Proč ateisté vnucují věřícím svoje názory? Ať si každý věří čemu chce!

Ateisté nikomu nic nevnucují.

Problém existence Boha je naprosto vážná otázka ohledně našeho světa, a různí ateisté tomuto problému přikládají různou důležitost.

Ateisté, kterým otázka existence či neexistence Boha připadá důležitá, vidí, že nezanedbatelná část populace, včetně mnohých nesporně inteligentních lidí, došla v této otázce k opačné odpovědi, než oni. Mnohé přemýšlivé jedince toto zneklidňuje, a chtějí zjistit, kde se stala chyba. Ateisté vycházejí z toho, že křesťanský Bůh buď existuje, a nebo neexistuje. Buď mají tedy pravdu oni, a nebo mají pravdu křesťané. Buď argumenty jedné a nebo druhé strany musejí být tedy chybné, a tuto chybu by mělo být možné odhalit.

Za těchto okolností je naprosto přirozené a legitimní, že ateisté často sami iniciují s věřícími diskuzi na téma jejich víry, a chtějí se dozvědět a pochopit, jak se věřící vyrovnávají s otázkami, které ateisté považují ve vztahu k víře za problematické.

Snahu o diskuzi nad problémem (existence či neexistence Boha) a snahu o vyjasnění si stanovisek nelze samozřejmě vydávat za agresi, ani za vnucování názorů, ani za nic podobného.

Věřícím nikdo nebrání v tom, aby si věřili čemu se jim zlíbí. Nemohou se ale divit, že jsou jejich stanoviska a postoje lidmi, kteří jejich víru nesdílejí, zkoumány a podrobovány kritickému rozboru. Věřící nemohou ateistům bránit, aby říkali nahlas svoje názory. Nemohou jim bránit v tom, aby veřejně prezentovali k jakému závěru došli v otázce existence křesťanského Boha, a aby vysvětlovali proč k takovému závěru došli.

Všichni bychom se měli zamyslet, proč křesťané jeví jen naprosto minimální ochotu k diskuzi s ateisty, a omezují se na prázdné a (nebojíme se říct) hloupé až ubohé výmluvy a výpady typu “o tak nesmyslných argumentech se nemá smysl bavit”, “nemá smysl přesvědčovat už přesvědčené”, “z vašich argumentů vane duch komunismu”, atd. Nabízí se otázka, zda tomu tak není proto, že žádné relevantní odpovědi nemají

Pokud je mají, pak není nic snazšího než to zde snadno demonstrovat. Stačí v diskuzi pod článkem zveřejnit odkaz na křesťanské vysvětlení daného problému, popř. takové smysluplné vysvětlení na nějakém blogu sepsat, a pak na něj zde zveřejnit odkaz.

Bylo by fajn, pokud by to takoví křesťané, kteří se domnívají, že mají svoje náboženství v hlavě srovnané, a nebojí se jít se svou kůží na trh, brali jako výzvu.

My ateisté se budeme těšit.

This entry was posted in Křesťanské argumenty. Bookmark the permalink.

183 Responses to Proč ateisté vnucují věřícím svoje názory? Ať si každý věří čemu chce!

  1. Michal says:

    Marku nějak přestávám stíhat sledovat o čem se vlastně s Colombem bavíte, ale já se Vás tuším včera ptal, jaký závěr vyplynul z naší diskuze o Dobru a Zlu. Nejsem si jistý zda jste mi odpověděl.

    Jinak, pokud postrádáte odpovědi na nějaké otázky, a není to jen mezi Vámi a Colombem, milerád se také zapojím. Mohl byste ty otázky v takovém případě stručně zopakovat?

  2. Colombo says:

    Marek: veškeré tyto spory plynou z toho, že se díváte na velmi složitý systém a nechápete jej. Problém je to, že taktéž oddělujete člověka od zvířat. Problém je to, že v toto věříte a přes to nejede vlak, ačkoliv žádné racionální důvody k tomu, proč toto dělat, nejsou.

