v tom smyslu, že není pravdivé její poselství — ale nevím, jak by takový důkaz mohl být proveden. Jistě ve svém článku jde Michal správným směrem – určitě otázky 3 a 9 jsou vážné, ale otázku 3 jsem si zodpověděl a nad otázkou 9 mám sice nějaké otazníky, ale jen dílčí, ne takové, které by mne oprávnily odmítnout svědectví Bible, zejména svědectví Nového zákona, o kterém je řeč, jako celek.
Jistě, přesvědčte mne, že Bible nemluví pravdu, a vzdám se víry, že Bůh existuje. Ale to musí být pořádný důkaz. Nestačí tvrdit, že to říká Wikipedie nebo Encyklopedia Britannica. Ani nestačí říct, že to říká většina odborníků v ČR nebo v Evropě, a dokonce by na mne neudělala dojem ani většina odborníků na celém světě. Nemusíme se přít, kdy bylo napsáno evangelium podle Marka, zda před rokem 60 nebo ne – zajímá mne objektivní důkaz, že obsah jeho evangelia se neodehrál.
A ještě k té objektivitě, zdá se, že ten, kdo je přesvědčen o existenci Boha, už nemůže být součástí diskuse o jeho existenci, ale myslím, že neexistuje nic takového jako nestranný názor – vždy je součástí našeho přemýšlení soubor několika axiomů, které jsme přijali jako nedokázané. I ateisté mají své premisy, ze kterých nesleví, a je otázka, zda oprávněně. Více viz
http://www.rozhovor.cz/souvislosti/0035vztah-vedy-a-viry-2.php
“A ještě k té objektivitě, zdá se, že ten, kdo je přesvědčen o existenci Boha, už nemůže být součástí diskuse o jeho existenci, ale myslím, že neexistuje nic takového jako nestranný názor – vždy je součástí našeho přemýšlení soubor několika axiomů, které jsme přijali jako nedokázané. I ateisté mají své premisy, ze kterých nesleví, a je otázka, zda oprávněně. Více viz”
Ano. To rádi věřící říkají. Oni totiž mají takový axiom, přes který nejede vlak, takže i nějaký ateista musí mít nějaký axiom, přes který nejede vlak.
Jenže tak to není. Mohl by mi někdo říct, jaký je ten můj axiom, přes který nejede vlak? Žádný není. Je pouze pár základních předpokladů, například to, že okamžik a a okamžik a+1 jsou spolu v nějakém vztahu, resp. že okamžik a+1 vzniknul z okamžiku a aplikováním nějaké funkce/zobrazneí/jakkoliv tomu chete říkat. Tedy, že svět je kauzální. (což ale můžeme ověřit, takže to opět takovým axiomem není), dalším předpokladem je poznatelnost světa (aby mělo smysl npř. to ověřování), ale to je taky jeden ze základních existenčních předpokladů ověřených existencí člověka. Zatím nikdo nedokázal navrhnout podobu nekauzálního nepoznatelného světa, který by odpovídal tomu, co pozorujeme (a když ano, nevím o tom). Tedy to nejsou jakés takés axiomy, přes které nejede vlak. Možná je tak nejzákladnějším axiomem existence vědomí, ale to bychom se dostali také ke spoustě paradoxů, které by nám ukázali, že opak (tedy neexistence vědomí) by byl celkem problematický (zejména s tím, že každý něco takového jako vlastní existenci pociťujeme).
Takže, ačkoliv je tato myšlenka (žádný pohled není zcela objektivní) správná, chybí ji jeden základní poznatek: některé pohledy jsou objektivnější, než ostatní.
protestant:
Tak uveď nějaký konkrétní přiklad. Třeba nějakého ateistického “Schweitzera”
Slávek:
Nikoho takového neznám. Zkus mi prosím přiblížit, který z jeho činů považuješ za neopakovatelný? Který čin je takový, že žádný nekřesťan to nikdy neprovedl nebo by nemohl provést?
