Jak o sobě mluví Písmo

The Word of God shall stand forever
Dnes se podíváme, jak o své pravdivosti a inspirovanosti mluví samotná Bible.

V Matoušově evangeliu Ježíš říká:

Matouš 5:17 „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.
Matouš 5:18 Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní.
Matouš 5:19 Kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království považován za nejmenšího. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království považován za velikého.

Ježíš zde naprosto jasně deklaruje, že nepřišel zrušit ani Zákon, ani Proroky. Ježíš bere Písmo s nejvyšší vážností, zopakujme znovu: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní. Co znamená podle moderních křesťanů věta “nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka”? Znamená to snad, že Písmo lze interpretovat a překrucovat jak se komu zlíbí?

Připomeňme slova apoštola

2 Petr:19 Navíc tu máme nesmírně spolehlivé slovo proroků a vy děláte dobře, že se ho držíte jako lampy zářící v temnotách, dokud se nerozbřeskne den a ve vašich srdcích nevzejde jitřenka.
2 Petr:20 Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka.
2 Petr:21 Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým.

Slovo proroků, tedy i Mojžíše, je nesmírně spolehlivé a křesťané by se ho měli držet jako lampy zářící v temnotách. Mojžíš byl jeden z nejvýznamnějších proroků, a právě jemu připisují křesťané autorství knihy Genesis, a příběhy o Stvoření a o Potopě. Berou-li křesťané svoji víru vážně, jak mohou za těchto okolností zlehčovat tyto části 1. knihy Mojžíšovy? Jak si vysvětlují tyto verše? Myslel snad apoštol něco jiného než říkal? Nebo když to psal, neměl svůj den, a ten den skrze něj nemluvil Bůh? A to všechno bez jakéhokoliv vnitřního důvodu v Písmu, ale prostě proto, že dnes by umírnění křesťané vypadali s vírou v nebeskou klenbu a stvoření v šesti dnech poněkud trapně?

2 Tim říká něco podobného:

2 Tim 3:15 Od dětství přece znáš svatá Písma, která ti dokáží dát moudrost ke spasení skrze víru v Krista Ježíše.
2 Tim 3:16 Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti,
2 Tim 3:17 aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.

Zopakujme: Veškeré písmo je vdechnuté Bohem, a je nanejvýš užitečné. Kdyby chtěl sv. Pavel říct “veškeré Písmo s výjimkou pasáží týkajících se přírodních věd …”, pak by to tak nepochybně řekl. Jenže on o žádné podobné výjimce nemluvil. Proč asi?

Ježíš řekl

Jan 5:45 Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte.
Jan 5:46 Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
Jan 5:47 Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“

Když nevěří umírnění křesťané slovům Mojžíše o potopě a o Stvoření, jak mohou věřit v Ježíše?

Takzvaní umírnění křesťané, kteří si z Bible vyzobávají jen to co se jim líbí, a co se jim nelíbí to prohlásí bez jakéhokoliv relevantního důvodu za “obraz” nebo “hyperbolu” a dále se tím nezabývají, jsou zcela nevěrohodní z důvodu naprosté vnitřní nekonzistence svého učení. Jak mohou chtít, aby je vůbec někdo bral vážně, když jedněmi ústy tvrdí, že Bible je Slovo Boží, a současně naprosto ignorují (zdaleka nejen) výše uvedené pasáže a neobtěžují se přijít s nějakým konzistentním pohledem na Bibli? Jejich názory nejsou ani ryba ani rak. Selhávají v rovině víry protože jsou v přímém rozporu se svojí vlastní svatou knihou, a tím spíše selhávají i z pozic rozumu.

Za těchto okolností je snad postoj ateistů neakceptovat takovou víru zcela pochopitelný.