    Abstrahujme tedy od člověka, abstrahujme od vědomí. Mějme švába, jak probíhá jeho rozodovací proces? Je nutné, aby byl kauzální. Kauzalita světa a jeho poznatelnost (nikoliv absolutní poznatelnost) je nutné podmínka k vyloučení absolutní skepse (která nikam nevde). Jak tedy funguje? Takovýto jednoduchý systém modelujme jako něco, co má vstup, výstup, nějakou funkci, která toto vyhodnocuje a jakýsi pamatovák na minulé vstupy a výstupy, tedy vnitřní stav, stavový vektor.
    Šváb nám uvidí žrádlo, vstup jde do vyhodnocovacího centra, nějaká složitější funkce, která je zkorigovaná o minulé vstupy (pamatují si i obyčejné buňky, v evoluci to bylo asi celkem brzo) a přijde výstup, opatrně se k potravě přibližuj.

    Tento systém je deterministický, nemá možnost udělat něco, co by bylo v rozporu s vnitřním (nám neznámým) popisem. On by klidně z našeho pohledu mohl mít neadekvátní reakci, třeba utéct (danou nějakou zkušeností z minula, změnou stavových veličin), ale vnitřně by byl konzistentní.
    Představte si takový systém, ale miliónkrát zesložitěný, mnohem více stavových veličin, mnohem více vstupů najednou, složitější rozhodovací funkce. Toto by byl lidský mozek, na první pohled nestálý, ale i zde dokážeme spoustu reakcí odpozorovat, popsat a dokonce (s jistou pravděpodobností) i obecně použít.

    Tedy ano, v konečném důsledku jsem determinován napsat tento post. Problém je, že my se na to díváme zevnitř systému, ne z vnějšku. A to jsme jen prvek, nevidíme veškeré hodnoty. Naše informace je tak značně necelistvá.

    Všechno to, co jsem označil za “kydy” totiž šly v ruku v ruce s vaším pojetím světa, kde morálka je dána z vrchu. A je značně konkrétní. Problém je, že nic takového neexistuje v mém pojetí světa, kde se tyhle věci vyvinuly. Kde jsou tyhle věci přirozeným (a dokonce modelovatelným! Dokážeme namodelovat společnost, kde se tyto věci samy vyvinou!) důsledkem. Tudíž je můžeme definovat jen obecně a velmi vágně. Podobně jako povrch těla. Zatímco vy si při svém pohledu představíte nejspíš lidskou kůži, někdo, kdo není tak zahleděný do jedinečnosti člověka a ví (evoluce je již spolehlivě dokázána pár desítek let), že člověk není jedinečný, by musel přistoupit na mnohem vágnější popis, jako něco, co odděluje organismus od okolí a je součástí organismu. Tak je to i s morálním kodexem. Zatímco vy si představíte zcela konkrétní morální kodex plynoucí z vaší víry a tento kodex je jedinný a je správný, já nemůžu s čistým svědomím prohlásit, že můj kodex je ten správný. Protože srávný není žádný a všechny, můžu jen definovat (jak jsem již definoval) co to ten morální kodex je a jaké má mít vlastnosti (musí být společensky výhodný a znevýhodňovat společensky nevýhodné, ale pro jednotlivce výhodné, chování). Proto nemůžete očekávat odpovědi ve Vámi považovaném tvaru, prostě proto, že v mém náhledu na svět žádné takové věci nejsou pevně stanovené a tento tvar zkrátka obecně nemají.

  3. Colombo says:

    Stejně tak co se týče “zodpovědnosti”. Tohle jsou velmi obecné a vágní pojmy. A to vůbec nemluvím o vámi zmíněném “lidství”, což je totálně mimo mísu. Proto, nechceme-li mlátit prázdnou slámu, musíme všechny tyhle “obecně chápané pojmy”, které chápe každý jinak a vlastně nikdo, nějak pevně definovat. Tohle je problém oněch “společenských věd”, nejsou vědami, nejsou exaktní a tak se nikam nedostanou. Budou jen mlátit prázdnou slámu.

  4. Marek says:

    @Colombo
    “Problém je to, že taktéž oddělujete člověka od zvířat. Problém je to, že v toto věříte a přes to nejede vlak, ačkoliv žádné racionální důvody k tomu, proč toto dělat, nejsou.”