Karel: Ale v tom Ježíšově výroku není ani slovo o tom, že by šlo o víru, kterou definujeme jako křesťanskou.
Slávek: tak jsem se v tom Karle už úplně ztratil. Přiznávám. O jakou víru se tedy podle tebe jedná? A pokud to není křesťanská víra, v čem je to potom unikátní pro křesťanství? V čem se to liší tisíce knížek, které tvrdí “myslete pozitivně a dokážete vše”?
to Colombo a Protestant: do sebe pánové, skutečně tu děláte čest této diskusi :-/
Slávek: tak jsem se v tom Karle už úplně ztratil. Přiznávám. O jakou víru se tedy podle tebe jedná? A pokud to není křesťanská víra, v čem je to potom unikátní pro křesťanství? V čem se to liší tisíce knížek, které tvrdí “myslete pozitivně a dokážete vše”?
Karel: Já bych řekl, že se neliší, jen v objektu víry, nebo možná přesněji v tom co tu víru spouští. Ale jak pro ty autory knih, tak pro Pána Ježíše je podstatná ta víra. A v čem, že je to Kristové unikátní? V tom, že to říká bez obalu.
A proč je křesťanství unikátní? Křesťanství je unikátní ve zvěsti Boží milosti. Ve zvěsti Boží lásky. Každý může žít s Bohem, nemusí konat žádné rituály, aby se Bohu zalíbil. Jasně je to ukázáno na příběhu o marnotratném synu. Řekl bych, že křesťanství je konec náboženství skutku.
Slávku, ještě aby nedošlo k omylu, bavíme se teď o víře/věření tak to může vypadat, že to věření je nejpodstatnější co člověk má jako křesťan dělat. Není tomu tak. Víru/věření bych viděl jako nástroj, pomůcku pro život křesťana, ale tento nástroj bez lásky je k ničemu. Budeš mít víru, která hory přenáší, ale nebudeš mít lásku – je ti to k ničemu (1.Kor 13. kap).
Colombo: Tedy, že svět je kauzální. (což ale můžeme ověřit, takže to opět takovým axiomem není), dalším předpokladem je poznatelnost světa (aby mělo smysl npř. to ověřování), ale to je taky jeden ze základních existenčních předpokladů ověřených existencí člověka. Zatím nikdo nedokázal navrhnout podobu nekauzálního nepoznatelného světa, který by odpovídal tomu, co pozorujeme (a když ano, nevím o tom).
Colombo, neber to teď jako polemiku s tím co jsi napsal v předchozím komentáři Břeťovi. Prostě mne to zaujalo a chtěl bych se na něco zeptat. jak se v tom kauzálním světě vyrovnáváš s absolutní náhodou, o které se mluví v kvantové fyzice? Je potom ten svět ještě kauzální? Možná namítneš, že na makroskopické úrovní se tato náhoda neprojevuje, tedy, že ten projev je vysoce nepravděpodobný. (K tomu by mne zajímaly nějaké příklady, pokud by někdo nevěděl, kdy k tomu dochází s vyloučením člověka.) Ale co když člověk, jeho vědomí, je mostem mezi makroskopickým a mikroskopickým? Potom vliv náhody, která se zatím objevovala jen v kvantovém světě, začíná mít v makroskopickém světě veliký vliv. Pak už vůbec nemůžeme mluvit o kauzálním světě.
Karel: ale vždyť takový svět zůstává stále kauzální. Když vytáhnu modrý míček, stane se toto, když vytáhnu červený míček, stane se támhle to.
Jen není absolutně deterministický.
Ale na tohle, stejně jako na ztrátu informace způsobenou černou dírou, což tak děsí fyziky, jsou jiní machři. Npř. Hawking.