    Každy náš myšlenkový systém, jak víte, se musí zakládat na nějakých axiomech. Jinak to ani neumíme. Jeden bere axiomy takové, jiný makové, že ano. Je to v pořádku. A pak musí přijít konfrontace s realitou. Zda to, co daný systém popisuje a jak to dělá, souhlasí více, či méně, nebo v jaké oblasti s tím, co se dá pozorovat. Pokud něco nesouhlasí, pak je třeba podrobit analýze buď axiomy, nebo to co se z nich odvozuje atd.

    Váš systém axiomaticky předpokládá, že všechno pozorovatelné VYPLÝVÁ nějakým způsobem z fyzického světa, a MUSÍ být tedy takto i popsatelné. Všechno je, takříkajíc, nějakým nutným důsledkem předchozího stavu (což jsme už zde probírali).

    Vy v “toto věříte a přes to nejede vlak”. To je v pořádku, nějak je třeba začít. A ukazuje se, že skutečně TAKMĚR všechno ve vesmíru, se dá popsat takovýmto způsobem.

    Zajímavé to začíná být, když tento systém důsledně aplikujete na VŠECHNY lidské aktivity. Rázem totiž tento systém kolabuje až do samotného začátku: jestli se totiž toto vše výše popsané vztahuje i na lidské myšlenky (a potažmo činy), vyplývá z toho, že žádné nikdy nebyly. Nebylo autonomních myšlenek, vše je jaksi automatické, nedá se tudíž ani nic prověřit, protože cokoliv budeme bádat a jakékoliv závěry budeme z toho vyvozovat, bude nějakým způsobem fyzicky determinováno. Jestli totiž to, co je fyzicky determinováno, vždy vede k pravdivým závěrům, pak i moje “víra” je fyzicky determinovaným pravdivým závěrem mých pozorování, mého bádání. A jestliže ne, pak proč ne, a dostáváme se zde pomalu a jistě do kruhu.

    “Abstrahujme tedy od člověka, abstrahujme od vědomí. Mějme švába…”
    Mě ale šváb nezajímá, zajímá mě právě člověk. Zda Váš systém je schopen jej zahrnout, nebo je tomu naopak. Člověk tento systém zahrnuje a jde dál.

    “ale miliónkrát zesložitěný, mnohem více stavových veličin, mnohem více vstupů najednou, složitější rozhodovací funkce. Toto by byl lidský mozek…”
    Komplikovanost zde nehraje vůbec žádnou roli. Fundamentální otázka zde pořád zůstává a má pořád stejné důsledky.
    Můžeme dělat jakékoliv modely čehokoliv. Ale jsou to právě JEN modely. Pokud se na nich zastavíme a POUZE z nich budeme vyvozovat závěry, bez konfrontace s realitou, VŽDY z toho budou problémy.

    Píšete “Problém je, že nic takového neexistuje v mém pojetí světa”. Není problém v tom, že to neexistuje ve Vašem pojetí světa. Problémem je spíš to, že se všechno pokoušíte do Vaše pojetí světa vtlouct. Je to, jako byste vzal stavebnici puzzle a, jelikož se to nějak nedá poskládat, osekal všechny díly tak, aby to byly krásné čtverce, pak to rychle poskládal a tvrdil, že toto je ten právý a konečný obraz světa. Opravdu oceňuji to, jak je to všechno krásně zpracované (matematika, fyzika, chemie) a obrovsky přínosné, ale odmítám přijmout, že je to obraz celý, protože vídím vedle celou hromadu ponechaných odřízků (člověk), a už jsem takový, že mě prostě zajímá co skrývá celý obraz, jaká je jeho plnost.

  5. Marek says:

    @Michal
    S Colombem, je fajn debata. Srší z něj typická ateistická skromnost, kterou se snaží aplikovat i mně: a sice, že nejvyšší hodnota, každého z nás, je ta energetická. Víte: E=mc.c. Já se zas, jakožto křesťan přesvědčený o tom, že každý člověk má nekonečnou hodnotu, snážím, přívest jej k uznání toho, že má přece jen větší hodnotu než plná popelnice 😉 Je to vedeno sice jinými slovy, ale v principu jde právě o to.
    Co se týče otázek, byly položeny v postu: February 10, 2011 at 1:03 pm. Ony se vlastně vztahovaly k dobru a zlu. Vztahuje se k němu i debata s Colombem. Závěry zatím z debaty žádné nevyplynuly ale pevně věřím, že k tomu dojde (dříve, či později, zde, nebo jinde) 🙂

  6. Colombo says:

    Marek: jste zářným pŕíkladem toho, co dělá problém ostatním lidem.

    Postavte před ně setrvačník. Velmi jednoduchý přístroj. Nechají si vysvětlit princip. Ovšem postavte před ně jiný přístroj, zkonstruovaný z pětiset či miliónu těchto jednoduchých setrvačníků, převodů a dalších věcí, a hned to musí být něco víc.

    Btw. můj pohled vychází ze dvou věcí:
    svět je kauzální (vesmír může být uzavřený či otevřený, pak jde o to, jestli případného zasahujícího Boha či nějakou jinou entitu zahrneme do systému nebo ne, pokud ji zahrneme, svět je uzavřený a kauzální), svět je poznatelný. Toto jsou dvě nutné (a postačující) podmínky, které vyvracují absolutní skepsi. Klidně se můžeme o absolutní skepsi bavit, ale s tou se nikam nedostanem, pro nějaký pokrok je tedy nutné ji vyvrátit. Zbytek je jen odvozeno od těchto dvou axiomů, bez nutnosti předpokládat cokoliv dalšího.
    A toto je milý pane naše věda. Tyto dva axiomy. Žádná absolutní poznatelnost. Žádná komplexní entita (ačkoliv proti ni nic věda nemá a já taky ne). Prostě axiomy osekané až na samou dřeň, jen proto, aby došlo k vyvrácení absolutní skepse. Uděljeme si rozbor axiomů. Vy předpokládáte, že: svět je kauzální, svět je poznatelný, existuje bůh, tento bůh zasahuje, tento bůh stvořil svět, tento bůh stvořil lidi, tento bůh měl syna, který je bohem a syn a bůh jsou tatáž entita, tento syn se obětoval za hříchy ostatních lidí. Tento bůh je všemocný a já nevím co ještě.
    Pokud bych vzal všechny tyhle axiomy, pak ano, bůh existuje, jenže to byl axiom, jde tedy o definici kruhem. Podobně, jako byl v jiné diskuzi zde onen ontologický (a vlastně jakýkoliv) důkaz Boha. Ve světě takto definovaném bůh existuje. Jenže tady jde o strašně moc axiomů, které z pohledu existence světa nejsou nezbytné. Někde bude tedy chyba a jde o víru, nikoliv o vědu.

    Vědecký přístup nemůže kolabovat. Vědecký přístup je zacyklený, ale trochu jinak, než máte na mysli (hypothéza->experimentteorie) Proto bych chtěl, aby jste tuto poznámku více rozvinul, ať na ni můžu patřičně reagovat.

    “jestli se totiž toto vše výše popsané vztahuje i na lidské myšlenky (a potažmo činy), vyplývá z toho, že žádné nikdy nebyly”
    kde jste tohle nabral? Jak říkám, pokud máte nějaké metafyzické pojmy jako “myšlenka” či “čin”, které jste vzal odkud? Jak je chápete? Co znamenají?

    “Mě ale šváb nezajímá, zajímá mě právě člověk. Zda Váš systém je schopen jej zahrnout, nebo je tomu naopak. Člověk tento systém zahrnuje a jde dál.”
    Váš systém není schopen pojmout švába? Můj systém ano, stejně jako člověka. Příklad se švábeh ale demonstroval něco uplně jiného, viz výše.
    “Komplikovanost zde nehraje vůbec žádnou roli. Fundamentální otázka zde pořád zůstává a má pořád stejné důsledky.”
    Právě že hraje. Viz výše.