Slávek:
Nikoho takového neznám. Zkus mi prosím přiblížit, který z jeho činů považuješ za neopakovatelný? Který čin je takový, že žádný nekřesťan to nikdy neprovedl nebo by nemohl provést?
protestant:
To rozhodnutí ve 27 letech opustit dobře placené a uznávané místo na univerzitě, ve Štrasburském sboru a pozici vynikajícího světově proslulého varhaníka a začít studovat medicínu za účelem založení nemocnice v malé neznámé vesnici kde se rozhodl strávit zbytek života.
Slávek says:
January 8, 2012 at 2:27 am
to Colombo a Protestant: do sebe pánové, skutečně tu děláte čest této diskusi :-/
protestant:
To je jen takové škádlení. Já mám colomba rád. 🙂
Slávek: tak jsem se v tom Karle už úplně ztratil. Přiznávám. O jakou víru se tedy podle tebe jedná? A pokud to není křesťanská víra, v čem je to potom unikátní pro křesťanství? V čem se to liší tisíce knížek, které tvrdí “myslete pozitivně a dokážete vše”?
prtestant:
Zkusím za sebe –
křesťanství je unikátní v tom, že ti již bylo odpuštěno, že jsi již byl spasen. Nemusíš věnovat energii na svoji spásu a můžeš se plně věnovat druhým.
Colombo: Mohl by mi někdo říct, jaký je ten můj axiom, přes který nejede vlak?
Ano, mohu, rád :- Co když je to právě to, že “není Bůh” — nebo přesvědčení, že “nelze rozhodnout, že Bůh existuje”? Nebo pokud chcete, mohu to říct mírněji: “Neochota přijmout důkazy o historii = důkazy o tom, že něco určitého, co se stalo více než před sto lety, se opravdu událo”. Vidím u některých neochotu zabývat se důkazy historicko-právní povahy — to, co se před tisíci (nebo více) lety skutečně odehrálo, nelze dokázat nějak opakováním pokusu za podobných podnímek prostě proto, že v okamžiku (a+1) neznáme, jaké byly podmínky v okamžiku (a).
Jaké metody máte ve svém arzenálu, co se týká poznání něčeho o minulosti? To, že je to na Wikipedii, nebo že to říká většina odborníků — to by bylo trochu málo.
Colombo says: …ale vždyť takový svět zůstává stále kauzální. Když vytáhnu modrý míček, stane se toto, když vytáhnu červený míček, stane se támhle to.
Jen není absolutně deterministický.
Karel: Možná mám problém s definici toho co je kauzalita. Já měl za to, že se jedna o toto: “Vše má svou příčinu.” Což u nahodilého děje neplatí. Ale teď jsem objevil ještě tuto definici: “Pokud něco příčinu má, tak ta příčina neleží v budoucnosti.” Jaka je tedy správná definice? Jedna s těch dvou, které jsem uvedl, nebo ještě nějaká jiná?
Břéťa:
1. “Není bůh” není můj axiom
2. přesvědčení, že nelze rozhodnout o existenci Boha není můj axiom
3. Neochota přijmout důkazy o historii není můj axiom
(naopak, o historii se tak trochu zajímám, takže tahle věta je celkem blbost)
4. vůbec nemám páru co je historicky právní důkaz (to je něco jako důkaz z Pejska a Kočičky?)
5. To, co se před tisíci lety odehrálo není možné testovat opakovaným experimentem. Jenže nemožnost použít experimentální opakování celého komplexního jevu není problém jen v historii. Tento problém je téměř všude. Těžko můžu opakovat evoluci koček za naprosto stejných podmínek.
Lidi, alspoň se zamyslete, než mě z něčeho nařknete.
Karel: škoda, že teď nemám víč času to studovat, ale:
http://en.wikipedia.org/wiki/Causality_%28physics%29
Tady říkají, že je to problém interpretace kvantovky..
Colombo: Mohl by mi někdo říct, jaký je ten můj axiom, přes který nejede vlak? Žádný není.
Karel: Já bych řekl, že jeden je: “Něco musí existovat věčně, odjakživa.”
Karel: nikoliv, mým axiomem je, že něco existuje. I když to je taky dáno tím, jaké mám data.