    “Můžeme dělat jakékoliv modely čehokoliv. Ale jsou to právě JEN modely. Pokud se na nich zastavíme a POUZE z nich budeme vyvozovat závěry, bez konfrontace s realitou, VŽDY z toho budou problémy.”
    Tak, tady se dostáváme k jádru pudla. Samozřejmě, že to jsou jen modely. Tady narážíme na onen problém, spousta lidí si myslí, že věda předpokládá jakousi metafyzičnou absolutní poznavatelnost světa. Toť je lež, jde jen o poznatelnost, nikoliv absolutní. Proto modely budou jen modely, které dobře vystihují svět/realitu/skutečnost. Nutno však podotknout, že i bez znalostí slov jako je “model” či “systém”, člověk intuitivně tyto věci používá, protože mozek takto funguje, vytváří modely okolního světa. Na toto téma je hromada článků, prosím stačí zagooglovat (ovšem často pochopení je závislé na znalostech z dané oblasti). Abstraktní modely musí projít occamovou břitvou, což je opět jen poučka, ale užitečná. Říká, že to, co má nejméně předpokladů, je nejpravděpodobnější. Faktem je, źe vědecký přístup (viz výše) má mnohem méně předpokladů než jakékoliv náboženství. Daný popis modelu je sice složitější (svět vznikl působením jednoduchých fyzikálních zákonů, ty však vytvářely složité interakce a celé to trvalo sakra dlouho), ale máme mnohem mnohem méně předpokladů. Zatímco pomocí vědeckého přístupu můžeme dostat existenci boha, z náboženského nemůžeme dostat jeho neexistenci. Tedy vědecký svět je flexibilnější, obsahuje i náboženský svět (který dokonce vysvětluje dvěma různými způsoby). Problém je, že náboženský přístup nutně potřebuje vedle sebe i vědecký přístup, který vysvětluje ty věci, které jsou v náboženském přístupu nevysvětlitelné, protože jsou nedefinované a odporují některým axiomům.

    “Píšete “Problém je, že nic takového neexistuje v mém pojetí světa”. Není problém v tom, že to neexistuje ve Vašem pojetí světa. Problémem je spíš to, že se všechno pokoušíte do Vaše pojetí světa vtlouct. Je to, jako byste vzal stavebnici puzzle a, jelikož se to nějak nedá poskládat, osekal všechny díly tak, aby to byly krásné čtverce, pak to rychle poskládal a tvrdil, že toto je ten právý a konečný obraz světa. Opravdu oceňuji to, jak je to všechno krásně zpracované (matematika, fyzika, chemie) a obrovsky přínosné, ale odmítám přijmout, že je to obraz celý, protože vídím vedle celou hromadu ponechaných odřízků (člověk), a už jsem takový, že mě prostě zajímá co skrývá celý obraz, jaká je jeho plnost.”
    Tady opět nechápete vědecký přístup. U vědy jde o zvažování, skepsi a odmítání. S tím, že pod tlakem důkazů a experimentů se to nejlepší holt uzná, dočasně. Takže máme li puzzle, poskládáme jej a zjistíme, že nám kus chybí. Některé dílky můžeme sice přimalovat a být si částečně jistí, že to tam je (máme-li obrázek plný rovnoběžek, kde uprostřed kousíček chybí, dokreslíme do něj čási rovnoběžek s tím, že takhle by to nejspíš mohlo být), ale velkou část ne a musíme si počkat, až někdo najde tyto dílky. Nemůžu si tam přimalovat Mickey Mouse a Kačera Donalda jen proto, že se mi tyto postavičky líbí (jak dělá Víra s Bohem), s tím, že když najdu další dílek a ti dva tam nebudou, tak dokreslený obrázek znovu trošku přemaluju, aby tam být mohli (bůh mezer).

    Když vysvětlím problém s pojmy znovu:
    Vy máte morální kodex. Pro vás je to jedinný a spráný morální kodex. Můžete říct, jak přesně vypadá morální kodex.
    Vy máte kámen. Pro vás je toto jedinný a spravný kámen. Můžete říct, jak přesně vypadá kámen.

    Já mám morální kodexy po celém světě. Mám jakousi definici, co by morální kodex mohl být a tato definice vystihuje všechny morální kodexy.
    Já mám příklady kamenů po celém světě. Můžu vystihnout jejich společné vlastnosti (zejména vznik…).

  7. protestant says:

    Aplikovat vědecké metody na Boha a náboženství je podobné jako je aplikovat na umění. Zkuste vědecky posoudit, proč je Bach lepší skladatel než Telemann.
    Proč je Broeghel lepší malíř než Tizian.

    Podobně jako v umění je v náboženství a teologii exaktní věda k ničemu. Nemá metody a nástroje pro sledování Boha či bohů. Jsou segmenty, kde je věda k ničemu. Třeba u básníků. Pokud budete vědecky rozebírat báseň dojdete k směšným závěrům.

  8. G. P. says:

    Vadou této debaty je, že se rozběhla příliš do šířky. Předně, proč debatovat o morálce? Každý atheista může morálku naprosto libovolnou, atheism ji nijak nepředurčuje. To, co atheism stanoví závazně, je ontologie a gnoseologie.

  9. Michal says:

    Souhlasím s G.P.

    Chtělo by to debatu nějak usměrnit – ideální by bylo, kdyby se diskutující opravdu striktně drželi témat článků. Co se mě týká, slibuji, že v brzké době napíšu jak článek o morálce, tak o dobru a zlu (jakožto argumentu věřících proti ateistům; existence Zla jako argumentu ateistů proti věřícím je jiný argument, a tomu se budu určitě také věnovat).

  10. protestant says:

    Ať usměrníte diskuzi jakkoliv vždy to dopadne stejně. Podívejte se na různé diskuze věřících s ateisty na webu. Nikde se nedospěje k nějakému závěru. Je to podobné jako když lidé diskutují zda je lepší klasika nebo rock. Po několika letech pak zjistíte, že přes všechny argumenty jedni stále poslouchají klasiku a druzí stále rock.

  11. Michal says:

    Ještě k té diskuzi: navrhoval bych soustředit diskuzi o tématech nesouvisejících s tématy článků sem, pod tento článek.

    Zejména ale navrhuji, aby někdo kdo má čas a chuť se těmi věcmi které zde řešíme zabývat, aby svoje námitky a odpovědi k článkům zde uveřejněným, ke kterým má co říct, sepsal formou samostatné ucelené odpovědi někde na svém webu, a zde nás upozornil odkazem.

    Diskuze skrze komentáře je totiž podle mého názoru většinou nepochybně méně věcná, méně přehledná, a tedy i méně přínosná než reakce ve formě korektního článku.

  12. protestant says:

    Možná v tom je jádro pudla – vy píšete o věcech které zde řešíme. Ale já myslím, že neřešíme a hlavně nevyřešíme nic. Podle mne můžeme jen přispět k pochopení jedněch druhými, ale to je asi tak vše.

  13. Michal says:

    Asi bych nebyl takový pesimista. Podle mého názoru se určitě můžeme dobrat alespoň k jednomu či více tvrzením, na kterých se prostě neshodneme… a určitě by se našly i tvrzení ohledně víry či Boha, na něž se naše názory budou shodovat.

  14. Michal says:

    Mimochodem, Protestante, všiml jste si, že většina křesťanů (spíše všichni!) kteří se v této diskuzi zatím objevili, mají na pravdivost či inspirovanost Bible značně jiný názor než Vy?

    Jak je možná tato rozdílnost ve Vašich pohledech? Jak vůbec rozsoudit, kdo z vás má pravdu? A proč Bůh nedal JASNÁ vodítka, aby mezi těmi kdo v něj věří (a to jste vy všichni!) nemohlo k podobným podle mého názoru dosti zásadním rozporům a nejasnostem docházet?

    Nabízím současně odpověď: je tomu tak jednoduše proto, že Bůh nedal vůbec žádná vodítka, protože prostě neexistuje – a rozdíly v interpretaci křesťanství mezi vámi jsou nutným důsledkem toho, jak se snažíte každý svým způsobem vyrovnat s problémy, které přináší pokus o smysluplnou interpretaci 2500 let starých náboženských textů (postrádajících jakýkoliv božský původ) z dnešního hlediska…

  15. protestant says:

    Já myslím, že jsme se dobrali už hodně společných názorů.

    A k té pravdivosti – já jsem zde pouze uváděl názory špičkových českých teologů a biblistů. Sém nemám vystudovanou ani teologii, ani biblistiku, takže jsem v těchto oborech laik.

    A k těm jasným vodítkům. Ty nejsou nikde a v ničem. Není jasné vodítko jakou ženu si vybrat jako manželku, není jasné vodítko jaké si vybrat povolání, co vystudovat apod. Vše je na člověku.

  16. Colombo says:

    “Aplikovat vědecké metody na Boha”
    toto nedělám. Já aplikuji vědecké metody na argumenty o Bohu, na takové argumenty, na které vědecké metody aplikovat můžu
    ” a náboženství”
    Na náboženství se vědecké metody aplikují celkem úspěšně, říká se tomu Religionistika
    ” je podobné jako je aplikovat na umění.”
    Tady jste totálně mimo. Umění LZE rozebrat vědecky. Jen je problém v nutné znalosti mozku. Každopádně se opět projevila vaše totální ignorance a zabedněnost. Už mě to fakt nebaví. Vědecké metody se na umění používají už pěknou řádku let. Třeba reklamy jsou se dají udělat přísně vědeckým způsobem, kdy ovlivňujete lidi, využíváte znalosti o mozku a působíte na konkrétní centra konkrétním způsobem. Stejně tak v hudbě, je celkem spolehlivě zjištěno, proč je oblíbená rychlá hudba či že některé akordy a tóny jsou líbivější než jiné.
    ” Zkuste vědecky posoudit, proč je Bach lepší skladatel než Telemann.
    Proč je Broeghel lepší malíř než Tizian.”
    Na tohle vám nedá odpověď ani bůh. Ptáte se špatně. Opět jde vidět, že nerozumíte vědě a nechápete její princip. Dokonce se neumíte ani ptát.
    1. definujte umění
    2. definujte cíl uměleckého díla
    3. pak můžete porovnat účinnost a říct “co je lepší”

    Je lepší stůl nebo židle? He? Vidíte? Naprosto hloupá otázka, která vystihuje vaši hloupou otázku.

    “Podobně jako v umění je v náboženství a teologii”
    Náboženství je fakt, to můžeme definovat a zkoumat. Teologie je nevědecká nauka. Můžeme ji taky zkoumat.
    “exaktní věda k ničemu.”
    Opět, exaktní věda je naprosto super, pokud jste dostatečně inteligentní a víte, k čemu se používá. Což vy asi nejste, protože se špatně ptáte a nemáte páru o tom, jak funguje a k čemu ji můžu použít.
    “Nemá metody a nástroje pro sledování Boha či bohů.”
    To je celkem logické. Bůh musí být nedokazatelný, jinak by se v něj nemohlo věřit. Jenže vy se furt snažíte vytvořit dokazatelného boha, kterého můžu ať už logikou či vědou vyvrátit. Protože ho strkáte do světa, ve kterém můžu použít vědu. Jenže vy tohle asi nechápete.
    ” Jsou segmenty, kde je věda k ničemu.”
    Nepopírám.
    “Třeba u básníků. Pokud budete vědecky rozebírat báseň dojdete k směšným závěrům.”
    Spoustě lidem připadala směšná myšlenka evoluce. Ta však byla vykoumána čistě vědeckými metodami. Když z literární vědy uděláte exaktní záležitost, je možno báseň pak danými metodami rozebírat. Vám možná přijde výsledek směšný, stejně jako byla teorie relativity. Je to opět tím, že se špatně ptáte.

  17. Colombo says:

    Je to tím, jak jsem už řekl, že Protestant nemá argumenty a tak se snaží mlžit a rozšiřovat debatu. Snaží se neustále pokládat otázky a testovat logické argumenty, aby pak, když někde najde skulinku řekl “AHA” a obrátil celou debatu ve svůj prospěch.

    Jakmile řekne někdo “Já vím, že se to nedá dokázat a nedá se to ani vyvrátit, ale já v to věřím”, proti tomu nic nemám. Naopak, sám mám k tomuhle blízko. Mám něco proti těm, kteří začnou vykládat různé metafyzické žvásty a argumenty, používat obecné výrazy bez jasné definice, aby jejich význam mohl kdykoliv v dalším kroku změnit, podle toho, jak ten druhý začne argumentovat. Protože vznikají žvásty, kecy, blbosti.

  18. protestant says:

    Je mi líto lidí, co si pletou reklamu s uměním

  19. protestant says:

    1. Žádné otázky vám nedávám
    2. Svůj prospěch nehledám
    3. Nikde se nesnažím vytvořit dokazatelného Boha – vím že je to nemožné
    4. Religionistika se zabývá pouze lidskou stránkou náboženství, tedy jen jeho částí

  20. Colombo says:

    protestant: už jsem to říkal, definujte umění.

    To, co kdysi byla reklama, dnes je umění, například Muchovy plagáty.